19. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:00 | Maky
19.

Sirius chvíli stál a přikyvoval, pak najednou jako by si uvědomil co slyšel.
"CO?"vykřikl a podíval se na Meg a doufal, že se přeslechl, že se mu to jen zdálo.Maggie se mu krátce podívala do očí, ale okamžitě uhnula a zhroutila se do křesla, které stálo v koutě místnosti.Hrozně se jí roztřásla kolena.Nemůže tomu uvěřit. Tolik let ho neviděla byla minimální pravděpodobnost, že by se znovu potkali, ale on je tady. Sakra co tady dělá, byla její nejčastější otázka. Nenáviděla ho, podvedl ji ublížil ji, a on má tu drzost vrátit se zpátky.Desmond byla nevětší chyba jejího života. Byla na tom zle a on jí využil.Byl to největší prevít jakého kdy poznala, co byl stále je. Proč se tohle děje zrovna jí? Co komu udělala? Proč má pocit, že jí osud něco vrací, ale sama nevěděla co. Možná to věděla, ale nechtěla si to přiznat. Je zvyklá nikomu nic neříkat, protože vždy na to doplatila. Teď si připadala jako naprostý idiot, kdyby to Siriusovi řekla hned nebyla by s toho takový průser. On jí teď bude nenávidět a kdo ví co bude dál.Zhluboka se nadechla, aby zahnala slzy. Nesmí tu brečet nad vlastní hloupostí. Je příliš pozdě. Cítila na sobě pohledy ostatních, ale nejvíc jí pálil ten Siriusův. Věděla jak se asi cítí, ale neměla odvahu se na něj znovu podívat. Schovala hlavu do dlaní.
"Meg, nechceš mi něco vysvětlit?" ozval se najednou Siriusův hlas. Maggie připadalo jako by do ní bodli nůž, cítila tu zlobu. Zvedla hlavu, ale na něj se nepodívala.
"Půjdeme jinam," řekla prostě a vyrazila pryč. Pryč od těch šokovaných pohledů, od jednoho pobaveného a hlavně od toho soucitného. Nechtěla vědět komu je věnován jestli jí nebo Siriusovi.Vyšla ze dveří a zamířila chodbou dál. Otevřela dveře a nechala ho projít.Hledala aspoň náznak pohledu, ale nic. Prošla za ním a pečlivě zavřela dveře. Natahovala to dlouho. Snažila se natáhnout tu chvíli než se bude muset otočit a podívat se mu do očí. Tolik se bála co tam uvidí.Otřela si slzu a dodala si odvahy.Otočila se, ale neřekla ani slovo, čekala na rozsudek.
"Je to pravda?" zeptal se Sirius.
"Je," odpověděla prostě.
"A to mi k tomu víc neřekneš?"
"Já nevím co. Je mi to líto, ale snad jsi si nemyslel, že jsem byla celé ty roky sama?"podívala se na něj.
"Jistěže ne….."
"Byla jsem sama s dítětem a on se tam objevil. Nabídl mi pomoc a já ji přijala. Byla jsem sama, všichni si mysleli, že jsem mrtvá nebo v to aspoň doufali. Nevěděla jsem co je s Voldemortem a jeho Smrtijedama. Schovávala jsem se. Chodila jsem od domu k domu.Pak se mě ujal Desmond a já si spletla lásku s vděčností, nechala jsem se podvést. Jen mě využil. Naletěla jsem mu jako nezkušená školačka. Nechal jsem se unést jeho sladkýma řečičkami.Žili jsem spolu asi půl roku, pak jsem si ho v tajnosti vzala, a to byl pro něj asi povel, že jsem jeho majetek…….Obchoduje s nezákonnými předměty.Prokleté věci, vzácné, magické, obchoduje snad se vším možným. Prodal by ti i svou vlastní matku. Nevěděla jsem to, pak mě ale požádal, abych mu půjčila knihu, že prý si ji chce jen prohlédnout……Byla jsem tak hloupá. Díky ní zabil tři lidi.Jen kvůli nějakému amuletu.Nebyla jsem s ním ani půl roku, po tomhle jsem odešla. On se odstěhoval do Ameriky. Myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím, že je konec…."
"To tě nechal jen tak jít?" zeptal se Sirius.
"Jistě, že ne, taky poznal, že není dobré mě naštvat,"řekla Maggie a trochu se pousmála. "Ale pak jsem se seznámila s Waynem a jeho ženou, pomohli mi postavit se na nohy.Našla jsem si práci a bydlela v jednom domě na kraji vesnice. Nerada na tohle vzpomínám,"
"Proč mi to říkáš, abych tě litoval?"
"Nechci abys mě litoval, chci jen abys to pochopil."
"Pochopil?"vyvalil oči. " Meg, nejsem na tebe naštvaný, že jsi se vdala, jsem naštvaný, že jsi mi to neřekla. Jak ti mám věřit, když mi neustále lžeš?"
"Nelhala jsem ti, jen……..ti vše neříkám,"
"Ale to bys měla.Cítím se podvedeně."
"Já jsem taková."
"Měla by jsi se změnit. Nevím co od tebe ještě můžu čekat?!" zvýšil hlas a začal přecházet po pokoji.
"Já mám svá tajemství a vždy je mít budu."
"Podvedla jsi mě. Mám s toho divný pocit. Mám pocit že mi nevěříš, nebo že mě odstrkuješ,"
"Ale to přece není pravda," ohradil se a udělala, krok k němu.
"Hmm a jak ti to mám věřit? Máš pro mě ještě nějaká překvapení?"zakřičel. "Neřekla jsi mi spoustu věcí. Žil jsem s tebou ještě předtím….neřekla jsi mi, že jsi ohnivec, že jsi Jamesova sestra a ani, že mám dceru."
"To že jsem ohnivec věděla jen Lily. Měla jsem s té schopnosti strach. Tuhle moc mívali démoni….jsou to zplozenci zla. Kdybych ti to řekla co by jsi udělal?"
"Nic, bylo by mi to jedno."
"Kecy…….Ohledně toho, že jsem Jamesova sestra, chtěla jsem ti to říct, ale James to nechtěl. Slíbil rodičům, že se to nikdo nedozví.Lily jsme to museli říct, jinak by z toho byl průser…..O Rebece jsem ti neřekla, protože jsem nechtěla. Naštval jsi mě, podvedl cítila jsem to jako mstu, co já vím a pak tě zavřeli a mě to jen utvrdilo v to, že ti to nesmím říct…..Myslela jsem že jsi vrah."
"Maggie to jsou jen výmluvy, byla jsi tajnůstkářka ještě předtím než mě zavřeli."zakřičel na ni. Maggie neodpověděla jen si odfrkla a opřela se o stěnu. Chvíli bylo v místnosti naprosté ticho.
"Co to mění?" ozvala se po chvíli.
"Cože?" zeptal se nechápavě Sirius, který si mezi tím sedl do křesla.
"Nic to nemění. Já tě miluju. Teď stejně jako před týdnem nebo měsícem."podíval se mu do očí a hledala odpověď
"Já ti ale nevěřím," řekl po chvíli.Maggie už to nevydržela, naposledy se mu podívala do očí a vyběhla ven z pokoje. Když vyběhla ven málem srazila několik lidí. Přes slzy neviděla, ale v hlouby duše věděla kam mířím, běžela tam vždy když jí bylo mizerně.
"Promiňte," špitla uplakaně a seběhla schody.Vběhla do haly a rázně rozrazila dveře, které byli skryty za plentou a vběhla do chladné noci. Vyběhla těch pár kamenných schodů, které vedli skalkou až nahoru na zahradu a zhroutila se pod ohromný strom. Chvíli zhluboka dýchala a rozhlížela se po okolí a pak se vykašlala na všechno a rozbrečela se. Měla pocit, jakoby se konečně uvolnili všechny emoce, které v sobě za posledních šestnáct let, kdy se snažila být silná a pustit vždy jen trochu a jen tehdy kdy to už nemohla vydržet. Teď se schoulila mezi kořeny a plakala. Plakal kvůli této scéně, kvůli tomu, že zemřel James a Lily, kvůli Rebece a dalším, kvůli Waynovi. Plakala kvůli narážkám své bývalé sousedky, měla pocit, že pláče i kvůli seschlým květinám, kvůli připálenému jídlu.Mela pocit, jako když uchází ventil. Mělo by se jí ulevit, ale nic z toho nepřicházelo.Cítila v sobě tolik emocí, že ani nevěděla co vlastně cítí.Měla pocit, jako by se jí zhroutil celý svět a nejhorší byl malí červík, který jí říkal, že se to už nespraví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama