7. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 20:28 | Maky
7.

Všude se rozléhali šeptavé hlasy.Maggie neměla dost sil, aby zjistila, kdo se kolem ní pohybuje a ani kde vůbec je.Nepamatovala si co se událo, předtím než se sem dostala.Nemohla si vzpomenout, ale pak najednou se jí vše vrátilo a proběhlo jí před očima jako zrychlený film.Leknutím se úplně proudila a otevřela oči.První čeho si všimla, byl ohromný puget žlutých růží, který stál na nočním stolku.Musela se usmát, protože něco takového nečekala.Sklouzla pohledem trochu níž, aby zjistila něco konkrétního.Do bradavické ošetřovny pomalu pronikalo slunce a venku byl nádherný den, úplně jiný než ten minulý.Vpravo u postele seděl kluk s delšími černými vlasy.Maggie se na něj široce usmála. "Ahoj," promluvila do ticha.Sirius jí úsměv oplatil a políbil na čelo.
"Ehm, ehm," ozvalo se z protější strany postele.Maggie se tam okamžitě podívala.Seděla tam Lily a dívala se na ni zkoumavým pohledem.Hned za ní se šklebil James a zbytek bandy.Meg se namáhavě posadila.
"A, konečně slečno Greyová, co jste proboha vyváděla?" chrlila ze sebe madam Pomfreyové. Tím všichni zbystřili a čekali co jim Meg řekne, když nic neřekla, vložil se do toho James.
"Maggie co se stalo, nikdo nám nechce nic říct, ti co tam byli tvrdí něco o Smrtijedech, ale tomu moc nevěřím a ani Sirius nám nechce nic říct,"škemral James a hodil vyčítavý pohled na Siriuse.Maggie se musela zasmát, protože zrovna slyšela Harryho. Ti dva umí fakt dobře škemrat, pomyslela si, ale pak se nadechla, aby jim aspoň něco řekla.
"Ale to je pravda, byli to jen Smrtijedi," řekla nevinně.
"A to jsi sama přemohla bandu Smrtijedů?"zapochyboval James.
"Jak víš, že to byla banda a jak vidíš nepřemohla jsem je, když ležím tady nemyslíš,"
"Muselo jich být víc, protože pochybuju, že jeden Smrtijed by vyhodil do povětří barák,"nenechal se odbýt.
"Já si to moc nepamatuji, jen vím o tom, že vybouchl dům a byl tam zmatek."zalhala tak přesvědčivě, že by dokonce obelhala i Brumbála.James už zase chtěl něco namítnout, ale v tom ho zarazila Lily. "Dej jí pokoj Pottere, přišel jsi sem za ní nebo se vyptávat?"
"Jak je ti?" zeptala se jí po chvíli Lily.
"Docela dobře, jen mě bolí hlava,"
"My za chvíli budeme muset jít, začíná nám hodina," vložil se do toho Peter.Maggie zakývala hlavou a podívala se na Siriuse.
"No myslím, že už bychom měli jít,"pronesl Remus a zvedal se.Popadl z jedné strany Jamese a z druhé Peter.Lily se také zvedla.
"Zase za tebou přijdu po hodině," zamávala a šla za skupinkou.Maggie se podívala na Remuse a neslyšně naznačila rty Díky.Remus se usmál a vyšel ven.
"Jak on vždycky vycítí situaci?"obrátila se na Siriuse.Ten jen pokrčil rameny.
"Co se vlastně stalo?" zeptal se.
"Když jsem nasála tu energii, byla jsem jak ……….."začala, ale v tom se opět rozrazili dveře.Stál tam Brumbál.
"Slečno Greyová, uvědomujete si co se stalo," začal klidně, ale bylo z jeho hlasu znát rozčarování. "Víte co se mohlo stát, kdyby jste té energie nasála jen o trochu víc……..mohla jste je všechny zabít,"Sirius se nechápavě podíval na Meg.
"Když do sebe ohnivec nasaje víc energie než dokáže zvládnout. Stane se z něj takové menší slunce," řekla prostě.
"Slečno Greyová, to od vás bylo neuvážené."pokračoval dál.
"Promiňte, ale kdyby to neudělala, tak by tam byli všichni na škvarek," vložil se do toho Sirius.
"Musel jsem půlce vesnice změnit paměť a to nemluvím o studentech."
"Profesore,"ozvala se po chvíli Maggie. "Jistě si uvědomujete, že teď je řada na vás.V našem čase jste to nevěděl a proto……."Brumbál pokýval hlavou………
………….
Sirius se převaloval na posteli. Nemohl spát a proto sešel dolů do společenské místnosti. Maggie už asi spí, pomyslel si, když se zadíval na schody no dívčích ložnic.Pomalu přešel až ke krbu, ve kterém stále plápolal oheň což bylo nanejvýš divné, protože byly skoro dvě hodiny v noci.Zadíval se do plamenů a vyděsil se.V plamenech seděla nějaká osoba.
"Meg," vykřikl.Maggie sebou cukla a otevřela oči.Seděla v ohništi opřená o zadní zeť krbu a plameny jí olizovali.Škubnutím se probudila.
"Co křičíš?" vyjela na něj "Je mi tu dobře, čerpám energii,"
"Dost jsi mě vyděsila,"
"Tak promiň, zlato" zakňourala omluvně a vylezla ven.Sirius se sesul na křeslo a přehodil si nohy přes opěradlo.Maggie se chtěla posadit na vedlejší, ale Sirius jí stáhl na sebe.Usmál se na ni a ona ho láskyplně políbila.
"Meg, to co Desidé udělala……"začal Sirius, ale Meg ho přerušila.
"Já se o tom nechci bavit, je to už dávno, co matka zemřela."
"A nechceš mi o tom něco povědět?" zeptal se oparně.
"To, ale není nijak zajímavé. Desidé dostal úkol, tak ho splnila."
"Ale to není vše co tě trápí."Maggie se nadechla. "Měla jsem k ní přijít, ale zpozdila jsem se, kdyby- kdybych přišla v čas mohla jsem jí pomoci."
"Ale to nikdo nemohl tušit," promluvil potichu Sirius a pohladil ji po rameni.Maggie se usmála. "Už se o tom nebudeme bavit,"Najednou sebou škubla, vstala a rozhlédla se po místnosti.
"Co se děje?" zeptal se Sirius a napřímil se v křesle.
"Ale nic něco se mi zdálo,"zatřepala hlavou a posadila se do volného křesla.
"Co teď asi dělá Harry a ……?" promluvil Sirius.
"Kouká na nás," špitla po chvíli.Sirius vytřeštil oči. "Co?"
"POTTERE," zahřměla Maggie a vyskočila z křesla.Sirius se také postavil a rozhlížel se kolem.Maggie pomalu obešla posezení a zamířila kamsi ke stolkům.
"To…."začal
"Pšt," Maggie chvíli naslouchala a pak hbitě sáhla do leva a prsty jí zavadili o nějakou látku.Škubla a odhalila osobu která se pod ní skrývá.
"Ahoj Meg, jak se máš," špitl svatouškovsky Harry.
"Mladý pane,až se vrátíme, máš zaracha až do svých šedesáti a vyřiť to Bek až ji potkáš."řekla Maggie a z očí jí šlehali blesky.
"Jak víš, že je tady?" zarazil se Harry.
"Milý, zlatý jsem její matka,"Sirius jen stál u křesel a nevěřícně koukal."Bek, vylez odtamtud," promluvil po chvíli a ze schodů od dívčích ložnic sešel nejmladší člen rodiny Blacků.
"Já se z vás dvou picnu," vřískla Maggie. "Co tady k sakru děláte?"
"My jsme se báli , že se něco stalo," vysvětloval Harry.Sirius pomalu přešel k nim.Meg se podívala na Bek, která stála u paty schodiště a pozorovala Siriuse.Ten se na ni usmál a přešel k ní.Beka chvíli stála, ale pak se mu vrhla kolem krku a rozbrečela se.
"Tati, já myslela, že jsi mrtvý a že už tě nikdy neuvidím,"Sirius si ji víc přitiskl k sobě a pevně objal. "Jak vidíš je mi docela dobře a mrtvý si nepřipadám,"
"Jsem rád, že ti nic není," vložil se do toho Harry a na svého kmotra se usmál.
"Vy dva mě přivedete do hrobu," usmála se Maggie.
"Takže už se na nás nezlobíš?"zeptal se s nadějí Harry.
"to si ještě rozmyslím,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama