29. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:15 | Maky
29. Kapitola
Už deset minut poslouchala tlumený hovor, ale nedokázala rozeznat o koho se jedná a ani co říkají. Nemohla se ani pohnout a víčka měla tak těžká, že po minutě pokusů je otevřít to vzdala. Cítila se celá rozlámaná, jakoby nespala několik let. Chtěla spát hrozně se jí chtělo spát, ale hovor ji rušil. Nevěděla kde je, ani co se děje a byla jí to naprosto jedno. Teď byla unavená a tělo jí dávalo jasně najevo, že už nechce vnímat. Naposledy se zavrtěla a opět usnula. Zdál se jí podivný sen o temných místnostech a různých osobách.
Konečně se cítila aspoň trochu odpočatě. Tělo jí už trochu poslouchalo a po nějakém čase konečně dostala energii na to, aby otevřela oči.V místnosti byla tma, jen pouliční lampa svítila do oken. Chvíli sledovala okno a snažila se vzpomenout si, co se vlastně stalo, ale nějak to měla zastřené. Místo vzpomínek, jen šedá mlha. Rozhlédla se kolem a zjistila, že je u sebe v pokoji. V křesle seděl shrbený Sírius a spal. Maggie se musela usmát. Pořád má oni strach i když moc dobře ví, že nemusí. Konečně se jí vybavilo co se opravdu stalo. Vzpomněla si jak se složila na chodbě. Přetočila se na bok a pozorovala ho. Klidně oddechoval, hlavu složenou na opěradle.
"Já toho chlapa miluju," špitla do ticha a opět zavřela oči. Po nějaké době znovu usnula.
Už potřetí otevřela oči. Spatřila Remuse jak se v rohu baví s Tonksovou. Protáhla se, aby na sebe upoutala pozornost, ale ti dva byli až příliš zabráni do hovoru. Posadila se, ale ty dva ona očividně moc nezajímala. Usmála s a vystrčila nohy z vyhřáté postele. Ovanul je chladný vánek a Maggie bojovala s myšlenkou, že by z postele raději nelezla, ale pak se svezla dolů. Jako každé ráno přejela rukou po břiše, aby zkontrolovala Rachel. Přehodila přes sebe župan a zamířila pryč. Ušklíbla se a přešla k diskutující dvojici.
"Dobré ráno, až si to vyřídíte, přijďte za námi do kuchyně," řekla jim a otevřela dveře. Remus jen kývl, ale dál se dohadoval s Nym. Zakroutila hlavou, zavřela dveře a v tom se ozval výkřik: Meg a oba vystřeli z pokoje.
"Díky, že jste mě začali vnímat," ušklíbla se Maggie,když se k ní připojili.
"Meg, jak se cítíš?" vypálil Remus. "Měla by jsi si ještě lehnout."
"Ne to je dobrý, cítím se docela dobře," řekla a sešla ze schodů. "Jen jsem trochu přecenila své schopnosti."
"A kdy to neděláš?" ozvala se z úšklebkem Nym.
"Velice vtipné," zašklebila se na ni Maggie a otevřela dveře do kuchyně.
"Meg," vykřikl Sirius a hnal se k ní."Já tě přerazím,"
"Taky tě miluju zlato," opáčila Maggie, políbila ho na tvář a posadila se na nejbližší židli.
"Víš jak jsi mě vyděsila?" zamračil se na ni.
"Promiň," podívala se na něj omluvně.
"Kde je Beka?" zeptala se po chvíli, když do sebe nacpala několik toastů. Všichni na ni hleděli. Maggie jen pokrčila rameny.
"Jak víš, že tu je?" podíval se na ni Remus.
"Jsem její matka," opáčila Maggie a zvedla se k odchodu. Trochu zavrávorala a Sirius ji pohotově podepřel.
"Ještě, že tě mám," ušklíbla se na něj a společně vyrazili pryč. Chytil ji kolem pasu a ona si užívala jeho blízkosti. Bloudila vzpomínkami v době, kdy spolu chodili v Bradavicích a pak i po nich a teď je to tu zase. Vzala si ho. Kdyby jí tohle řekli před několika lety asi by se jim vysmála. Přitiskla se k němu ještě víc a položila si hlavu na jeho rameno. Usmál se.
"Meg, i když jsi naprosto šílená a někdy mám sto chutí tě zaškrtit……..přesto tě miluju," zašeptal Sirius. Maggie se usmála. Vyšlapali po schodech, zastavili se před dveřmi do Rebečina pokoje a po jemném zaklepání vešli, ale to co viděli opravdu nečekali. Beka nebyla v pokoji sama Seděla na posteli a vedle ní Luk. Oba dva se vášnivě líbali ani jeden nezaznamenal, že byli vyrušeni. Sirius očividně zbrunátněl a nadechl se, aby své emoce pustil ven, ale Maggie ho zarazila svým, naprosto klidným.
"Ehm, ehm," Mladé to natolik vyděsilo, že od sebe odskočili na několik metrů a zhluboka dýchali.
"Jak vidím, velice dobře se bavíte," pronesla do ticha a přejížděla pohledem z jednoho na druhého.
"No…. My," zahučel Lucas ale to už se Siriusovi vrátil hlas a vyhrkl.
"Co si jako myslíte, že tady děláte,"zahřměl.
"Tati do toho ti nic není," zamračila se Rebeka, ale on si jí nevšímal. Udělal několik kroků k Lukovi a zastavil se těsně před ním.
"Nech mou dceru nepokoji," řekl ledově a mířil na něj prstem.
"Nebo co? Myslíte si, že se vás bojím?" podíval se na něj Luk a bojovně vystrčil bradu. Sirius se nadechl, že mu na to něco odpoví, ale to už si řekla Maggie, že ho vysvobodí. Přestala se culit tomu jak si Sirius ochraňuje svou rodinu, udělala krok a ještě prskajícího Siriuse vytáhla ven.
"Meg, co to děláš?" podíval se na ni nazlobeně.
"Nech je přece být," usmála se na něj.
"No to teda nenechám, nepřeji si, aby moje dcera chodila s někým takovým,"
"Ale zlato, vadí ti jen to, že je to Desmondův syn," dala ruce v bok.
"To není pravda, on není pro ni ten pravý,"
"To by měla posoudit ona nemyslíš?"
"Ublíží ji," zakřičel.
"Nekřič," zasyčela Maggie. "Ty jsi poslechl, když ti tvoje matka, řekla, že se mnou nemůžeš chodit? Neposlechl, stejně jsi se mnou zůstal,"
"Ale to je přece něco jiného. Jeho otec je kriminálník,"
"To ten tvůj taky,"
"Neměla by jsi stát na mé straně?"
"Já stojím na tvé straně, jen si myslím, že Rebeka je dost stará na to, aby sama poznala, kdo je pro ni ten pravý," podívala se mu zpříma do očí. " A rozhodně je to lepší, než její minulé výběry," Sirius si povzdechl a dál zarytě koukal na nějaký neviditelný bod za ní.
"Nebuď jak malý, dej tomu čas a uvidíš. Když jí ublíží, nechám tě s ním o samotě," Sirius se zasmál.
…..
"No tak, dělejte," zakřičel Moody na celý dům. V tom vedle něj doskočil Luk, který sbíhal schody.
"Kampak si myslíš, že jdeš," podíval se na něj.
"Já jdu taky,"
"No to víš, že jo a tvůj otec mě zabije," přejel ho Moody pohledem. Ze schodů se přihnal Desmond, Remus a Kingsley.
"Můžeme jít," vydechl Remus.
"On taky?" podíval se na Desmonda Moody a sjel ho opovržlivým pohledem.
"Chci vám pomoci," řekl odhodlaně Desmond a vyrazil ke dveřím dřív než ho někdo zarazil. Ostatní vyrazili za ním. Lucas udělal krok, ale jeho otec se otočil a zarazil ho.
"Na to zapomeň mladý muži," řekl a zavřel dveře. Nenávistně je sledoval, ale najednou ho někdo drapl zezadu za hábit. Nadskočil.
"Pšt, jdeme," zašeptala mu Beka do ucha.
"Maggie mě zabije," zasténal Luk, ale to už ho obklopili plameny a společně s Bek zmizel.
Maggie zpozorněla. Zvedla hlavu od Smrtijeda, kterého před chvíli srazila k zemi a viděla jen jak se na kraji lesa objevili plameny a poté tam stály dvě osoby. Kolem panovala hrozná vřava. Míchali se tam postavy Fénixova řádu a Smrtijedů. Občas proběhl i nějaký ten bystrozor.
"Já je přerazím," ozvalo se dvojhlasně a Maggie sledovala dva muže jak hledí na Beku s Lukem.
"Desi, Siriusi, přerazím je já," zahučela Maggie a vyrazila k nim, ale v tom jí do cesty vstoupila další osoba.
"Ale, ale, kohopak to tu máme," ušklíbla se.
"Tam kde jsi ty a tvůj přítelíček Voldemort, budu i já," přejela ji pohledem Maggie.
"Vedeš tu monology?" zeptala se posměšně.
"Desidé, na to, že opět půjdeš k čertu, tak si nějak moc fandíš nemyslíš?" odfrkla si. Desidé si ji prohlédla a rozesmála se ďábelským smíchem.
"Těším se až tu bude," vykřikla a se smíchem zmizela v plamenech. Co to mělo být, zeptala se sama sebe. Rozhlédla se, aby zjistila kde je Rebeka s Lucasem, ale ti se někam vytratili. Otočila se a všimla si Smrtijeda jak pozvedl hůlku proti ní. Nestihla zareagovat a on ji odhodil stranou. Maggie se snažila dopadnout na záda, aby nějak neuškodila dítěti, ale nepovedlo se, tak aspoň předpažila ruce, aby zmírnila pár. Dopadla a cítila jak jí v jednom z prstů křuplo. Zavila bolestí a pomalu se zvedala ze země, ale v tom jí někdo popadl za vlasy a vytáhl na kolena. Sykla a ucítila něčí hůlku.
"Dost," rozlehl se Voldemortův hlas po celé krajině. "Odhoďte hůlky nebo ji zabiju," zakřičel. Maggie jen zírala směrem, kterým musela. Dnes nemá dobrý den. Z nějakého nepochopitelného důvodu se nemohla pohnout a ani přemístit. Sledovala jak členové řádu pomalu sklánějí hůlky a předávají je Smrtijedům, kteří je surově táhnou k Voldemortovi.
"Tak je to správně,"pochválil ledově.
"Pusťte ji," křikl Sirius.
"Ale no tak bratránku, přece by ses nezlobil," ozval se nad Maggie hlas Belatrix a přitáhla Maggie ještě víc.
"Nechte ji být a vemte raději mě," zakřičel na něj.
"Blacku, o tebe vůbec zájem nemám, ale tady s Maggie mám jisté plány," promluvil Voldemort. "A vy to vše uvidíte," dodal. Maggie zbledla. Co chce dělat. Zabít ji, přede všemi, aby ukázal, že mu už nic nestojí v cestě? Ještě, že je Harry stále v Bradavicích, prolétlo jí hlavou.
"Maggie," pronesl tiše a stisk konečně povolil. Obrátila se na něj. "Krásná žena s duší démona. Ideální," přešel k ní. "A proč ho držet na uzdě,"pokračoval klidně. Maggie vytřeštila oči.
"Ne," špitla neslyšně.
"Je to strach co vidím,"
"Nedělej to," řekla. V jejím hlase bylo slyšet tolik strachu. Ona vždy pevná, nikdy jí nic nevyděsilo ani nevyvedlo z míry, ale teď. Tolik strach. Třásla se.
"To byl skvělý nápad Desidé,"
"To není skvělý nápad, ale sebevražda," vykřikla a z učí jí stekla slza. "Nedokážeš to. Nedokážeš ji udržet na uzdě. Nebude mít důvod tě poslechnou. Posadí se na tvé místo,"
"Proč říkáš ona, vždyť je to část tebe," pronesla klidně Desidé.
"To nikdy," zasyčela Maggie.
"Tome nedělej to," podívala se na něj vyděšeně. "Zabije tě,"
"Nedělej, že máš o mě strach?"
"Raději ty než ona,"
"Nevíš co dokáže, neznáš ji,"
"Mám to pojištěné. Ona je část tebe, tudíž mě nemůže zabít a pak je tu ještě ten malí spratek uvnitř tvého těla"
"Jí tohle ale nezajímá,"
"Mezi námi je dohoda. Nesmíš mě zabít a tudíž ona taky ne," pronesl klidně Voldemort.
"Meg o čem to mluví? Jaká dohoda," zeptal se Sirius.
"To byla cena," pronesla potichu. "Cena za tvou svobodu. On mi půjčil Petra a já mu slíbila, že ho nezabiji. Nesmím dát smrtelnou ránu."
"Dost řečí, ať to máme za sebou," ozvala se netrpělivě Desidé a přešlapovala.
"Klid má milá, trpělivost,"
"Naposledy tě žádám, nedělej to," zasténala zoufale Maggie a slzy jí tekly proudem. "Jestli se dostane k mé moci. Zničí půlku Londýna, jen proto že se jí chtělo,"
"Mlč, dost už žvástů," zasyčel Voldemort. "Abys věděla, že jsem velkorysí, můžeš se rozloučit," Maggie zavřela oči a setřela slzy. Pomalu se zvedla a přešla k první osobě.
"Rebeko Anne Blacková," pronesla tiše a upřela uslzelé oči na svou dceru, která ji se strachem pozorovala. Dávej na sebe pozor a hlavně buď šťastná a slib mi jednu věc," podívala se na ni zpříma. "Vyhýbej se jí. Co nejdál můžeš. Mám tě ráda zlato," zašeptala a pořádně ji objala.
"Taky tě mám ráda mami," rozplakala se. Pohladila ji po tváři a přešla dál.
"Desmonde," pronesla, políbila ho na tvář a něco mu pošeptala do ucha, tak aby to nikdo neslyšel. Pak se od něj odtáhla obejmula se s Remusem a kývla na Brumbála.
"Luku, postarej se o mou dceru a pamatuj," provrtala ho pohledem "Jestli jí zlomíš srdce, zlomím ti nohy," pronesla naprosto klidně a přešla k poslední osobě, které se vrhla do náruče.
"Miluju tě, pamatuj si to. Nic to nezmění," zašeptala a naposledy ho políbila. Poslední polibek. "Postarej se o děti a vzkaž Harrymu, že ho mám ráda a ať na sebe dává pozor," zašeptala pohladila ho po tváři a on ji se strachem pozoroval. Ona věděla do čeho jde, ale on to netušil a nevěděl jak jí pomoci. "Siriusi," řekla a ohlédla se. Chci po tobě jen dvě věci."
"Cokoli," vydechl. Maggie se smutně usmála.
"Slib mi, že až se narodí Rachel ,dostaneš ji odtud za každou cenu," řekla naléhavě "A to důležitější. Musíš mě zabít," pronesla a hlas se jí zlomil.
"Co?" vykřikl Sirius.
"Máte čas do doby než se narodí, ale jakmile bude na světě, vaše jediná starost bude mě zabít,"
"To neudělám, Meg,"
"Musíš," zašeptala.
"Dost tohohle srdceryvného šílenství," zasyčel Voldemort, několika kroky přešel k Meg a drapl jí za krk. Sirius vystřelil, ale Smrtijedi ho popadl za paže a srazili k zemi.
"To ne," zakřičel. Maggie od nich odvrátila uslzenou tvář. Voldemort ji předal Desidé a Belatrix a sám přešel k místu, kde jedním mávnutím hůlkou vyčaroval zlatý pohár, plný rudé tekutiny.
"Brzy budeš tady sestřičko," zasyčela jí do ucha Desidé.
"Nedělej to," zasténala skoro neslyšně Maggie.
"Bude se zlobit a pomstí se ti za to, že jsi držela uvězněnou ve svém těle,"
"Chtěla jsem se jí zbavit, ale .."
"Ale to by jsi už nebyla ty, nebyla by jsi ohnivec. Ona je tvou součástí. Ona je tvou duší. Ona je démonka, pravá démonka a ty jsi držela uzavřenou hluboko ve své mysli,"
"Pusťte mé přátele, máte mě, oni vás nijak neohrožují,prosím" podívala se na Belatrix a ta se rozesmála.
"Hrdá Maggie Greyová umí i prosit?" zeptala se posměšně. Maggie si odfrkla.
"Zemřeš jako první,"zasyčela. Voldemort přešel před ně. Desidé a Belatrix ji srazili na kolena a Voldemort ji násilím vlil tekutinu do krku. Maggie se rozkašlala a dopadla na všechny čtyři. Těžce oddechovala.
"Ne," vyrazila ze sebe skřek.
"Ale ano," promluvila znovu, ale to úplně jiným tonem.
"Vrať se zpátky, tady nemáš právo,…"
"Právo já jsem vězněna ve tvé hlavě několik let. Konečně se taky ujmu vlády,"
"Nedělej to," zasténala.
"Maggie, Maggie já neumím odpouštět," zasyčela znovu. Všichni to sledovali. Bylo vidět, kdy se na povrch dostává démonka a kdy Maggie. Bránila se, hádala se sama se sebou. Smrtijedi se chechtali, ale členům řádu do smíchu nebylo. S napětím sledovali jejich souboj.
"Běž pryč," zakřičela s plna hrdla a najednou vše ustalo bylo ticho a Maggie klečela a těžce oddechovala. Všichni ji sledovali a pár lidem se ulevilo, když v tom hbitě zvedla hlavu a všechny si prohlédla a přejela je neveselým úšklebkem. Zvedla se na nohy. A prokřupala krk.
"Konečně svobodná," zasyčela ledově. Rukama přejela celé své tělo a prohrábla si vlasy. Podívala se na svůj odraz v kaluži vody. Odfrkla si a mávla rukou. Najednou na sobě měla dlouhé rudé šaty s hlubokým výstřihem a vysokým rozparkem. Přejela si rukama po šíji a napřáhla před sebe ruku ve které vyšlehl plamen a už v nich třímala dvě červené jehlice, které se bodla do stočených vlasů. Podívala se na Siriuse a on viděl, že v jejich očích poskakují plameny. Její pohled jindy plný lásky teď čišel chladem a opovržením. Přešla k Voldemortovi a položila mu dva prsty na rameno a pomalu ho obešla a její prsty přejeli přes záda k druhému rameni. Jemně se o něj opřela a z jejích šatů koukalo koleno a část stehna. Desmond se neudržel a hvízdl.
"Desmonde ty jeden parchante ještě žiješ?" pronesla posměšně a přešla k němu.
"Jak vidíš," řekla. Démonka se k němu nahnula a políbila ho jejích jazyky se propletly ve vášnivém polibku. Po několika minutách se odtáhla. Ona si ho změřila.
"Ahoj," pronesla sladce a v zápětí její rysy ztvrdly a ona ho udeřila až zavrávoral a složil se k zemi. Podíval se na ni a otřeli ji krev ze rtu.
"Taky tě rád vidím Míno,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama