26. Kapitola

1. listopadu 2011 v 0:30 | Maky
26.
Maggie stála v nějaké síni.Byla obrovská, všude byli rozházené židle na zemi ležela brnění a hvízdal tu vítr rozbitými okenicemi.Stáli tu čtyři dlouhé stoly a pátý až na konci síně.Stoly byly pomlácené někde chyběly i velké kusy dřeva na oknech se pomalu pohupovali potrhané závěsy.Maggie se několikrát otočila, nemohla uvěřit, kde teď stojí.
"To nemůže být pravda…….to se mi jen zdá….tohle-tohle nemůžou být Bradavice,"špitla si pro sebe a z hlasu bylo slyšet zoufalství.Podívala se na strop.Honila se tam ohromná bouřka a každou chvíli blesk rozčísl oblohu a hrom zatřásl okny.Pomalu vyšla ke dveřím a pozorně se rozhlížela.Vše bylo tak temné a chladné né jako ty Bradavice na , které si pamatovala, celá Velká síň byla zničená,všude se válely kusy hadrů, vítr si hrál s listím.Najednou se rozrazili dveře.Meg sebou škubla a otočila se k nim.Trochu se jí ulevilo, když spatřila Siriuse, ale to jen na chvíli.Hned jak ji zahlédl namířil na ni hůlkou.
"Jak jsi to mohla udělat,"zachroptěl hlasem z kterého čpěla nenávist a zloba.
"Co…já,"zakoktala se a dál ho sledoval.On se k ní přibližoval.
"Jak jsi mohla zradit Brumbála a přidat se k němu?"pokračoval.
"Ke komu?"zeptala se, ale v hlouby duše znala odpověď.
"K Voldemortovi přece,neděl že to nevíš,"rozkřikl se na ni, "Jak jsi mohla udělat tohle."rozmáchlým gestem ukázal na celo síň.
"Moc dobře víš, že bych to neudělala,"promluvila pomalu a ze Siriuse nespustila oči.Začali ji pálit slzy v očích nemohla tomu uvěřit.
"LHÁŘKO,"zakřičel a vyslal na ni kouzlo.Ona jen uhnula kousek stranou.
"Nechci ti ublížit,"špitla.Najednou se ze Vstupní síně ozval hrozný křik.Sirius zaváhal, ale pak pomalu vyšel ze síně, nezpustil z ní oči.Meg nemohla uvěřit tomu co v nich vidí.Tolik smutku,nenávisti a zloby, která z nich přímo srší, takového ho neznala.Zmizel za dveřmi.Maggie chvíli stála ohromeně civěla na dveře, ale pak se k nim pomalu rozešla, znovu se ozval křik, ale ten byl jiný než ten předešlý, moc dobře věděla komu patřil.Tryskem vyrazila ke dveřím, vtrhla do Vstupní síně a tam ho spatřila.Voldemort stál až u vchodu do sklepení a mučil Siriuse.
"Dost,"zakřičela na Voldemorta.Ten sebou cuknul a podíval se na ni jako by viděl ducha.
"Jak se opovažuješ,"vykřikl a metl po ní kletbu.Ona se jí lenivě vyhla.Zatnula ruce v pěst.
"Poklekni před svým pánem a pros za odpuštění,"přikázal a namířil na ni hůlkou.Maggie ho sjela opovržlivým pohledem.
"Ty nejsi můj pán, nikdo není," řekla klidně Meg.Voldemort si začal uvědomovat, že něco není v pořádku, že jeho nejlepší Smrtijedka odmítá poslušnost, ale nedal to na sobě znát.Stále ji sledoval.
"Jsi můj Smrtijed a proto se mi pokloň,"řekl pomalu a použil na ni kletbu imperius.Meg jen mávla rukou jako když odhání mouchu a odklonila kletbu.
"NEJSEM SMRTIJED A NIKDY NEBUDU VOLDY,"rozkřikla se na něj.Voldemort se jen ušklíbl a popadl těžce oddychujícího Siriuse za vlasy a přitáhl si ho k sobě.
"Crucio," vykřikl a namířil hůlkou na Siriuse.Ten se po chvíli zhroutil k zemi.Meg vykřikla a klekla si k němu.Ten se na ni zaraženě podíval.Maggie se rozbrečela, nevěděla co se děje, proč se to děje a jak se tu ocitla a začínalo jí to dost štvát.Pohladila Siriuse po tváři.
"Miluju tě," špitla.
"No jak chceš,takhle to všechno skončí"pronesl klidně Voldemort.Namířil na Siriuse hůlkou a vykřikl "Avada kedavra,"
"NEEEEE,"
………….
"NEEEEE,"rozkřičela se Maggie.Byla naprosto zmatená.Měla naprosto propocené oblečení.Po tváři jí tekl studený pot a celá se třásla.Rozhlédla se už zase byla v ložnici.Měla pocit, že se zblázni přerývaně oddechovala.Musela odtamtud pryč.Popadla župan a rychlostí blesku se vyřítila z pokoje.Běžela nevěděla kam.Proběhla dveřmi na zahradu a po kamenných schůdcích až k obrovskému dubu.Tam se zastavila a prudce oddechoval.Opřela se o něj zády a sjela po jeho kmeni až na zem.Rozplakala se už to nemohla vydržet, hlavou se jí honily spousty myšlenek.Jen seděla zhroucená u kořenů a tiše plakala.Po chvíli vrzly dveře.Maggie si rychle osušila slzy a vzhlédla.Byl to Sirius, který k ní pomalu šel a tvářil se nejistě.
"Meg, jsi v pořádku?" zeptal se opatrně a potichu.
"Jo, jasně," odpověděla a pokusila se o usměv, ale moc jí to nešlo.
"Možná nejsem velký znalec žen, ale když se někdo vyřítí o půl třetí z křikem z mého pokoje pochybuju, že se nic nestalo,"řekl Sirius postoupil blíž ke stromu a posadil se vedle ní.Podíval se na Meg.Maggie už zase viděla ty oči, které moc dobře znala a měla je ráda.
"To nic byl to jen sen,"vydechla.
"Nechceš mi o tom povědět něco víc?"zeptal se.
"Ne, to je dobrý,"procedila a opřela si hlavu o jeho rameno.
…………
"Dobré ráno,"pozdravila Beka, když Sirius a Harry sešli dolů do kuchyně.Sirius si vzal ze skříně nějakou mastičku a posadil se k Bece, Hermioně a zbytku Weasleyových, kteří už tam seděli.
"Co se ti stalo,"vyhrkla Beka, když viděla, že její otec má na ruce spáleninu.
"To nic jen Meg,"pohodil ledabyle rukou a začal si zranění ošetřovat. "Včera se lekla a chytla mě, no a mě tam zůstalo tohle,"vysvětloval.
"Jo to znám takhle jsem se taky jednou lekla a podpálila křeslo,"řekla Beka a začala si na toast mazat máslo.
"Vypadáš moc nevyspaně,"
"No taky jsem toho moc nenaspal," řekl Sirius.Beka jen pozvedla obočí.
"Měla noční můry, jasný,"řekl, když si všiml jejího výrazu.
"Jo, jasně,"procedila a dál mazala máslo.Sirius po ní hodil vánočku,která před ním ležela a ta mu to vrátila.
"Hele známe lepší,"vykřikli svorně Fred a George a v okamžiku měli na rukou hliněný tác s koláčem a šlehačkou.
"No jo taky……plesk…….dobrý,"nedokončil Harry a už měl jeden na obličeji.Všichni se rozesmáli, ale Harry na sebe nenechal dlouho čekat a okamžitě jim to vrátil.Tím začala ohromná koláčová válka.Nikdo nebyl poznat pod kupou šlehačky a coby byl Sirius za pobertu, kdyby se k nim nepřidal.Ten se tomu, ale skvěle vyhýbal až jeden koláč přistál přímo na obličeji.Tím se všichni rozřechtali ještě víc.
"Kdo to byl?" vypálil okamžitě na ostatní a všichni ukázali jediným směr.Sirius pomalu putoval pohledem po jejich rukách až konečně spatřil svého nejlepšího přítele ohnutého v pase.Remus se držel za kliku a div se smíchy neudusil.
"Tak to jsi nemusel,"
"Ale jo musel, nechtěl jsem si to nechat ujít,"vypravil ze sebe.
"No jak chceš vstoupil si do války,"vykřikl Sirius.
"CO?,"vyděsil se Remus ,ale to už další koláč přistál na jeho hlavě.Remus ten stále pořádný člověk, který neudělá nic co není správné se s velkou vervou zapojil do bitky.
Maggie se probrala a sešla dolů do kuchyně ze, které se ozývali výkřiky a jásot. Otevřela dveře a spatřila spoušť všichni od hlavy až k patě obaleni šlehačkou a těstem se váleli po zemi a svíjeli se smíchy.Najednou něco zasvištělo, Meg instinktivně udělala štít do kterého narazil koláč.
"To není fér, mohlo to být přímo?"zasténal Harry.Ozval se další svis, Maggie už jen uhla.
"To zas byl kdo,"vykřikla a podívala se směrem, kterým předmět přiletěl.
"Remusi, čekala bych tu kohokoli, možná i Voldyho, ale ty.No ,ale pokud si tu ty počítám, že támhleta ten velkej sněhulák je Sirius."místo odpovědi po ní sněhulák hodil další koláč.Maggie udělala krok vpravo a koláč neškodně prosvištěl.
"Až tohle uvidí Molly."špitla si pro sebe. "Však on vás ten smích přejde,"Meg se na tváři vyloupl zářivý usměv. "Tak ,aby jste se pocvičili to tu uklidíte…..a bez hůlek,"dodala, když si všimla Hermionina vítězného úšklebku.Všem poklesla čelist a Sirius s Remusem se začali smát.
"Pro vás to platí taky pánové, pomáhali jste dělat binec tak do taky uklidíte,"usmála se na ně a otočila se ke dveřím.Vyloupl se jí na tváři úšklebek, otočila se a hodila po Siriusovi taky jeden koláč.
"Trefa,"vykřikla a vyšla z kuchyně nebo spíš z bojiště.Jakmile zavřela znovu se ozval jásot a vřava.Meg jen vyvrátila oči v sloup a zakroutila hlavou.
"Ahoj Maggie,"pozdravila Nym, která šla naproti ní a zamířila do kuchyně.
"Byt tebou tak tam………Nym otevřela dveře,plesk,znovu je zavřela a obrátila se s bílou tváří na Meg ", nechodím," dodala a obě dvě se rozesmáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama