Ubytování

30. června 2014 v 22:11 | Meg |  Praha
Takže, dneska jsem slavnostně dorazila na ubytovnu. Když jsem přečkala víkend s tím, že ještě v sobotu jsem nic neudělala a měla práce nad hlavu, tak jsem si říkala, že přežiju všechno.
Rada číslo jedna: Pokud se chcete rozloučit se svými přáteli, nejdřív zabalte a až pak jděte chlastat, protože s kocovinou neuděláte vůůůůbec nic :-D A rada číslo dvě: Když si říkáte, že už zabalíte jen pár drobností, udělejte si kafe a obrňte se, jste totiž v půlce.
Tahala jsem s sebou jen věci, které budu nutně potřebovat a nějak přečkám do 13. (pak přijede zbytek) Narvala jsem tři krabice svých nesmyslů a jednu jen knížkami a do dalších tří jsem dala, to co jsem cestou po bytě našla a na co jsem si vzpomněla. V neděli jsem zjistila, že v nadstavci mám hromadu nevyžehleného prádla (1. infarkt) Takže jsem naskládala věci hezky na stůl v kuchyni a dala se na rvaní do cestovní tašky objemu Hermioniny kabelky a přesto se mi tam vměstnala pouze půlka stolu. Když jsem naplnila dvě tašky a jeden batoh zjistila jsem, že nemám boty a rozhodně si s sebou nebudu moct vzít všechny (2. infarkt) Takže v neděli kolem 8 hodiny jsem měla vše nachystané. Nutné zabalené, zbytek v krabicích a moje knížečky jsem musela nechat doma.
Takže jsem se v 7:03 v pondělí ráno vykopala z bytu, třískla za sebou dveřmi a směle vyrazila ku Praze. Těšila jsem se, ovšem přišel šok, a když jsem otevřela dveře svého nového domova nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Když pomineme, že v budově by se dal natočit remake majora Zemana a na všechno tady musíte vyplnit lejstro a všude ukazovat průkazku, tak to ještě ujde, ale jakmile jsem došla k výtahům, zmocnil se mě děs a ten mě doteď neopustil. Neočekávala jsem luxus, ale za ty peníze? Dveře do koupelny jdou otevřít jen hrubou silou, všechno to tu smrdí a umakart je tak promočený, že ho někde i velká část chybí a já se bojím sklonit, abych neviděla do koupelny sousedovi. Na druhou stranu je tu ticho, čekala jsem to mnohem horší. Mám dvě možnosti, buď si zvyknu, anebo si najdu někoho k sobě a zmizím odtud rychleji než upír před slunečními paprsky.
Jsem holka do nepohody a hned tak něco mě nezlomí, ale i tohle bylo na mě moc. Většina těch věcí je tu starší než já a dokonce i než moje matka. Raději ani nezjišťuji, co je to za prapodivné fleky na mé posteli. Teď mi nezbývá nic jiného než se těšit do práce a doufat, že tam to bude lepší.
Držte mi palce, ať mě tu něco nesežere.

Meg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama