2. Do dvojic

27. listopadu 2011 v 21:01 | Maky
2. Do dvojic
Všechny se začaly uculovat.
"Tak co dámy, máte nějaký nápad?"zeptala se Fran.
"Proč to neuděláme, tak jako jsme se dostaly sem?" zeptala se nechápavě Cori.
"Protože má milá na téhle škole je přes sedm set lidí, nedokážu udržet portál tak dlouho, aby všichni prošli," vysvětlovala Polgara.
"Však nejdou všichni," ozval se malý prvňák, který bojovně svíral hůlku.
"Hele, tohle je válka, nemůže bojovat někdo, jehož hůlka je skoro větší než on sám," usmála se na něj mile Mariana, ale on po ní střelil nasupeným pohledem.
"Tak co teda navrhujete?" zeptala se Maha.
"Uděláme to tak, jak se sem dostal Harry," řekla.
"No to bude mít Aberfort radost," zahučela Susan.
"Cože? Jak sakra víte…" začal černovlasý chlapec, který se k nim přihnal. Celou síní se rozléhalo brebentění, nesouhlasné výkřiky.
"TICHO!" zakřičela Maggie, až jí konečky vlasů zasvítily plamenem.
"Všichni se posaďte na svá místa," zavelela profesorka McGonagallová.
"Jak jste to udělala?" obrátil se Harry na Maggie.
"To by bylo na dlouho,"odbyla ho.
"Každá z nás je nějak výjimečná, každá dokážeme něco jiného a společně jsme neporazitelné," odrecitovala Polgara.
"Dobrý, kde jsi to sebrala?" zeptala se Fran.
"Nevím, právě mě to napadlo."
"Super, to si někam zapíšu," řekla Adrean. Cori zpozorněla a rozhlédla se. Celá síň je sledovala nevěřícným pohledem.
"Vy se asi docela dobře bavíte, co?" vyjel na ně Harry. "Ale tady zuří válka a jde nám o život, tak jestli nám chcete opravdu pomoci, začněte se podle toho chovat!" zařval.
"Kdo tvrdil, že je po svém otci? Já bych řekla, že spíš po matce," prohodila Cori.
"Tak fajn," přerušila je Fran. Všechny se přesunuly za profesorku a připojily se k členům Fénixova řádu.
"Je nutné školu evakuovat," začala McGonagallová, "Až dám znamení, prefekti seřadí studenty a odvedou je na místo evakuace…"
"Co když chceme zůstat a bojovat?"
"To už jsme tu myslím řešili," ozvala se Susan. "Radíme vám dobře vypadněte odtud."
"Ale co když jsme plnoletí…" zakřičel někdo od Mrzimorského stolu.
"Těm nemůžeme bránit, smí zůstat," řekla zkroušeně profesorka a dál rozdávala instrukce. Najednou do Fran někdo drbl.
"Hele, Remus, docela fešák, ani se Tonksové nedivím," špitla Mariana a sledovala ho. Fran jen obrátila oči v sloup.
"Kde je profesor Snape?" ozvala se nějaká zmijozelská dívka.
"Jak bych to řekla… po anglicku zmizel," vysvětlila profesorka McGonagallová. Všichni až na zmijozelské se začali smát. Od děvčat se ozvalo zaúpění.
"Sakra a my jsme to neviděly," zaúpěla Maha.
"Přestaňte to řešit," vykřikla Polgara směrem ke studentům. "Není dost času, musíte odtud zmizet dřív, než bude pozdě."
"Prefekti," kývla ředitelka a studenti se začali rovnat, ale najednou se síní rozlehl hlas.
"Vím, že se připravujete k boji," zasyčel ledový hlas. Mezi studenty se ozvaly výkřiky.
"Aaa Voldezmrd," řekla Maggie a podívala se na Polgaru. "A jeho Avada Hovada," dodaly obě a rozesmály se.
"Ten až zjistí, že jme tady, jéééé."
"Vydejte mi Harryho Pottera," pokračoval.
"Jasně a s ním i Bugse Bunnyho," zasmála se Maha
"Vydejte mi ho a škola bude ušetřena. Máte lhůtu do půlnoci."
"To je od něj milé."
"Tak fajn," začala Fran.
"Frany, ještě jednou řekni tak fajn a jednu ti vrazím," zasyčela Cori.
"Měly bychom se rozdělit," navrhla Mariana.
"Někdo půjde pomoci s evakuací, jiní půjdou ven. Jiní zase pomoci Harrymu a procházet chodby," řekla Adrean
"Fajn, to jsou čtyři úkoly, pro osm holek. Takže půjdeme po dvojicích," řekla Susan.
"Já půjdu s Polgarou pročesávat chodby. Fran a Cori si vezmou na starost Harryho. Maha a Adrean půjdou na pozemky a Mariana se Susan se postarají o evakuaci," rozhodla Maggie.
"Proč zrovna tohle a proč tyhle dvojice?"zeptala se nechápavě Maha.
"Protože jinak by jsme se nedohodly a za druhé, jsem potřebovala, aby v každé skupince byl aspoň jeden haker," vysvětlovala Maggie.
"Jeden co?" zeptala se nechápavě Fran.
"To je ten, co se dostane lidem do hlavy, abychom mohly komunikovat."
"Tomu se říká telepatie," vysvětlila Mariana.
"Jo, to je ono, jsem si nemohla vzpomenout. Kdyby se někomu něco stalo, zkontaktuje ostatní a v každé skupince je i člověk, který se dokáže přenášet po Bradavicích, takže dejte vědět a jsme tam všichni," řekla Maggie všem svůj plán.
"Tak jdeme, nemáme moc času," zahučela Adrean.
"Hele, co když nám Harry neuvěří?" zeptala se Cori
"Tak na něj něco vytaste, že znáte celý jeho život a chcete mu pomoci a když ani to nezabere, něco na něj práskněte," řekla Mariana.
"A co jako?" vykřikla Fran. "Jako že si dělá dobře ve sprše nebo co?"
"Až tak krutě jsem to nemyslela, ale pokud to zabere," pokrčila rameny Mariana.
"To jsou rady, to by jeden plakal," zahučela Cori.
"Holky jdeme," křikla Polgara, popadla Maggie za ruku a táhla jí pryč.
"Hele, co čekáš, že tu objevíme?" zeptala se Polgara.
"Já nevím, ale měly bychom hlídat, ne? Zbytek už si zorganizuje Minie."
"Jen doufám, že se nic nestane," zašeptala Maggie a rozhlížela se po hradě.
"Jsme tu my, co by se mělo stát?" vypnula hruď Polgara.
"Právě proto, že jsme tu my," zašklebila se Maggie.
"Co čekáš, že tu najdeme?"
"Já nevím, ale bylo by vhodné, aby někdo hlídal i na hradě. Co kdyby přišli nějakou tajnou chodbou."
"Kde může být?" zeptala se Cori, když zabočily na další chodbu.
"To já nevím. Hledá viteál. Snad se ti po něm nestýská?" zeptala se pobaveně Fran.
"Hele můj idol je jeho kmotr… Harryho mi sem nestrkej," zahučela Cori. "Raději přemýšlej, kde by mohl být."
"Fran?… slyšíš mě?" ozvalo se jí v hlavě.
"Jejda. To už se něco stalo? Říkal, že máme čas do půlnoci," zanadávala Fran.
"O čem to mluvíš? To jsi zase pila ten marihuanový džus?" zeptala se Cori, ale Fran ji odbyla mávnutím ruky, čímž ji odhodila ke stěně.
"Fran, co to zase provádíš?" vřískla Cori a snažila se vstát. "Trochu se ovládej!"
"Promiň," zahučela a chtěla jí pomoci, když v tom ji zarazil dosti naštvaný hlas.
"Kurva Fran, ser na ni a poslouchej mě. Harry zrovna prošel kolem mě a má to namířeno do Komnaty nejvyšší potřeby," zakřičel hlas.
"Jejda, promiň Mariano, už tam jdeme. Díky," omluvila se Fran, mávla rukou popadla Cori a ihned se vydaly ke komnatě. Zatočily do dvou chodeb, vyběhly schody až do sedmého patra.
"Fajn a teď kudy?" zeptala se Fran a obě se rozhlédly.
"Řekla bych, že tudy," špitla Cori.
"Jak to víš?" zeptala se Fran a změřila si ji pohledem.
"Hele, já jsem tu ta, co její kluk byl poberta," řekla dotčeně, ale Fran ji stále probodávala pohledem. "No dobrá, jen hádám."
"Tak jdeme," zavelela Fran, protože někudy jít musely.
"Támhle!" zakřičela Cori a ukázala na dveře, které se zavíraly. "Jestli se zavřou, jsme namydlený," vyhrkla a rozběhla se, ale to už se Fran přemístila k nim, napřáhla ruku a chytila dveře.
"Jo, já věděla, že je super mít tě v partě,"zasmála se Cori a vešla dovnitř následována kamarádkou.
"Jejda, co to je?" zeptala se Fran, když si prohlížela spoustu regálů, skříní, židlí, stolů a různého druhu nábytku.Všude se povalovaly různé věci, kusy oblečení a různé cetky.
"Tady to vypadá jako u mé babičky ve sklepě," zahučela Cori.
"Taky máš babičku, co nic nevyhodí? Co kdyby se to hodilo?" zasmála se Fran. Cori jen soucitně přikývla. "Tohle mi něco připomíná."
"Abych řekla pravdu, mě taky," zašeptala Fran a rozhlédla se, pak obě dvě vytřeštily oči a podívaly se po sobě.
"Tady Harry schoval Snapeovu knihu," vydechla Cori.
"Bereš mi to přímo z pusy."
"No jo, ale jak chceš v tomhle harampádí najít viteál?"
"Hmm, máme dvě možnosti. Je to buď něco od Nebelvíra nebo od Roweny. Abych byla upřímná, sázím na Rowenu."
"No fajn, a co patřilo Roweně?"
"Jak to mám vědět, tu knížku jsem četla jen jednou. Si to nepamatuji."
"Jejda, jdeme se podívat po Harrym," protočila oči v sloup Cori a vyrazila. Prošly pár uliček, ale nikde ani stopa.
"Necítíš něco?" zeptala se Cori.
"Jo, tvoje nohy," vyhrkla Fran.
"Vtipné," zahučela, ale to už Fran třeštila oči někam za ni.
"Neohlížej se a běž," vyhrkla Fran, popadla ji za ruku a táhla pryč. Rychlostí blesku proběhly až na konec řady a zatočily.
"Co se děje?" vyhrkla Cori.
"Tohle se děje," vřískla Fran a natočila ji směrem, odkud přicházely plameny.
"A do prdele," vyhrkla a Fran jen zběsile kývala hlavou. "Poběž!" Zatočily za další zatáčkou a s někým se srazily.
"Harry, co to tady vyvádíte?" vykřikla Cori a utíkali pospolu.
"To my ne, to Malfoy, tedy jedna z jeho goril" vykřikl Harry.
"Aaa …" začala Cori s úšklebkem.
"Mlč!"
"Teď by se nám šikla Adrean,"
"Hm, ale ta tu není."
"Jestli se odtud dostaneme. Připomeň mi, abych zaškrtila Maggie,"
"Ona za to přece nemůže."
"To ne, ale s vyhlídkou, že ji mohu zaškrtit, poběžím rychleji," vyhrkla a na důkaz svých slov zrychlila.
"Hele a nemůžeš to nějak zastavit?" zeptala se Cori.
"Nenuť mě to zkoušet," zaúpěla Fran "Kde je sakra Ron s Hermionou?"
"Někde tady," řekl Harry a vtom do nich z jedné strany vrazil Ron a z druhé Hermiona.
"Máš viteál?" Harry vytřeštil oči.
"Já už nemůžu," zahučela Fran.
"Co Maggie, ta by to mohla zastavit, ne?" vyhrkla najednou Cori.
"Nemůžeme to zkoušet. Mám lepší nápad," vyhrkla Fran. "Na tři zastavíme!"
"CO?" vyhrkli všichni.
"Raz… věřte mi… dva… TŘI!" vykřikla škubnutím se otočila a kolem všech vytvořila štít. Plameny je olizovaly, ale nic se jim nestalo.
"Padáme odtud," zavelela Cori. "Přeneseš nás?"
"Jee, to mě nenapadlo," zasmála se Fran a už byli pryč. Přemístili se před komnatu, kde na zemi ležel Malfoy s jednou gorilou a těžce oddechovali. Kouřilo se z nich a Malfoyovi dokonce hořel rukáv. Fran k němu ihned skočila a hábitem to uhasila. Harry, Ron a Hermiona na oba namířili hůlkami.
"Co ten Viteál?"
"Mám ho," špitla Hermiona a vytáhla diadém.
"Skvělý!" Vykřikla Cori.
Na to, že byl červen, bylo chladno. Maha a Adrean mlčky stály u hradní brány a pozorovaly okolí. Vládlo neblahé ticho. Ticho před bouří.
"Co když nás tu zabijí?" ozvala se najednou Adrean.
"To nemám tušení, ale budu se snažit, abych to nepoznala," špitla Maha a dál upírala svůj zrak do dálky.
"On tam vážně někde je, že?" Maha se na ni podívala a obě se rozesmály.
"Jo, já vím, to řekla Hermiona ve čtvrtém ročníku, ale já si to uvědomila až potom," zahučela Adrean a dál se ještě pochechtávala.
"Tohle je šílené, nezdá se ti? Stále čekám, kdy se probudím," řekla Maha.
"Hmm, měli jsme číst jinou část knihy."
"Jsme pouze studentky, ještě školačky a stojíme na pokraji bitvy, ze které se nedá uniknout," zašeptala Adrean
"Tohle je zase co?" pozvedla obočí Maha.
"Pán Prstenů."
"No jo, já si říkala, že jsem to někde slyšela," praštila se do čela.
"Děje se něco?" ozval se za nimi hlas.
"Ne nic, paní profesorko, ale už nemáme moc času. Měli bychom zavřít bránu a zabarikádovat se," řekla Maha, aniž by odlepila oči od Zapovězeného lesa. Pak se otočila a zašla dovnitř.
"No tak, pospěšte si, za chvíli je půlnoc. Musíte odtud zmizet," popoháněla studenty Mariana. Kolem ní se hemžili studenti a všichni se hrnuli do otvoru.
"Kampak?!" vyhrkla Susan a popadla jednoho studenta, který se plížil zpět do hradu. "Támhle je cesta, kdybys ji hledal."
"Já chci bojovat," vypískl.
"Ty jsi dítě, boj nech na ostatních."
"Jsem Nebelvír," vyhrkl. Susan zvážněla a sklonila se k němu.
"Tohle není hra, můžou tě zabít a oni to udělají. Věř mi, vezmi svého bratra a jděte… prosím," řekla Susan a podívala se na chlapce.Ten chvíli váhal a pak jemně přikývl, obrátil se, popadl svého bratra a za chvíli zmizel v otvoru.
"To byl Creevey," ozvala se Mariana.
"Aha…" zahučela Susan.
"No tak, pospěšte si," zakřičel někdo. "Nezbývá moc času," Mariana se podívala z okna.
"Hele vy tam, romantika až po desátý hodině, teď odtud zmizte! … Oba," zahučela Susan.
"Susan je půlnoc!"
"Já vím to byl fór."
"Uvědomuješ si, že někteří ti studenti jsou možná starší než my?"ozvala se Susan
"Jo, ale my jsme nejlepší a oni nemají super schopnosti."
"Maggie, už tu bloumáme nevím jak dlouho," ozvala se Polgara.
"No a? Musíme dávat pozor."
"Myslíš, že se ostatní nudí stejně jako my?"
"Hele, buď ráda, že se nudíme, nerada bych, aby tu poskakoval Plešoun a jeho banda."
"Bysme na něj poslali Robina Hooda."
"Hele, my jsme tu Robin Hood. Chráníme bezbranné."
"Hmm, to je možný, ale já odmítám bohatým brát a chudým dávat."
"Bohatým brát?... klidně, ale už to nedávat chudým."
"Ty jsi taky myslím vychcaná, Maggie,"
"Hele nejsem Mary Sue," zahučela Maggie.
"Jejda Maggie, to jsi nám nemohla vybrat nějakou záživnější činnost?"
"Je to tady," ozvalo se zároveň hradem z několika částí a pak vše ohlušila rána jako z děla. Maggie strhla Polgaru na zem, protože se zrovna u nich roztříštila zeď.
"Co jsi to říkala?" podívala se na ni Maggie. "Už je to dost záživné? Hmmm?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama