3. Do boje!

27. listopadu 2011 v 21:02 | Maky
3. Do boje
Fran stála a prohlížela si diadém. Ke štěstí všech zničený diadém.
"Tak fajn, to bysme měli na protažení. Co je na řadě teď?" prohodila Cori.
"O-on je zničený," zakoktal Ron.
"Takže už zbývá jen had,"řekla vesele Hermiona, ale tím okamžitě zase všichni posmutněli.
"Nagini dělá nejspíš Voldymu šálu," prohodila Fran.
"Tak jdeme, než bude pozdě," zavelel Harry, když v tom hradem otřásly rány.
"Je to tady," zašeptaly obě dvě. Po chodbách se ozýval jekot a zvuky zápasu. Najednou se proti nim vyřítili dva zrzaví chlapci následováni Smrtijedy. Jeden ze zrzků na zakuklence, něco křikl, ale nebylo slyšet co. A následoval výbuch. Fran se lekla a instinktivně před sebe máchla rukou. Vytvořil se namodralý zářící štít, od kterého se odrážely kusy kamenů. Všichni kašlali, jak se ze země zvedl prach. Ozýval se jekot a sem tam i zvuk padajícího kamení. Prach konečně lehl a všichni zjistili, že Freda a velkou hromadu kamení dělí pouze Franin štít. Vyjekl a rychle se vyšplhal na nohy.
"Díky," špitl a rozhlédl se kolem. Dva Smrtijedi byli zavaleni kusem zdiva a další ležel v bezvědomí. Chodbou začaly létat kletby.
"Cori?… Cori, kde jsi?" vyjekla najednou Fran, když si uvědomila, že její kamarádka už nestojí vedle ní.
"Tady dole," ozvalo se zachroptění a Cori se pomalu snažila posadit. Zpod světlých vlasů ji vytékal pramínek krve. Fran se shýbla k ní a utvořila štít, protože další kletba zasáhla stěnu a sesypala na ně další spršku prachu a kamení.
"Dementní šutráky," zahučela a jemně sykla, když jí Fran přiložila ruku na ránu.
"Lepší?" zeptala se jí.
"Co ty neumíš?" zeptala se obdivně Cori.
"Vařit," zavtipkovala Fran a obrátila se, ale nikdo tam nebyl.
"Kam sakra zmizeli?"
"Jak to mám vědět? Nejsem jejich matka," zahučela a obě zamířily pryč z nebezpečné zóny.
Pozemky se rozléhalo křupání dřeva. Něco velkého a strašného se blížilo lesem. Maha a Adrean stály a naslouchaly zvukům. Nebyly jediné. Několik členů Fénixova řádu a i někteří profesoři stáli připraveni s hůlkami. Adrean udržovala na dlani kapku vody a Maha stála klidně pozorujíc bránu. Snažily se nevnímat zvuky, které se rozléhaly uvnitř hradu. Nesměly dovolit, aby se brána otevřela.
"Není to takové, jak jsme si představovaly, že?" ozvala se Adrean. "Co když to není dar, že jsme tady, ale ukázka toho, že to o čem sníme není dokonalé?"
"Ad, moc filozofuješ," zahučela Maha, ale dál upírala zrak na bránu, která se najednou zatřásla.
"Jestli ta brána povolí, voláme ostatní, platí?" zeptala se Maha.
"Že váháš," zasténala Adrean a hypnotizovala dveře. Jakoby čekala, že jim tím nějak pomůže. Ozval se další úder na bránu. Všichni zbystřili. A další a další. Cítili, že to už dlouho nevydrží.
"Už vím, jak se cítil Aragorn," ozvala se Maha.
"Jo, toho bychom tu potřebovali," řekla pobaveně Adrean.
"To spíš Terminátora nebo Bruce Willise, ten vždy všechny zachrání," rozesmála se Maha a ozval se další úder do brány, až dřevo zapraskalo.
"Ta brána už dlouho nevydrží!" zakřičel někdo.
"Tohle je Bradavická brána ta vydrží vš…" nedořekla, protože dřevěné trámy povolily a rozletěly se na milion malých třísek.
"Bezva," zahučela klidně Adrean, protože uprostřed pobořené brány stál ohromný obr s kyjem v ruce a otáčel se k odchodu.
"Stačilo zazvonit."
Mariana a Susan běžely chodbou. Všude se ozývaly výbuchy a křik. Běžely kolem brnění, která se hrnula do obrany Bradavic. Potkávaly pouze pár studentů sedmého ročníku a dva členy Řádu. Zaběhly za roh a prudce zabrzdily. Stáli tam tři Smrtijedi a mezi sebou si pohazovali s nějakou dívkou.
"Tak dost!" zakřičely obě zároveň.
"Pusťte ji!" přikázala klidně Mariana a sledovala, jak se Smrtijedi pobaveně šklebí.
"Nebo co?" zasyčel jeden.
"Nevíte, s kým si zahráváte," špitla ledově Susan a pozvedla hůlku. Smrtijedka popadla dívku za vlasy a přitáhla si ji k sobě. Mariana se zadívala ženě přímo do očí. Nejednou sebou žena trhla, protože se jí v hlavě ozval hlas.
"Teď ji pusť a zmiz, nebo zažiješ takovou bolest, že i Voldemortův Cruciatus je proti tomu slabej čaj," Žena se na ni posměšně podívala a odfrkla si. V tu chvíli se v křečích a s hrozným řevem zhroutila k zemi. Její dva společníci se na ni dívali s obavami a pak se rychle a ostražitě vrátili k Susan a Marianě.
"Na co čekáte, vy pitomci?! Zabijte je!" vykřikla Smrtijedka a namáhavě se zvedala ze země. Susan pohotově švihla hůlkou a kolem nepřítelčina zápěstí, kolen a kotníků se ovázaly silné provazy. Zavrávorala a praštila sebou jako pytel brambor. Další Smrtijed zařval a mrštil po nich kouzlem. Mariana udělala krok a vše pohltila do dlaně. Susan švihla hůlkou a vyslala kletbu na druhého Smrtijeda. Ten ale rychle vykouzlil štít. Chvíli se tam takto střídali. Kouzlo a štít. Pak se po sobě Susan a Mariana podívaly a obě zaútočily na protivníka té druhé. Mariana Smrtijeda odhodila stříbrným šípem několik metrů dozadu, kde zůstal nehnutě ležet. Susan nepřítele omráčila a ten se svezl ke své zmítající se kolegyni. Obě rychle přeběhly k schoulené dívce, která tiše plakala.
"Pojď, půjdeš domů," zašeptala Susan a pomohla jí na nohy. "Byla jsi moc statečná," dodala Mariana a podepřela dívku z druhé strany.
"Přenesu se s ní ke Komnatě," obrátila se Mariana na svou kamarádku.
"Dobrá, já půjdu pomoct ostatním a postarám se o tyhle tři," kývla Susan hlavou.
"Hned jsem zpět," Susan se zašklebila a vtom se ozvala další ohlušující rána, která zatřásla vším kolem.
"To půjčili Voldymu C4, nebo co?"
"Nee, Semtex," ozval se jí v hlavě Marianin hlas. Susan přešla ke Smrtijedům a zamyslela se. Najednou se ďábelsky zašklebila a Smrtijedka vytřeštila oči. Zazubila se na ni a švihla hůlkou. Sklonila se a popadla všechny tři Smrtijedy do dlaně. Rozhlédla se a všimla si nějaké nádoby. Zvedla ji a všechny tři do ní strčila. Ještě dovnitř provokativně foukla a postavila ji dnem vzhůru. Zasmála se a vyrazila pryč.
"Pol, až příště budeš chtít remcat, tak drž hubu jo?" zahučela Maggie, když ze sebe setřepala všechno zdivo.
"Hagride," vydechly obě dvě, když si všimly, kdo přiletěl oknem.
"My se známe?" zamračil se na ně a podezřívavě si je prohlížel.
"Ano i ne, to by bylo nadlouho. Hlavní je, že jsme na vaší straně," řekla Polgara a hrdě se vztyčila.
"Jen aby," zahučel Hagrid a vyrazil i s Tesákem dál chodbou.
"Jak je vidět, všichni nám bezmezně věří," zahučela Maggie.
"Ty aby sis furt nestěžovala,"zašklebila se Pol a Maggie na ni vyplázla jazyk.
"Copak krasotinky, ztratily jste se?"ozval se za nimi sladký hlásek.
"Kdo je u tebe krasotinka, ty degene?" řekly obě zhnuseně. Tím smazaly úšklebek ze Smrtijedova ksichtu.
"Chcípněte," zasyčel.
"Proč tak silná slova?" zasmála se Pol a než se stačil vzpamatovat, už ho Pol sprchovala proudem vody.
"S námi si nezahrávej," řekla ledově Maggie a chtěla po něm hodit ohnivou kouli, když v tom ji něco trefilo do zad a ona se sklouzla až ke kamenné stěně. Rychle se otočila. Spatřila Pol jak vyčarovala štít, aby se ubránila kouzlům letícím z obou stran. Maggie našpulila rty. Vyšvihla se na nohy a rychlým krokem nakráčela před Smrtijeda, který ji odhodil. Ten na její odvahu, nebo spíš šílenost koukal s otevřenou pusou.
"Dobrou," zašeptala a popadla ho za zápěstí. Ten zakolísal a od úst mu šla pára. Párkrát ještě zalapal po dechu a zhroutil se k zemi.
"Pol, můžeš ho dorazit, tuhle energii si nechám na pořádnej boj."
"Jo, jasně," řekla v klidu a druhou ránou Smrtijeda odmrštila na pozemky přes otvor, který utvořil Hagrid.
"Doufám, že máš airbag," křikla ještě za ním.
"Tak, to bysme měli rozcvičku. Já tady nejsem, abych se bál, já přijel jenom na kouzelném flám," odrecitovala Maggie. Zavěsila se za Polgařino nabízené rámě a odkráčely pryč. Po deseti krocích zastavily.
"Slyšíš to?" zeptala se Polgara.
"Ne, ty jsi ta, co má radary," zahučela Mag.
"DOLŮ!" vykřikla najednou a strhla ji. Ozvala se ohlušující rána a u nich se rozletěla hradní stěna.
"Jejda, to bylo těsně," řekla Polgara a setřepávala ze sebe prach.
"Polisku?" zavolala Maggie.
"Co je Maggiesku," zasmála se Pol.
"Mohla bys mi pomoci s tím šutrem, který mi drží vlasy?" zasyčela, protože se marně snažila vysvobodit své černé vlasy zpod šutru.
"Vždy k službám," povzdechla si a jen mávnutím ruky odvalila kámen.
"Díky, nerada bych byla skalpovaná."
"Pojď, musíme k bráně. Svolává se slet čarodějnic," řekla Pol, popadla ji za ruku a táhla chodbou. Maggie zakroutila hlavou, obklopily je plameny a zmizely.
"Proč?" obrátila se na ní Polgara ublíženě.
"Protoč. Nepoběžím přece celým hradem, když tam můžu být hned ne?"
"Jo, ale měla jsi mě upozornit, je to dost nepříjemný."
"Co blázníš? Je to boží!"
"No, konečně jste tady!" zakřičela Maha, která držela zpátky asi tři Smrtijedy a měla šrám na čele. Adrean měla na stehně šrám a snažila se držet dál nějaká zvířata, která se snažila dostat do hradu.
"Kde je zbytek?" zeptala se Polgara, která kouzlem odhodila jednoho.
"Aaa, pavouci! Fuj, já je nesnáším!" vřískaly Fran s Maggie a snažily se od nich držet co nejdál. Cori se Susan stály na schodech a bojovaly se Smrtijedy, kteří se dostali dál.
"Kde je Mariana?"zakřičela Polgara. Místo odpovědi jí všichni ukázali ven, kde se Mariana asi velice dobře bavila. Vypadalo to jako hra slepá bába s obrem.
"Hmm, když máte moc, může to být i sranda," zahučela Maha.
"Tak fajn, Fran, chceš je propečený nebo krvavý?" zeptala se Maggie. "Tohle jsem se naučila od Voldyho," dodala a vychrlila oheň, který se proměnil ve Fénixe a sežehl několik pavouků. Pak se vztyčil do obrovské výšky a rozplynul se.
"Pokud vím, Voldy měl hada," ozvala se Cori ze shora.
"Detailisto. Mě se to líbilo takhle."
"Remusi!" zakřičela Adrean. "Kde je Harry?" Ten se na ni podíval a zakroutil hlavou.
"Tak fajn, zmáknem tohle a musíme je najít," řekla Polgara. Najednou se ozval výkřik Mahy, protože přímo před ní přistál nějaký Smrtijed.
"Pardon," ozvaly se Cori a Susan ze schodů. Smrtijeda totiž přehodily přes zábradlí. Najednou se vše zastavilo. Smrtijedi se stáhli Pavouci odběhli zpět do lesa.
"Co se děje?" zeptala se Adrean.
"Myslím, že nám dají chvíli na vydýchání a pak na nás udeří plnou silou."
"Přidejte se ke mně," rozlehl se hradem ledový hlas. "Mluvím k vám osmi bojovnicím. Přidejte se ke mně. Proč bojujete na straně slabších?" Všechny se na sebe podívaly a hurónsky se rozesmály.
"On z nás má strach?" zasmála se Polgara.
"Proč myslíš?" zeptala se Cori.
"Snaží se nás dostat na jeho stranu, protože mu kazíme plány."
"Tak mu je pojďme zkazit ještě víc," řekla s ďábelským úsměvem Maggie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama