7. Epilog

27. listopadu 2011 v 21:10 | Maky
7. Epilog
Hradem se rozléhalo bujaré veselí. Lidé pobíhali, skákali, smáli se a tančili. Všichni oslavovali pád největšího černokněžníka všech dob, Lorda Voldemorta. Osm žen stálo u učitelského stolu a sledovalo dění kolem. S lehkým úsměvem se těšily z jejich štěstí až na pár lidí, kteří postávali v rohu místnosti u přikrytých těl.
"Bez obětí, není vítězství," pronesla do ticha Maggie.
"Ale bolí to," špitla Polgara.
"Pojďte, půjdeme ven," ozvala se Fran a zamířila pryč. Ostatní vyrazily za ní. Vyšly do Vstupní síně a rozmlácenou bránou zamířily k jezeru, od kterého se odráželo vycházející slunce. Příslib nového začátku. Aniž by přemýšlely kam jdou přešly pod strom u jezera a zastavily se. Některé se posadily do trávy jiné opřely o strom. Jen tam tak stály a pozorovaly nádhernou přírodu kolem.
"Mohly jsme umřít," řekla Maha skutečnost, která dolehla na všechny.
"Ale neumřely, jsme tady a dopomohly jsme tisícům lidí k lepšímu životu. To za to riziko stojí ne?" promluvila Cori, která byla schovaná ve stínu stromu.
"Nikdy jsem nevěřila, že se tohle může stát. Je pravda, že jsem o tom přemýšlela, ale nikdy bych……"
"My ti rozumíme"špitla Susan a chytla ji kolem ramen.
"Víte co je na tom nejkrásnější?" obrátila se na všechny s úsměvem Adrean. "Bojovaly jsme pro lidi, které ani neznáme a ani jednu z nás nenapadlo couvnout nebo utéct,"
"Koho by to v tu chvíli napadlo," zasmála se Mariana.
"Holky chcete vyléčit zranění?" zeptala se Fran a sborově se ozvalo "Ne,"
"Myslela jsem si to,"
"Jsem na své rány hrdá,"řekla Maggie a vyhrnula košily, pod kterou na ně zářil šrám přes pravý bok. Mariana ukázala šrám přes stehno. Fran se vytasila ramenem a každá s holek ukázala svoje zranění na různých částech těla. Cori měla dokonce dva šrámy přes lýtko, když tak tak uhnula zubům pavouka. Maha se pyšnila svým předloktím, kde ji škráblo nějaké stvoření. Polgara si oprašovala břicho a Susan a Adrean levý bok.
"Bolí to jak čert, ale jsem na to pyšná," řekla s úsměvem Maha.
"Jo to máš recht," ušklíbla se Polgara. Ještě deset minut holky seděly a pozorovaly jak se slunce šplhá vysoko na oblohu, pak Fran vyslovila otázku, které se všechny bály.
"Co bude dál?" obrátila se na své přítelkyně.
"Já se nedokážu vrátit domů a dělat jakože nic. Poslouchat své rodiče jak jsem nemožná. Chodit do školy a sledovat jak se na mě všichni šklebí. Ne po tomto. Ne po tom co jsme dokázaly," zašeptala Maggie.
"Přesně tak, vrátit se domů a dělat, že se nic nestalo. Najít si práci a prodávat knihy. To člověk nedokáže," přidala se Polgara.
"Ale co bude. Kniha končí, nemůžeme tu dál zůstat. Opustit své přátele, svou rodinu v opravdovém světě. Nemůžeme dál žít v……knize," obrátila se na všechny Fran.
"Tohle je těžké rozhodnutí," promluvila Adrean. "Každá se musí rozhodnout, zda opustí život, který doposud vedla a zůstane tady. Možná, že nás kniha vyhodí sama,"
"A co naši rodiče, přece je nemůžeme jen tak nechat, aby nás oplakali. Jen tak zmizet z života v mudlovském světě."
"Oni nebudou žít bez nás," pronesla do ticha Susan.
"Jak to myslíš?" obrátila se na ni Cori.
"Tohle je kniha, je to příběh a mi ho dál utváříme. Knihy jsou stále. Podle mě a jsem v to přesvědčená, že tam čas neběží zatímco jsme tady," řekla svou úvahu Susan.
"Chceš tím říct, že když se za dvacet let vrátíme, budu muset jít do obchodu pro rohlíky, kam mě mamka poslala?" zahučela Adrean.
"Já nevím, ale něco mi říká, že to tak bude,"
"Ale co tady budeme dělat? Vždyť umíme jen to svoje,"
"Všechno se dá nějak využít i to co známe z mudlovského světa a něco vám ukážu," promluvila Maggie.
"Susan, řekni mi jaké jsou přísady do lektvaru Felix Felicis," Susan se nadechla a spustila. Ostatní na ni vejraly s otevřenou pusou.
"Vidíte, my to v těch hlavách máme. Máme tam to co tam mají i naše postavy. Když se obrátím na Polgaru, ta vám vyjmenuje sto různých druhů mečů,"
"To ne, napadá mě jich jen devadesát tři," ohradila se Polgara.
"Já jsem na lektvary nebyla nejlepší, ale Susan učil samotný Snape,"promlouvala dál Maggie
"Vždyť jsem jeho žena,"zašklebila se.
"Všechny dokážeme to co naše autorské postavy. V té hlavě to je, jen to tam najít,"
"Páni, jakoby někdo chtěl, abychom tu zůstaly," promluvila po chvíli ticha Adrean.
"Dámy, můžeme rušit?" ozvalo se jim za zády. Všechny se okamžitě otočily a spatřily jak k nim míří několik osob.
"Jistě, vy vždycky," usmála se Polgara. Přišla k nim McGonagallová, Lupin s Tonksovou, Kingsley a Harry.
"Jak se cítíš Harry," vypálila hned Maha. Harry rozpačitě zakroutil hlavou, ale pak se usmál.
"Dámy, vy nám asi neřeknete odkud jste se tady vzaly a proč?" podívala se na ně McGonagallová a měřila si je pohledem.
"Víte paní profesorko, my sami to nevíme. Jsme jen ve správnou dobu na správném místě,"
"Jsme vám velice vděčni, že jste nám pomohly,"
"To nestojí za řeč," mávla rukou Fran.
"Děkujeme, hlavně já," usmál se na ně Remus a chytil Tonksovou kolem pasu.
"Vážně to nestojí za řeč, ale chtěly bychom něco na oplátku," mrkla na ně Susan. Všichni se po sobě podívali.
"Ano a co to bude?" zeptal se trochu nejistě Kingsley.
"Ukážete nám Teddyho?" vyhrkla Susan a usmála se. "Někdy, chtěla bych ho vidět," rozesmála se a ostatní horlivě přikyvovaly.
"Nemám se ptát odkud to víte, že?" podívala se na ně Tonksová. "Ale ráda vám ho ukážu,"
"To ne, ale musí to být určitě roztomilé dítě."
"Jen doufám, že Harry bude stejně dobrý kmotr jako byl Sirius jemu," ušklíbla se Maha.
"Ještě to tak," vyhrkl Remus a všichni se rozesmáli.
"Sirius," prohodila Maggie a mrkla na Cori.
"Jojo," opáčila a obě se zakřenily.
"Teď nás opustíte?" podíval se na ně Harry. Holky se po sobě podívaly a usmály se.
…….
Podzim v tomto roce nastal brzy. Několik lidí se tlačilo na nádraží. Všude se ozýval lomoz a křik lidí. Sovy houkaly a od nádherné lokomotivy stoupal dým. Poslední dvě ženy doraziliý k dalším pěti osobám.
"Ahoj," pozdravila jedna z nich.
"Ahoj všechny," pozdravily je.
"Kde je Susan?" zeptala se Maha a podívala se po ostatních.
"Ta nepřijde už musela do Bradavic, připravit se. Přeci jen zkrotit studenty na hodině lektvarů musí být zážitek.
"Kdopak šel na místo učitele obrany proti černé magii tentokrát?" zeptala se Cori.
"To nevím, ale to místo je snad vážně prokleté, vždyť ty jsi tam vydržela taky jen rok," obrátila se na Cori Adrean.
"Jo a to proto, že jsem otěhotněla," zašklebila se Cori a v tom se k ní přihnal černovlasý chlapec.
"Mami, jdu si najít už místo a přijdu se s tebou rozloučit,"
"Jasně Siriusi, ale spěchej,"houkla za ním a on jí ještě zamával, že rozumí.
"On už jde do pátého ročníku, že?" optala se Mariana, když zmizel.
"Jo, jezdí jen na prázdniny a už první den mě z něj třeští hlava.
"Sirius je trochu moc aktivní," ozval se asi šestnáctiletá dívka se zlatavými vlasy, která stála vedle Polgary a líbla ji na tvář
"Ahoj Charlott, neviděla jsi Rebeku s Rachel?" zeptal se Maggie a rozhlédla se kolem.
"Jo stojí někde s klukama z ročníku, ale nevím která je která," ušklíbla se Charlott políbila svou matku na tvář a zmizela v davu.
"Maggie jak stíháš dvojčata? Já mám sice Adrianu a Ace a to jsou od sebe tři roky a mám co dělat," ozvala se Adrean.
"Mariano a co tvá ratolest," obrátila se na ni s úšklebkem Polgara.
"Jared, naštěstí spí," ušklíbla se a jedním pohledem do kočárku zjistila zda je tomu tak.
"Harry, Harry," rozkřičela se Maha na celé nádraží. Vysoký muž se zaraženě ohlédl.
"Promiň Harry, to není na tebe, ale mohl by jsi drbnout do mého syna. Jede dnes poprvé do Bradavic a zmizel mi za Albusem," mračila se a chlapec, který doteď stál u nich sklonil hlavu a přeběhl ke své matce. Ta se k němu sklonila a trochu ho upravila.
"Hele, Susanin Tobbias, jede do druhého ročníku, že?" ozval se Cori, když si všimla chlapce, který naskakoval do vlaku.
"Jo, to proto to místo vzala," řekla zamyšleně Maha.
"A heleďme se kohopak to tu máme," zasmála se Maggie, když k nim doběhla Fran.
"Ahoj, promiňte, že jdu pozdě," omluvila se.
"Synátor jede dneska poprvé do Bradavic?" zeptala se Mariana.
"Jo, doufám, že to zvládne,"
"Fran uděláš pro mě něco? Příště neposlouchej svého manžela až budeš dávat dítěti jméno ano," podívala se na ni Adrean,
"No jo pořád. Co se ti na jméně Scorpius nelíbí," je roztomilé," Holky se zasmály a mávly rukou.
"Tak Cori, co ministerstvo?" zeptala se Maggie.
"No zatím to šlape, jen mám pocit, že mě trochu honí,"zahučela Cori
"Ale pracovat pod Kingsleym jako náměstkyně ministra musí být sranda,"
"Jo tak si to zkus. A co vy Polgaro, Maggie, jak to jde v obchodě?"
"No není to nejhorší. Polgara to studovala. Konečně jsme koupily celé Krucánky a Kaňoury a práce je pořád dost,"
"A nevyměnily by jste to někdy?"
"Ani náhodou. Klidný krámek, žádné honění ani rozčilování. Stačila mi ta bitva, kterou to začalo."usmála se Maggie. "Jen bych někdy vyměnila Polgaru," zašeptala.
"Hele já všechno slyším,"
"My víme ty radare,"
"Jak jsi na tom ty. Zkorumpovaný rozhodčí famfrpál?" obrátila se na Mahu Fran.
"Vtipné. Mě ta práce baví a nepíšu nesmysly do Denního Věštce," oplatila jí to a obě se na sebe zaksichtily.
"No vidíte," ozvala se Adrean. "Já mám u Grinngotů svatý klid,"
"Myslím, že až opustíme své děti, půjdeme si sednout na zmrzlinu," řekla Fran a zamávala Dracovi, který se na ni usmál a sklonil se ke svému synovi.
"Aaa omladina se blíží rozloučit se se svými matkami, které pro ně zajistily lepší budoucnost," pronesla Polgara.
"Ahoj Charlott a dávej na sebe pozor. Brzo ti napíšu," usmála se na ni Polgara a pořádně ji objala.
"Ty na sebe taky dávej pozor a Maggie neposlouchej. Ona musí pořád rejpat," prohodila její dcera a zamával jí. "A pozdravuj tátu," houkla ještě než nastoupila do vlaku.
"Rebeko, Rachel, žádný otevřený oheň," upozorňovala je Maggie a pak si je přitiskla k sobě. "A to, že jste dvojčata ještě neznamená, že musíte provádět dvojité množství lumpáren,"
"Taky tě máme rádi mami," prohodily obě a ušklíbly se. "Já vás taky holky, tak už běžte," Fran už stála se svým manželem a loučila se se synem. Políbila ho na tvář, něco mu zašeptala do ucha. Najednou se k nim přihnal chlapec a obejmul Cori.
"Mám tě rád mami, budu ti psát a pozdravuj tátu,"vyhrkl
"Taky tě mám ráda Siriusi a žádné skopičiny," křikla za ním.
"Však mě znáš,"
"Jo právě proto," Maha se loučila s Harrym a dávala mu poslední rady na svůj první den. Ten se pak připojil k Albusovi.
"Adriano, dávej pozor na svého bratra ano. Je mladší tak ho hlídej,"
"Já s Acem nedělám nic jiného než, že ho hlídám,"
"Ano a jsem na tebe pyšná a teď utíkejte, než vám to ujede," houkla políbila syna a zamávala jim. Tobbias se k nim po chvíli připojil.
"Tobby, vyřiď mamince, že ji pozdravujeme a že se musíme brzo zase sejít. Třeba, že přijedeme do Prasinek, ať pošle sovu," křičela na něj ještě Cori. Mariana vzala Jareda z kočárku a oba roztržitě mávali odjíždějícím dětem.
"Divím se, že naše děti ještě nezničili Bradavice."
"Neměli k tomu daleko," ušklíbla se Maggie.
"My jsme o tohle byly ochuzeny,"
"To není pravda, prožíváme to s nimi a mi jsme na Potter světě vyrostly a teď i zestárneme.
P.S. Holky nedodávala jsem tam naše manželi a přítele, protože nevím jak by se to komu líbilo nebo nelíbilo, takže si tam sami domyslete, koho chcete :-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama