26. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:08 | Maky
26.
Maggie ohromeně stála uprostřed místnosti a rozhlížela se kolem. Nemohla uvěřit, že by sem Desidé vlezla jen kvůli konverzaci.
"Tohle je divný," pokyvovala hlavou a stále se ostražitě rozhlížela. "Moc divný," Měla pocit, že na ni v každé vteřině skočí. Podívala se ven z okna, kde se na pozemky pomalu snášeli třpytivé vločky.
"Co má sakra v plánu,"zahučela znovu a udělala krok, v tom jí projel divný pocit a ona zmizela v plamenech. Leknutím zavřela oči a když je opět otevřela zjistila, že stojí na Nebelvírském stole a celá Velká síň na ni zděšeně kouká.
"Blbý hormony," zahučela si pro sebe a ladně seskočila dolů. Přešla k řediteli, který k ní spěchal.
"Co se stalo?"zeptala se McGonagallová dřív než to stihl ředitel.
"Jen Desidé," mávla rukou.
"Co chtěla?"zeptal se Brumbál.
"To já nevím, jen se objevila prohodili jsme pár vět a zmizela,"
"Je opravdu pryč?"
"Můj instinkt mi říká, že ne, ale tyhlety mé pocity jsou poslední dobou trochu mimo,"
"Trochu mimo?" pozvedl obočí Snape.
"Řekněme, že se to mému broučkovi moc nelíbí," řekla a položila si ruku na břicho. " Za chvíli budu škytat, z učí mi půjde dým a při sebemenší nepozornosti se přemýstím pryč." McGonagallová se na ni dívala, jakoby byla bomba před výbuchem.
"Klid Minervo, jsem na to zvykla od Beky, oproti ní je to zatím v pořádku. Teda až na to, že je mi stále špatně. Nechápu proč se tomu říká ranní nevolnost, když to trvá celý den,"hučela. "No, ale myslím, že jsme trochu odbočili. Co sakra dělala Desidé tady na hradě a jak se sem ta Nána dostala,"
"Komu říkáš Nána," křikl jí někdo do ucha a Maggie cítila jak ji přitiskla nůž na krk.Zaslechla jak to celou síní zděšeně zasyčelo a někteří studenti se přitiskli co nejvíce ke zdi, daleko od démonky.
"Dejte to pryč," požádal ji klidně Brumbál a sledoval ji svýma pomněnkovýma očima.Studenti se ani nepohnuli, nikdo nepozvedl hůlku, protože nechtěl riskovat, že trefí někoho z profesorů
"Už to chápu," ozvala se najednou Maggie. "Voldy vůbec neví, že jsi tady, chceš si jen vyřídit staré účty a potřebuješ obecenstvo. Poradila bych ti psychiatra," sykla jedovatě.
"Vůbec nic nevíš,"zasyčela. V tom se zvedl vítr a kolem démonky se zavířil prach, ve kterém zmizela. Maggie si přejela rukou po krku a zašklebila se.
"Hraje si se mnou. Jako na kočku a na myš, ale já tu odmítám být ta myš,"řekla a rozhlížela se kolem. Ozvalo se rupnutí a z podlahy se vzneslo několik šlahounů, které se omotali kolem všech profesorů. Jediný, kdo se z pout hned dostal byl Brumbál.
"Tohle je jen mezi námi, pokud se někdo pokusí jí pomoci, zabiju nějakého studenta, je vám to jasné,"rozléhal se síní démončin hlas. Brumbál se podíval po Maggie, ta jen kývla a on poodstoupil a svěsil hůlku.
Ozvalo se opět prasknutí a ohromná prasklina se šířila mezi stoly až na konec Velké síně. S hlasitým zasvištěním se ze štěrbin vymrštily liany a odsunuli stoly a studenty ke stěně a pak zůstali nehybně viset, tak, že utvořili mříž mezi volným prostorem a studenty. Uprostřed volného místa se opět zavířil prach a opět tam stála démonka. Rudé vlasy jí vlály, i když v místnosti nemohl foukat vítr.
"Nech ji být," křikl kdosi za rostlinným vězením.
"Ale, ale kdopak to tu je," podívala se na ni posměšně. "Blackovic malá holčička," rozesmála se. "Neměj strach, nechám s tvé maminky aspoň kousek, aby jste ho mohli pohřbít,"Síní to s údivem zašumělo.
"Sklapni Desidé, to tebe odtud vynesou v krabičce od zápalek," sykla Maggie a stále byla ve střehu a pozorovala démončin sebemenší pohyb.
"Je to past," ozval se výkřik Beky. "Ona má jen odlákat pozornost,"Maggie se podívala po Bece, která stála nalepená na rostlinstvu a ukázala na Harryho, který seděl na stole a tiskl si jizvu.
"Zlato, víš co máš dělat. Buď op……." Nedopověděla, protože ji nějaká neviditelná síla odhodila stranou. Zaslechla zapraskání ohně a Beka byla pryč, vzápětí se objevila vedle Brumbála, popadla ho a dřív něž stačila Desidé zareagovat byla pryč. Maggie využila její nepozornosti a švihla rukou, vytvořila se tlaková vlna, která ohromenou démonku odhodila stranou a vyškrábala se na nohy.
"Maggie, co jsi tím teď dokázala?" zeptala se posměšně. "Stejně ho nenajdete,"
"Nepodceňuj nás," zašklebila se Meg, ale po celém těle se třásla.Ne zimou, nebo možná zlobou, ale strachem. Nedokázala to pochopit, nikdy neměla takový strach a rozhodně ne z téhle karikatury nepřítele. Zatřásla hlavou a dál sledovala démonku, jak se k ní blíží. Po očku sledovala studenty.Někteří se bázlivě krčili u stěn a dělali, že tam nejsou. Jiní propalovali démonku pohledem a Maggie si uvědomila, že to je většina Brumbálovy armády a zbyt se zaujetím pozoroval jejich klání. Jakoby byli nějaký vystoupení. Do reality jí vrátila až Desidé, která na ni posměšně promluvila.
"Nic jiného neumíš?"
"Nechtěj mě naštvat, Des. Víš jak to dopadlo minule."
"Mag, ty tu dnes umřeš tím počítej a pak zabiju tvou dceru a s velkým potěšením Lestrangeové i tvého manžela." Síní to zašumělo k Maggie se jen dostalo ona má manžela, cože manžel?Odfrkla si a mrštila po ní ohnivou kouli, která se vpila do štítu, který stihla démonka vyčarovat.V zápětí se ozvala svist a Maggie pozorovala jak Desidé drží rukojeť ohnivého biče. Švihla s ním a Maggie ucítila jak ji švihl přes tvář i když vytvořila štít.
"Černá magie Maggie, proti ní je ten tvůj štít bezbranný,"zasmála se a švihla znovu. To už čekala a nenapadlo ji nic lepšího než se sklonit a kupodivu to i zabralo. Využila toho a odhodila Desidé několik metrů dozadu, když ji zasáhla další vlna. Zajela si do kapsy a vytáhla hůlku.
"Pouta na tebe," křikla a Desidé se hned svíjela na zemi a snažila se vyprostit. Maggie k ní pomalu přešla a vytvořila si ohnivou kouli, která jí poskakovala na dlani. Desidé vytřeštila oči, ale vzápětí se opět vyšlehli plameny a ona zmizela. Maggie se rychle vzpřímila a začala se rozhlížet v tom ji opět povalila nějaká neviditelná síla. Zůstala ležet obličejem k zemi a těžce oddechovala. Cítila jak jí mezi rty proudí horká krev. Cítila se divně, věděla, že tento jejich duel musí rychle ukončit. Převrátila se na záda a otřela si krev. Z hrůzou zjistila, že na ni Desidé míří její vlastní hůlkou.
"A teď se rozluč Maggie. Půjdeš za svou matkou,"šklebila se na ni. Maggie se zrychlil dech a měla pocit, že jí srdce snad vyskočí z hrudi.
"Nech mou ženu na pokoji," ozvalo se za ní klidně a obrátila se, v tom jí něčí pěst udeřila tak silně, že se svalila vedle Maggie.
"Ženy zásadně nebiji, ale s tebou udělám výjimku," řekl posměšně a změřil si ji pohledem. Desidé se rozesmála a přemístila se pryč.Maggie vydechla a dál zaraženě koukala před sebe.
"Myslíš, že už je pryč?"
"Myslím, že jo,"
"Meg, jsi v pořádku?" zeptal se jí Sirius a přidřepl si k ní.
"Siriusi," vykřikla a vrhla se mu kolem krku, potřebovala vědět, že tam je a že ji drží, drží a nepustí.
"Co to se mnou je," zašeptala pomalu. "Byla jsem ochrnutá, nemohla jsem normálně myslet, co je to sakra se mnou,"
"Měla jsi strach,"šeptl jí do ucha. Maggie se ho pustila a zamračila se na něj.
"Tohle se mi nikdy nestávalo. Dokázala jsem se vysmát Voldemortovi do obličeje,"
"Maggie zlato, jsi budoucí matka, Už to nejsi jen ty. Snažíš se jen chránit naše nenarozené dítě"
"Asi máš pravdu, pane psychologu" špitla po chvíli a usmála se.
"Vstávej," usmál se na ni a pomohl jí na nohy. "Mohla bys vypustit to zvěrstvo?" zeptal se a ukázal do okolí. Všichni teď stáli nalepení na rostlinách a zírali na něj.
"Jak?" zeptala se.
"To se ptáš mě?"
"Jděte dál," křikla a vzápětí liány olizovali plameny, které je pohltili do svých útrob.Sirius ji zezadu objal a přitiskl k sobě.
"Vidíš jak ti to jde,"
"Nechci rušit tuhle idylickou chvíli, ale pomohl by nám sakra někdo," ozval se chladný, otrávený hlas.Sirius se po něm podíval a šel jim pomoci.
"Našli jste ho?"
"Jo, snažil se zabít ministra,"
"CO?" ozvalo se mnoho hlasně a začali se kolem nich shlukovat studenti a někteří studenti si Siriuse prohlíželi s otevřenými ústy. Ten se po nich podíval, až sebou cukli.
"Siriusi neblbni,"rozesmála se Maggie a přitiskla se k němu.
"Co Beka?" zeptala se
"A co Harry," ozvala se vedle nich Hermiona.
"Harry je pryč?" vykřikla a podívala se kolem.
"Jo chytil se Beky, když se přenášela za Brumbálem,"
"Já ho přerazím, doufám jen že jim nic není,"zahučela.
"Proč tu byla Desidé?" ozval se Snape.
"Odvést pozornost a hlavně zabránit Maggie a Brumbálovi, aby se přidala ke zbytku Fénixova řádu, ale myslím si, že čekal, že se sem všichni naženeme," rozvedla svou úvahu McGonagallová.
"V tom bude ještě něco víc," řekla Maggie.
"Ale co?"
"To já nevím,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama