21. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:03 | Maky
21.

Maggie seběhla schody. Vběhla do haly a popadla kabát.
"Kam si myslíš, že jdeš?"ozvalo se za ní. Maggie se trhnutím zastavila. Je to tu jakési Deja vu. Zatřásla se. Je to úplně stejné jako když šla pro Beku. Sevřel se jí žaludek. Je to poprvé co na ni promluvil.
"Co myslíš," zeptala se, ale neobrátila se zpátky.
"Jdu s tebou," řekl Sirius. Maggie vyvalila oči a otočila se.Čekala, že na ni bude křičet, rozmlouvat jí to nadávat, ale ne, že půjde s ní.
"To je dobré,….."
"To nebyla žádost,"přerušil ji a vyšel dveřmi ven na zasněženou ulici.Přešel přes ulici a zamířil do stínu stromu následován Maggie, ale než k němu došla přemístil se.Maggie si nervózně promnula ruky a přemístila se taky.Když otevřela oči, musela udělat pár kroků vzad, protože se přemístila těsně vedle Siriuse, který se na ni mračil a prohlížel ji zkoumavým pohledem.
"Ty jsi opustila vlastního syna?" zeptal se jí zostra.
"Není to můj syn," řekla rychle a zamířila do nedaleké vesničky, která byla schovaná v zasněženém údolí.
"Není?" řekl radostněji než chtěl a proto raději přidal do kroku.Maggie si toho bohužel všimla a potěšeně se usmála.
"Je o necelé dva roky starší než Beka."vysvětlila.
"Hmm…," procedil, ale v ten moment Siriusovi uklouzla noha na vlhkém sněhu a skončil na zemi. Maggie se začala strašně smát.
"Bavíš se?" ozval se Sirius podrážděně.
"Jo," přikyvovala Maggie a snažila se uklidnit.Popošla a podala Siriusovi ruku.Ten ji odstrčil, vyškrábal se na nohy a rychlím krokem zamířil k vesnici. Maggie zbledla a zamířila za ním. Co jsi čekala, že to bude tak jednoduché?, zeptala se sama sebe. Tolik to chtěla vrátit. Stýskalo se jí.Chtěla by se mu schoulit do náruče, jako vždycky. Jen tak se cítila v bezpečí a teď si připadala opuštěná. Rozběhla se a dohnala ho. Došli na malé náměstíčko, kde stálo pár stánků s různými vánočními ozdobami, jmelím, a punčem. Přešli až na konec a zamířili do pravé postraní uličky, která vypadala opuštěně, jakoby byli první za několik let, kdo jí prošel.Maggie se rozhlédla a přejel jí mráz po zádech. Měla nepříjemný pocit.Neměla ráda zimu, protože jediný zdroj energie byl ten její. Nemohla dělat tolik věcí jako v létě, kdy čerpala teplo ze slunce a vzduchu. Musela si dávat pozor, aby jí nebyla zima jinak byla v koncích. Neměla zimu ráda, už asi chápala, proč žijí démoni podzemí: je tam teplo. Rozhlédla se po číslech domů. Číslo pět, šest sedm, osm……a konečně devět, to byl dům, který hledali.Maggie spadla čelist, nebyl to dům, ale zřícenina.Stál na samotě posazený v zarostlé zahradě a po stěnách se plazil břečťan. V některých okenicích chybělo sklo a ostatní byla špinavá a zablácená.V některých částech chyběla i velká část zdiva. Maggie se rozhlédla a uviděla roztrhanou sedačku v útrobách domu. Napravo ode dveří se na ně šklebila ohromná díra. Jakoby někdo praštil ohromnou silou do domu, až vyrazil několik cihel.Sirius s tál a sledoval dům se stejným zděšením jako ona. Udělala krok a zavrávorala o jednu cihlu.
"No myslím, že můžeme jít," pronesl Sirius.
"Ne, nějak se mi to nezdá. Des byl přesvědčen, že je v bezpečí, tak tonak i bude."řekla a udělala krok k domu. Sirius udělal pitvorný obličej, ale toho si Maggie nevšímala.
"Buď jsme na špatném místě nebo……."nedokončila větu přešla ke dveřím a stiskla kliku. Vtom vše zazářilo zlatým nádechem. Cihly, které leželi na zemi se začali vracet na svá místa, zborcené stěny se začali zase cihlu po cihle stavět.Meg musela uhnout, když se na dveře vracelo mosazné klepadlo. Ozvalo se zaskřípění skla a to se vrátilo zpět do okenních rámu.Břečťan se pomalu svezl opět do země. Oprava byla ukončena už jen posledními skřípavými a vrzavými zvuky a pak vše utichlo.Sirius přešel ke dveřím a otevřel je dřív než se Maggie vzpamatovala.Ocitli se v dlouhé, úzké hale. Vlevo byl obloukový vchod do kuchyně a napravo dveře do malého obývacího pokoje.Na konci haly vedli schody do vyšších pater.Maggie nakoukla do kuchyně a ihned si uvědomila, že tu žijí jen chlapy. Nádobí všude po kuchyni, různé kusy jídla a na nich halda penicilinu. Ozvalo se vrznutí.
"Luku?"zavolala Meg, ale pak toho litovala. Z horního patra se vynořila zelená záře a blížila se k nim.Maggie pohotově napřáhla ruku a vytvořila štít. Kouzlo se do něj jakoby vpilo, ale pak pokračovalo dál ve svém směru. Meg se lekla.Uslyšela už jen nějaký výkřik a pak ji Sirius strhl k zemi.Maggie nechápala co se stalo, vždyť uvnitř bylo teplo a kouzlo bylo naprosto obyčejné.
"Díky," špitla Meg.
"Jsi v pořádku?" optal se. "Co to mělo být?"
"Já nevím,"Sirius se na ni pochybovačně podíval.
"No……," začala a podívala se do země. " Jsem z tebe nervózní,"Sirius zbledl a vstal od ní. Maggie se vyškrabala na nohy a podívala se tím směrem, kterým kouzlo přišlo.
"Mohl zaútočit znovu. Byli jsme bezbranní,"přemýšlela nahlas Sirius.
"Myslím, že je to jen obraný systém,"
"Myslím, že první obraný systém by byl, kdyby zamkl dveře,"procedil.
"Luku," zavolala znova a byla připravená na další kouzlo, ale to nepřišlo. "Luku, nechceme ti ublížit,"ticho.
"Víme, že jsi tady," zavolal Sirius.
"Kdo jste," ozvalo se ze shora.
"Poslal nás tvůj otec,"
"To by mohl říct, každý,"
"Luku, to jsem já Maggie,"zakřičela přiškrceně Meg.
"Jaká Maggie?"
"Maggie Greyová,"
"Neznám žádnou Maggie."Sirius se po ní podíval a zašklebil se.Meg ho ignorovala.
"Ale ano znáš, zapřemýšlej."
"Jediná Maggie, kterou znám je mrtvá,"
"To ti řekl tvůj otec? Znáš ho je to lhář,"Ozvalo se uchechtnutí a Meg se musela usmát.
"My odložíme hůlky a ty pojď dolů, platí?" vložil se do toho Sirius. Chvíli bylo ticho.
"N-no tak dobrá," Maggie a Sirius položili hůlky. Na schodech se objevila vysoká postava a směřovala dolů. Ani jeden chlapci neviděl do tváře, protože stále stál ve stínu.Ozvalo se nadechnutí a pak znovu promluvil.
"Ta Maggie, kterou jsem znal. Mě vždy bavila jedním kouzlem."Maggie se musela usmát. Napřáhla ruku v pěst a pak ji rozevřela. Po hale začal poskakovat ohnivý zajíc, ale udělal jen pár kroků a rozplynul se.
"Promiň nebylo to nejlepší,"zasmála se. Chlapec udělal několik kroků dolů a konečně mu pohlédli do obličeje. Měl delší světlé vlasy a sledoval je pronikavýma šedýma očima.
"Desmond junior. Jakoby mu z oka vypadl," pronesl Sirius a prohlížel si chlapce, který už sešel dolů.
"Jen doufám, že nemá i jeho povahu," Lucas se zasmál.
"Ahoj Meg, já…… myslel jsem.."
"To spousta lidí," přerušila ho. "Měly bychom jít. Nezdá se mi to," Sirius se ohnul pro hůlky přešel ke dveřím a otevřel je.Vyšli ven.
"Ruku,"řekla a napřáhla ji k Lukovi.Pak se otočila a udělala to samé, ale Sirius e podíval jinam a přemístil se sám. Maggie bodlo u srdce, zavřela oči a koutkem jí stekla slza, rychle jí setřela a přemístila se jako ohnivec spolu s Lukem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama