17. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 20:59 | Maky
17.

Maggie s Rebekou se krčily schoulené v koutku a využívaly jakékoli možnosti se zahřát.Teplota v jejich vězení nepřekročila patnáct stupňů.Maggie podřimovala po těžké hodince na návštěvě u Voldemorta.Strávili tu už pět dní, pět prokletý dní.Maggie se snažila využít jakoukoli možnost, aby odtud vypadli.Jednou se jim to skoro povedlo, ale zarazil je tucet mozkomorů.Kdykoli se ozvali kroky, obě ženy zbystřily své smysly a doufaly, že jde jen kolem.Vždy jim začalo bušit srdce jako o překot, když se Maggie snažila být silná a stále opakovala, že si pro ně přijdou, nevěděla jestli o tom přesvědčuje Beku nebo samu sebe.Ani jedna toho moc nenaspala, protože se mozkomoři neustále pohybovali kolem.Vždy cítili, že jim ubírají i to poslední teplo, které jim zbylo.Zahltil je pocit beznaděje a smutku.Už pět dní Maggie neviděla nic jiného než jejich celu, chodbu a místnost do které ji vždy vedli.Chyběli jí takové maličkosti, čerstvý vzduch, vůně trávy a hlavně slunce.Chyběli jí teplé sluneční paprsky jenž vyhřívají její prokřehlé tělo.I když byl už začátek prosince, tak slunce stále chabě hřálo a v této době by byla vděčná i za něj.Najednou se znovu chodbou rozlehly kroky, které se blížily k jejich vězení, Meg se okamžitě probrala s lehkého spánku a zbystřila.Napětím pomalu přestala dýchat a jen sledovala dveře, které se po chvíli skutečně otevřely.Meg naprázdno polkla a postavila se.Co se děje, vždyť dnes už si svůj "výlet" odpykala, tedy aspoň si to myslela.Trochu se třásla.Smrtijed vešel dovnitř, a usmál se na něj, ale obě poznaly, že tento úšklebek nevěstí nic dobrého.
"Zvedejte se…..obě půjdete se mnou," zavelel a obrátil se k odchodu.Maggie pomohla Bece na nohy a zamířily za Smrtijedem.Jakmile, ale vyšly ven z cely pokračovali za nimi další Smrtijedi.Maggie se trochu podlamovala kolena, protože se nestihla aspoň trochu vzpamatovat.Vedoucí Smrtijed prudce zastavil a popohnal své vězenkyně do místnosti.
"Maggie už mě to nebaví," promluvil po chvíli Voldemort, který byl usazený v křesle a zhlížel na ně s nějakého stupínku.V místnosti nebylo nikdy nic, jen několik Smrtijedů.Celá místnost byla kamenná a jediné světlo sem vrhala velká světelná koule, která ovšem vydávala asi stejné teplo jako všechno kolem.Jak je vidět Voldemort nenechal nic náhodě.
"Snažím se ti ten tvůj život trochu prodloužit, ale ty nespolupracuješ," pokračoval dál a Maggie se opět začala soustředit na něj.
"Radši zemřu s nadějí, že jsem udělala něco pro to, abych tě naštvala," prohodila ledově.Voldemort se uchechtl a pokračoval jako by se nic nestalo. "Ale napadlo mě, že je ještě jeden způsob jak tě přinutit mluvit,"Maggie se trochu zachvěla, ale nenechala na sobě nic znát a dál vzdorovitě hleděla do očí Pána Zla.
"Máš poslední možnost,"řekla a zamířil na ni hůlkou, ale Meg se ani nepohnula.
"No jak chceš," pronesl a mávl hůlkou, ale místo toho, aby Maggie cítila ukrutnou bolest jako vždycky, tak bolest přišla v jiném druhu.Vedle ní se ozval výkřik a potom slabé syknutí.Maggie se podívala vedle sebe a spatřila Rebeku jak se v křečích svíjí na zemi.Maggie v tu ránu polil chlad, naprosto zbledla.
"Né..dost, " vykřikla a zamířila k Voldemortovi.Nevěděla co udělá neměla jak mu ublížit snad jen pořádnou ránou do rozkroku a ani tím si nebyla moc jistá.V tu chvíli jí bylo jedno co se jí stane nebo co mu udělá jen to chtěla zarazit, ale Voldemort jen ledabyle máchlo hůlkou.Beka se sice přestala zmítat, ale Maggie kouzlo podrazilo nohy a ona skončila na zemi.Pomalu po čtyřech přešla k Rebece a těsně si ji k sobě přivinula, cítila jak se její dcera celá třese.Vhrkly jí do očí slzy, nemohla to zastavit.Najednou jí Voldemort dalším mávnutím hůlky odhodil až narazila do chladné zdi.Zamotala se jí hlava a rozostřil zrak, ale to okamžitě přešlo, když zaslechla další bolestný křik Beky.
"Bek!"zakřičela hystericky a zvedala se na nohy, ale v tom ji z obou stran popadly dva Smrtijedi a chytili ji tak, aby se nemohla dotknout, jejich holé kůže.Hrubě jí chytili hlavu a namířili směrem, kde se svíjela její dcera.Maggie už to nevydržela rozplakala se a stále křičela Rebečino jméno.V tom se v ní zvedla taková vlna nenávisti, snažila se vymanit ze sevření svých věznitelů, ale marně, měla pocit, že by klidně i Voldemorta umlátila.
"DOBŘE!," zakřičela s plných plic. "Řeknu vám co chcete, jen ji konečně pusťte,"
"Hmm…teď se docela dobře bavím…možná později," pronesl Voldemort a z jeho hlasu byla slyšet škodolibá radost.
"Ty bastarde!" zařvala s prudce sebou škubla, ale stisk nepovolil.
"Rád se dívám jak trpíš," řekl s chechtotem. "Nedokážu ti ublížit fyzicky, tak to dělám psychicky,"Najednou Maggie uslyšela hluk, který sem doléhal z vedlejší místnosti.
"Běž to zkontrolovat," poručil Pán Zla jednomu ze svých Smrtijedů, ten se jemně uklonil a vyšel z místnosti, ale v zápětí se vzduchem vrátil zpět a zůstal ležet bez hnutí.Maggie využila toho, že se všichni dívají na nehybného nohsleda a znovu sebou škubla, potřebovala jen uvolnit ruku a to se jí povedlo.Rychlým pohybem hmátla pod plášť jednoho Smrtijeda a ihned ucítila, jak se jí vrací ztracená síla.Využila úplně všeho věděla, že ho zabije, ale to jí bylo naprosto jedno.Jediné co je důležité je její dcera a to dostat jí ven.Po pár sekundách Smrtijed zahrčel a zhroutil se k zemi.Maggie podpálila plášť druhého svého věznitele a vysmekla se z jeho sevřeni ihned byla na nohou a sledovala jak Smrtijed ječí a snaží se si sundat hořící hábit. Podívala se na otřeseného Voldemorta, který už pozvedal hůlku a usmála se na něj ďábelským úsměvem.
"Oou"špitl jeden ze Smrtijedů a klidil se z cesty.Maggie jakoby stáhla oheň, z hořícího Smrtijeda a začala ho rozhazovat všude kolem.Kolem Beky vytvořila ohnivý kruh.Všude po místnosti létaly plameny.V tom si všimla Voldemorta jak míří k dalším dveřím.V tom vběhl do místnosti snad celý Fénixův řád, ale Meg se vrátila k prchajícímu Voldemortovy.Proběhla místností až k němu a ten na ni zamířil hůlkou.
"Hmm a já si myslel, že můj největší problém je Brumbál, ale není to pravda je to naštvaná žena," zachechtal se a přemístil se pryč.
"Bastard," procedila skrz zuby a vrátila se do vřavy.Hodila jednu ohnivou kouli na poblíž stojícího Smrtijeda a vběhla do ohnivého kruhu.Přiklekla k Bece, která seděla uprostřed a rozhlížela se kolem.
"Není ti nic?" zeptala se tak rychle, že jí skoro nebylo rozumět. Beka jen přikývla a snažila se pohltit teplo, které vydávali plameny.Maggie si ji přivinula k sobě a jemně s ní pohupovala jako by to bylo malé dítě.
"Promiň"špitla jí do ucha.Beka jí stiskla ruku, ale nepromluvila."Jdeme domů, zlato."
"Maggie!"ozvalo se zavolání jakoby z dálky.Plameny pohasly a ihned se k nim vrhl Remus a Tonksová.
"Jste v pořádku?" zeptal se Remus.
"Bylo nám i líp," zachroptěla Rebeka.Sirius přešel k nim a přiklekl si k Bek.Přehodil ji přes ramena deku, kterou vykouzlil a usmál se na ni, ale na Maggie se ani nepodíval.
"Jdeme?" zeptala se Tonksová a pomohla Meg na nohy.
"Vypadněme sakra odtud,"
……
Maggie vešla do kuchyně a posadila se na nejbližší židly.
"Jak je jí,"zeptala se Nym.
"Je jen trochu otřesená, ale dostane se z toho,"Remus ji dal ruku na rameno a usmál se na ni. "A jak se cítíš ty?"Maggie se jen zašklebila, ale neodpověděla. Vstala a zamířila ke dveřím, pak se zastavila, otočila se a nervózně přešlápla, ale pak se konečně odhodlala.
"Sir…"začala, ale ani nedořekla, když se tázaný zvedl a rychlým krokem vyšel z místnosti, až za ním práskly dveře.Maggie si povzdechla a zhroutila se na nejbližší židly.Remus se na ni povzbudivě usmál.
"Ono ho to přejde,"
"Myslím, že ho to jen tak nepřejde," špitla.
"Copak, manželská hádka?" zeptal se jízlivý hlas
"Srabusi….Drž hubu, pokud si nechceš zkusit jak se asi cítila Johanka z Arku.
"Jdu za ním," řekla rozhodně a vyšla z místnosti.Došla až ke dveřím do jejich pokoje.Zhluboka se nadechla a vydechla, zaklepala a vstoupila dovnitř, ale nikdo tam nebyl.Chvíli přešlapovala a pak zamířila do pokoje, kde byl Klofan.Dodala si trochu odvahy a zaklepala.Nikdo se však neozval, proto vzala za kliku.Dveře se ani nepohnuly.
"Siriusi, otevři," zaklepala znovu, nic.
"Já vím, že jsi tam, tak mi otevři.Vejdu tak jako tak," řekla Maggie, ale věděla, že když se tam přenese, tak musí schytat nějakou ránu od Klofana a měla pocit, že Sirius to ví.
"Prosím otevři,nebudeme se chovat jako děti,"řekla potichu.Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo cvaknutí zámku. Maggie si vydechla a vešla dovnitř.Sirius seděl na potrhaném křesle, Maggie si stoupla k němu a než stačila cokoli říct tak na ni vybafl.
"Co si myslíš?"
"Co si myslíš," zopakoval znovu a postavil se.
"Maggie, proč jsi to k sakru udělala?"
"Musela jsem jít pro Beku,"řekla prostě.
"Mohly jsme něco vymyslet a ne, že se do toho vrhneš po hlavě…….Meg, jsi horká hlava.Panebože to jsi nemohla počkat?"
"Ne nemohla. Nemohla jsem čekat, až ji kvůli mě něco udělají. Nemohla jsem čekat, bylo to nesnesitelné. Je to má dcera musela jsem."
"Prokrista …….mohly jste tam umřít obě dvě.To tě nenapadlo?"
"Oni chtěli mě, myslela jsem, že Beku pustí."
"Vrhla jsi se tam po hlavě.Bez jakéhokoli plánu. To je tvůj styl, plánovat za pochodu,"
"Kdybych to mohla vrátit, tak bych to provedla stejně jako teď,"řekla trochu rozčileně Maggie.
"Ty si myslíš, že tady na tobě nikomu nezáleží?"zakřičel Sirius. "Tady už táhneme za jeden provaz.Máš tady přátele……rodinu, lidi, kteří tě mají rádi."
"Já to vím," špitla. Připadala si jako, když jí spadávali doma.
"Maggie, jsi nezodpovědná,"
"Ha, nezodpovědná," vykřikla. "To my říká ten co se nechal chytit a vsadit do Azkabanu. Kdybys se předtím nechoval jako Pan Pomsta.Mohlo to být všechno jinak.Zeptal jsi se mě někdy jaké to bylo? Co to pro mě znamenalo.Ne prostě to smažeme. Myslíš, že pro mě bylo snadné vychovat dítě, které je tolik podobné muži, kterého jsem nenáviděla……, ale já svou dceru miluju a udělám vše pro to, aby byla šťastná……..Pokud si mám vybírat mezi tvou spokojeností a Rebekou odpověď je jasná."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama