32. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:17 | Maky
32.
Všude byl cítit nepříjemný pach zatuchliny a vlhka. Několik osob sedělo na zmuchlaných hábitech a starých dekách. Vládlo nepříjemné ticho, ale co bylo ještě horší….čekání. Čekání co se s nimi bude dít. Strávili tu už několik dní a po návratu Brumbála z "návštěvy" u Voldemorta si jich už nikdo nevšímal. Jen jednou denně jim sem někdo hodil jídlo. Vypadalo to, že Voldemort využívá oslabení řádu a útočí kde se jen dá. Rebeka měla opřenou hlavu o Lukovo rameno a tiše oddechovala. Všichni v kopce spali, všichni až na Siriuse, který nemohl usnout. Nemohl spát, ne tady a ne v této době. Měl strach, ale nikoli o sebe a o ostatní nýbrž o Maggie. Bál se co Mína provádí s jejím tělem, co spáchá, koho zabije, tohle by si Maggie nikdy neodpustila. Museli se odtud nějak dostat, aby jí mohli pomoci. Jedno věděl jistě, že ji v tom nenechá. Svou milovanou ženu by nedokázal zabít, kdyby došlo na nejhorší. Zavřel oči a opět se pokusil usnout, ale po pěti minutách s ním někdo zatřásl. Rychle otevřel oči a spatřil Desmonda jak se nad ním sklání.
"Co se děje?" zamručel.
"Slyšíš?" zašeptal a oba se zaposlouchali. Hradem se ozýval smích několika lidí.
"Něco se jim asi povedlo," řekl svou úvahu Desmond.
"No a co, teď je to stejně jedno," zahučel Sirius.
"Bože chlape vzpamatuj se, ještě nejsme mrtví a Maggie taky ne, zvládneme to. Jen to nesmíme vzdávat,"
"Budeme muset, protože nechci sledovat jak moje dcera umírá v tomhle vězení,"
"Tati někdo sem jde," zašeptala Beka, která se k nim spěšně naklonila. A opravdu, domem se rozléhaly kroky nějakých osob.
"Jdou sem. Měli by jsme ostatní probudit," řekla Beka a ani nečekala na odpověď a začala ostatní burcovat. O pár sekund později se rozrazily dveře jejich kopky a dovnitř sem proniklo světlo. Všechny začaly pálit oči, protože byli přivyklí na tmu a teď konečně po několika dnech dopadlo do jejich vězení světlo.
"Ták děťátka odpočatí?" ozval se známí hlas.
"Ale jo, jen trochu hladoví," prohodil konverzačně Desmond. Odfrkla si.
"Copak Míno, nemáte co dělat a proto jste si vzpomněli na nás?" zeptal se Sirius a vyškrábal se na nohy.
"Na ten tvůj obličej se nedá zapomenout," ušklíbla se a zkoumala všechny ledovým pohledem.
"Tak co od nás chceš?" vypálil.
"Hmm předtím tolik lásky a najednou takový chlad,"
"Jsi tam kde nejsi vítaná, tak co by jsi čekala,"
"Od vás, nic," zasyčela opovržlivě. A začala kolem nich chodit. Jemně našlapovala a vše sledovala ostražitým pohledem. Bylo na ní vidět, že je ve stálém napětí, dávala si pozor na každý jejich pohyb a byla připravena kdykoli zasadit ránu.
"Co od nás potřebujete slečno Míno?" ozval se Brumbál klidně. Mína se na něj ani nepodívala a všechny pomalu přejela pohledem.
"Ty," ukázala na Siriuse, který sebou trhnul. "Jdeme,"
"To ne, já půjdu," vyhrkla Rebeka.
"Bek, zase se posaď," podíval se na ni Sirius, ale ona se opět obrátila k Míně. "To si troufáš, na člověka, který se nemůže bránit. Půjdu já a ukážeš mi co v tobě je," Démonka si odfrkla a odvrátila se od ní.
"Jsi zbabělá, jak jsem si myslela," zasyčela na ni. Mína se obrátila tak hbitě, že to skoro nezaregistrovali a udeřila Beku hřbetem ruky, až se svalila na zem. Luk se k ní okamžitě shýbl a pak se vrhl k Míně, ale ta jen napřáhla ruku on narazil do štítu. Pak, jakoby tam žádní štít nebyl, shýbla se k Bece a popadla ji za dolní čelist.
"Jsi možná moje krev, ale jestli se nezačneš chovat jako poslušná holčička, zabiju tě" pronesla sladce a ušklíbla se. Rebeka polkla, ale pak jí úšklebek oplatila. Mína se otočila ke dvěma Smrtijedům, kteří ji doprovázeli a sykla."Popadněte ho," a ladně vyšla z cely a její dlouhý černý kabát za ní vlál. Oba Smrtijedi popadli Siriuse a vyrazili za ní. Prošli dlouhou černou chodbou a zamířil k velkým dveřím zakončené lomeným obloukem. Rozrazila je dřív než se k nim přiblížila a rázným krokem vešla do rozlehlé místnosti. Na stěnách vysely ohromné gobelíny a jedné stěně vévodil ohromný krb, který měl až dva metry do výšky a na okrajích stály monumentální sloupy. U krbu stál taburetek a kolem něj byly rozmístěna křesla a jedna pohovka. Vše sladěno do tmavé rudé barvy. Na zemi ležela kožešina z medvěda a jeho otevřená tlama cenila zuby na nově příchozí. Ve velkém ušáku seděl Pán všeho zla a upíral na ně své chladné červené oči. Pohlédl na Mínu a jeho štěrbinové oči se ještě víc zúžily. Pak přejel pohledem na Siriuse, který hrdě stál mezi svými vězniteli.
"Aa pan Black, černá ovce, tak skvělé rodiny," prohodil konverzačně a pohlédl na Belatrix, která stála za jeho zády a nehezky se ušklíbla. "Opět se setkáváme,"
"Co po mě chcete?" zeptal se okamžitě Sirius.
"Z Brumbála jsme nic nedostali, ale vy máte své slabiny,"
"Všichni máme své slabiny, dokonce i vy," pronesl.
"Dost," vykřikl Voldemort a vstal z křesla. "Jak si dovoluješ, takto se mnou mluvit, ale dost malicherné zloby." Mávl rukou a přešel k němu. "Řekni mi, vše o tom vašem řádu. Kolik vás je, kde sídlíte, kdo je členem, chci vědět všechno," promluvil potichu Voldemort.
"To jsi si vybral špatnou osobu. Já ti nic neřeknu," ušklíbl se Sirius a vyškubl se Smrtijedům, kteří ho stále drželi a ti po něm opět chňapli, ale Voldemort je zdvižením ruky zarazil.
"Nechtě ho a jděte,"
"Jsou různé způsoby, jak tě donutit mluvit,"
"Budete mě muset zabít," řekl klidně. Mína sebou trhla a podívala se na něj. "Asi budeme muset," ušklíbla se.
"Proč, zabíjet rovnou tebe," zachechtal se Voldemort. Siriuse se rozesmál.
"Lidem, které nadevše miluju už nic neuděláš. Maggie je v relativním bezpečí a Rebeka spíš natrhne prdel tobě, než ty jí," řekl pobaveně a v tom se zhroutil k zemi pod náporem Voldemortovi kletby.
"Drzý pse. Jsi slaboch jako ostatní, nedovolíš, aby se něco stalo tvým přátelům. Už ne,"
"Já ti nic neřeknu. Nemůžu i kdybych chtěl. Nejsem strážcem tajemství."oddechoval Sirius a opět se vyškrábal na nohy.
"Zatracené kouzlo," zasyčel, chytil Siriuse pod krkem a neuvěřitelnou silou ho zvedl do vzduchu "A kdo jím je, kdo mi poví vše co chci vědět?"Sirius se začal dusit
Voldemort povolil stisk a on se složil k zemi, kde těžce oddechoval.
"Nemusím se ptát, jistě že Brumbál,"zahučel ledově Pán Zla. Siriusovi proběhl hlavou nápad.
"A co když ne," řekl a vzhlédl k němu. "Co když Brumbál učinil Strážcem tajemství někoho, kdo má největší moc, někoho, kdo se ti dokáže bez problému ubránit," Voldemort se ohlédl na Mínu, která seděla v křesle a vše sledovala.
"Přesně tak, zničil sis jedinou možnost zbavit tě Řádu, který už ti pěkně leze krkem, jinak by ses o něj tolik nezajímal,"
"Jste bystrý pane Blacku, ale proč bych vám měl věřit a kdyby jste mluvil pravdu,můžu se zeptat Míny,"
"To nemůžete. Mína má možná její tělo, ale nemá její paměť a její myšlenky. Musíte Maggie dostat zpět. Jinak se Fénixova řádu nikdy nezbavíte," křikl na Voldemorta Sirius a probodával ho pohledem.
"Blufuje," ozvala se Mína. Voldemort se na něj upřeně díval, pak se náhle ušklíbl.
"Máš pravdu moje milá, lže. Vy jste v nitrobraně nikdy nebyl moc dobrý," rozesmál se a uštědřil mu další crucio. Sirius zlostně praštil pěstí do podlahy. Proč si nevzpomněl na jeho nitrozpyt. Skoro ji měl zpátky.
"Strážcem je Brumbál a z toho pro vás plyne pane Blacku," vrátil ho hned do reality. "Že vaše služby už nebudou potřeba," rozchechtal se. Belatrix se napřímila a s šťastným úsměvem obešla křeslo.
"Sbohem bratránku,"prohodila s úšklebkem
"Myslím Belatrix," zarazil ji Voldemort. "Že lepší podívaná je na zhrzenou ženu, než na pomstychtivou příbuznou,"
"Ale můj pane," ohradila se, ale Voldemort ji zarazil zdvižením ruky. Bella zrudla a zastrčila hůlku zpátky. Mína se samolibě ušklíbla a ladně se zvedla z křesla. Protáhla si prsty až to v nich zakřupalo a v jejich očích se opět rozhořely plamínky.
"Užij si to," procedila Belatrix a společně se svým Pánem vyšla s místnosti Přešla k Siriusovi a podíval se mu do očí. Viděla v nich strach. Mávla rukou a okamžitě se jí v ní objevil bič, který se mu omotal kolem kotníků a srazil ho k zemi.
"Hele neměli by jsme svoje problémy řešit jinak?" zeptal se s úšklebkem Sirius, ale to už měl přes pravé oko šrám.
"Dej mi hůlku, ať je to spravedlivé,"
"Tohle není souboj, lásko. Jen si chci s kořistí chvilku pohrát než ji zabiju," opáčila sladce Mína a udělala k němu krok. Sirius se mezi tím zvedl ze země. Démonka si vytvořila ohnivou kouli a mrštila ji po něm. Přeletěl síň a zády narazil do zdi a zhroutil se pod ní. Ozvalo se křupnutí a Sirius syknul. Pomalu zamířila k němu, klapot jejich bot se ozýval celou síní. Sirius se vyškrábal na nohy a držel si zlomené zápěstí. Takto si s ním Mína hrála ještě půl hodiny. Teď ležel na zemi. Po těle měl šrámy a skoro se nehýbal. Přešla k němu a jedním kopnutím ho převrátila na záda. Stěží dýchal a upřel na své šedé oči.
"Tak už mě zabij, notak dělej," přikazoval ji a hleděl na ni s nenávistí. Ušklíbla se a zhlížela na jeho odrané oblečení a zakrvácené tělo. Celý se třásl. Shýbla se k němu a zašeptala
"Bojíš se smrti?"
"Zažil jsem několik let v Azkabanu, tam jsem zemřel dávno," procedil přerývaně. Mína ještě jednou mávla rukou až se po podlaze svezl až k chladné stěně. Namáhavě se zvedl na ruce a rozkašlal se. Na zem dopadlo několik kapek krve. Přešla k němu a přiklekla.Popadla ho za krk a převrátila na záda.
"Maggie, prosím," zašeptal skoro neslyšně.
"Jsi připraven zemřít," řekla vztyčila se nad ním. Pozvedla obě ruce a se zapraskáním se objevily plameny a když zmizeli držela v ruce jílec, dlouhého rudého meče.Pozvedla ruce ještě výš, aby měla velký rozmach a namířila ho přesně na Siriusovo srdce
"Maggie, miluju tě," zasýpal a Mína se odhodlala k úderu. Najednou jakoby si meč dělal co chce, nahnul se a jemně ji řízl. Mína sykla bolestí a jemně ucukla. Meč nenašel svůj zamýšlený cíl, ale sklouzl níž. Sirius zařval. Míně vypadl meč s ruky a ona se složila na kolena. Jednou rukou si držela poraněné zápěstí a snažila se zastavit krvácení. Najednou se z jejich úst vydral divný skřek, pak rychle zvedla hlavu a rozhlédla se.
"Siriusi," vykřikla, vyškrábala se na kolena a rychle se přesunula k ležícímu tělu.
"Siriusi," zašeptala a přitiskla si jeho hlavu k hrudi. Sledoval jak z boku krvácí. Napřáhla ruku a vletěla jí do ní hůlka. Rána se jemně rozzářila a pak zmizela. Sirius otevřel oči. Cítil jak mu na tvář něco kape. Vzhlédl a zjistil, že je nad ním někdo skloněný.
"Míno," vyhrkl a chtěl se od ní odtáhnout.
"Ne to jsem já Maggie," zašeptala plačtivě. Po tváři jí stékaly slzy.
"Promiň, promiň to jsem nechtěla, je mi to líto,"
"Ššš," tišil ji. "To je dobré," Ohnula se k němu a políbila ho. Přejela jeho zubožené tělo a ještě víc se rozbrečela. Pak sebou, ale najednou cukla.
"Siriusi, musíš odtud vypadnout."
"Cože, to ne,"
"Tohle je dočasné. Mína se vrátí," podívala se na něj smutně. "Vezmi moji hůlku, omrač mě a pak jdi zachránit ostatní," prosila naléhavě. "Dostaň je odtud," Pomohla mu vstát. Trochu se zakolébal a málem se svezl opět k zemi. Maggie mávla hůlkou a přivolala si lahvičku.
"Vypij to, na chvíli ti to pomůže," vybídla ho.
"Snape,"
"Teď se neofrňuj, nevím jak dlouho,…" s výkřikem se svezla na kolena.
"Vezmi moji hůlku, omrač mě a běž," křikla Maggie. Zvedla k němu pohled.
"Miluju tě," zašeptala. Sirius pozvedl hůlku.
"Já tebe taky,"z hůlky vyšlehl červený paprsek a Maggie se složila k zemi. Sirius na nic nečekal a co tak rychle jak mohl, zamířil k místu, kde věznili ostatní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama