15. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 20:56 | Maky
15.

Všude vládlo naprosté ticho.Maggie ležela v posteli a koukala do stropu.Čas se pomalu vlekl, bylo už půl druhé, ale Meg nespala.Nedokázala to.Nemohla spát už několik dní.Připadalo jí, že v tom tichu je slyšet trávu růst.Na chvíli zavřela oči a přemýšlela nad tím co se asi teď děje z Bekou.Zhluboka se nadechla, otevřela oči a omluvně se podívala na spícího Siriuse.Možná ho už nikdy neuvidí.
"Promiň,"špitla.Chabě se na něj usmála a co nejtišeji mohla se zvedla, popadla svoje věci a vyšla z pokoje.Na odpočívadle se oblékla.Věděla, že jí tady nemůže nikdo načapat, protože tu skoro nikdo není a taky proto, že žádný blázen by se v tuto hodinu nepotuloval po domě.Jako poslední přes sebe přehodila dlouhý, černý kabát a podívala se dolů ze schodů.V duchu zanadávala, protože takové dřevěné schody jsou jako past na ty co se snaží zdrhnout.Pomalu našlapovala po krajích a jen doufala.Poslední schod přeskočila, protože znala zákon schválnosti.Ten poslední schod by stoprocentně zavrzal.Zastavila se v potemnělé hale.Nikdy tu takhle pozdě nebyla.Prostředí jí připadal děsivé, ale v hlouby duše měla tento dům ráda.Už něco přes rok ho mohla nazývat domovem.Měla tu své přátele, lidi, kteří ji měli rádi.Nikdy nezapomene, když se do tohoto domu po tolika letech vrátila.
Prošla sem tak ostýchavě.V hlouby duše věděla, že se zase uvidí s těmi, které tolik let neviděla.Zase uvidí muže, kterého milovala, ale posledních čtrnáct let ho nenáviděla.Připadala si hrozně.Ona si vážně myslela, že on zabil jejího bratra a nejlepší kamarádku.Jak mohla být tak hloupá.Jak se říká od nenávisti k lásce je jen krátký krůček, ale od lásky k nenávisti ještě kratší.V tu dobu, kdy otevírala tyto dveře po tolika letech měla pocit, že se vše vrací zpět, byla naplněna tolika emocemi.Jak zvládne to, že tu bude On, čtrnáct let nemyslela na nic jiného než na to, že je musí pomstít a zabít ho.Nejkrutěji jak bude možné.Po slovech, která jí Brumbál, řekl, když ji konečně našel si připadala trapně.
"On je nevinný," to byla slova, která jí v hlavě zněla už tolik dní.Bože jak se jen tímto slovem může tolik změnit.
Kdo by řekl, že se do něj opět zamiluje a že si ho vezme.Zhluboka se nadechla a přešla ke dveřím.Vzala za kliku a v tom někdo za ni unaveně promluvil.
"Co to děláš?"Maggie v duchu zaklela, věděla, že je tu možnost, že na někoho narazí, ale proč právě on.
"Musím jít," řekla prostě, ale neotočila se k němu.
"To je blbost," řekl Sirius a obrátil ji k sobě. "Nemůžeš tam jít, je to past,"
"Myslíš si, že to nevím, ale nenechám trpět svou dceru za mé chyby,"
"Je to naše dcera a oni ji už kvůli tobě nic neudělají."
"Jak to můžeš vědět," vyjela po něm.
"Meg, on chce jen tebe Beka je mu ukradená.Ublíží tobě."
"Jenže největší problém je v tom, že ona je po nás. Nenechá si nic líbit a proto bude Voldemorta srát až vypění a něco jí udělá."
"Ale Maggie, musíme něco vymyslet.Musíme tam jít všichni."
"To ne.Neumřou další jen kvůli mně"
"Vždyť ty za to nemůžeš," zakřičel Sirius a zatřásl s ní. "Nemůžeš za to, že se tě snaží Voldemort zabít."Maggie krotila hlavou.
"Harry za to nemůže." Řekla prostě. "Já jsem až moc velký problém pro Voldemorta, kdybych se nevrátila nemuselo se nic stát."
"Maggie, to je kravina co říkáš.Nikdo nemohl vědět, že se tohle stane."
"Grrr.Ztrácím tu z tebou čas.Musím jít."
"Meg já tě nenechám odejít," řekl potichu.Maggie vhrkli do očí slzy.
"Siriusi víš,moc dobře, že odejdu.Jestli chceš a nebo ne.Nechci ti ublížit,"
"To, ale budeš musel……Možná se už nevrátíš."Maggie se nuceně uchechtla.
"Neboj.Já to zvládnu."
"Já se bojím." pronesl tiše.Maggie se na něj podívala a políbila ho.Prohrábla mu vlasy a on ji pohladil po tváři, když se od sebe odtáhly.Maggie po tváři stékaly slzy.
"Miluju tě." Šeptla a ještě jednou ho políbila. "Promiň," špitla a Sirius se zachvěl a skácel se k zemi.Maggie v sobě cítila jeho tepla, které z něj právě odčerpala.Ještě jednou se na něj omluvně podívala a vyběhla ze dveří.Proběhla kolem ulice.Hodně foukalo a jí projel chlad.Kabát za ní vlál a Maggie zaběhla za roh do špinavé uličky, kdy se váleli odpadky a všude byla spousta špíny.Ještě v běhu se jako ohnivec přemístila.Znovu se objevila na kopci.Maggie stála pod ohromným bukem a rozhlížela se kolem.Vítr si hrál s její mi vlasy a Meg pozorovala přírodu kolem.Nikde žádná vesnice, žádná silnice a smrdící auta.Zde se mohla plně soustředit.Kolem se rozprostíraly louky a ostrůvky stromů.Maggie se posadila a pohodlně se opřela o strom a zavřela oči.Ponořila se hluboko do své mysli, hledala tam náznak toho, kde Beka je.Věděla, že ji najde, protože to bylo Voldemortovým záměrem.Konečně ji spatřila.Schoulenou na zemi v rohu temné cely, jemně se třásla, ale jinak vypadal v pořádku.Pod stromem se objevili plameny a žena byla pryč.Maggie otevřela oči a musela zamrkat, protože jí pálilo do očí tolik světla, které se najednou zjevilo.Nejdřív si myslela, že je v nějaké místnosti, která je celá bílá, ale pak začala rozeznávat okolí.Stála uprostřed zasněženého kraje.V dáli se rýsoval starý dům.
"Moc chytré,"řekla Maggie.Voldemort se očividně poučil.Podstatně oslabil její síly, protože ona je čerpala z tepla okolního prostředí.Přišla na to v tu dobu co trávila v Azkabanu.Byla tam bezmocná a tady je taky.V okolí je asi tolik tepla jako ve Voldemortově srdci.Bude pro ni namáhavé se bránit jako ohnivec.Ještěže je to dobrá čarodějka a může se spolehnout na svou hůlku.Teď byla vděčná, že ji má.Dřív, když byla menší si připadala jako bez jedné ruky, když ji neměla u sebe, ale od té doby co zdokonaluje své schopnosti se mohla spolehnout i na ně a hůlku nepotřebovala tak často a někdy ji ani nevadilo, že jí nemá, ale teď byla vděčná, že ji drží v ruce.S úšklebkem vrazila k domu.Věděla, že ji nikdo nezarazí.Prošla sněhem a otevřela dveře.Vešla do temného domu.Vůbec ji nezajímalo kde je, teď na tom nezáleží.Prošla halou a zamířila k lesklým, černým dveřím na konci.Pořádně stiskla hůlku a otevřela je.Najednou jí nějaká neviditelná síla odhodila na protější stěnu.
"Zdravím tě Desidé, vidím, že jsi zase tady."pronesla klidně a opřela se o stěnu.Desidé ji chytila pod krkem. A zasyčela na ni chladně.
"Kdybych mohla tak tě roztrhám na kusy.Výš jak to bolelo ty svině,"
"Ne a ani to nechci vědět," řekla ledově na oplátku, vysmekla se ji a kouzlem jí od sebe odhodila.Ihned byli obě na nohách a mířili na sebe.Meg hůlkou a Desidé ohnivou dýkou.
"Ale no tak dámy," ozval se známý hlas.Desidé se zamračila a sklonila hůlku.
"Kde je moje dcera?" vypálila na něj.
"Je jí dobře,"řekl
"Bude jí dobře až se dostaneme domů,"
"Domů, tak tam se dlouho nedostanete," řekl se šklebem.
"To si myslíš ty." Zamračila se a namířila na něj hůlkou. Věděla, že v boji proti němu bez svých schopností nemá šanci, ale nechtěla se vzdát.Voldemort, který stál navlečený v teplém kožichu si asi liboval, ale Maggie v pokoji, kde není ani deset stupňů trochu naříkala.
"Ale nebudeme se tu zabíjet, že ne," řekl ironicky. "Půjdeš sama," Magie se zašklebila a vyšla směrem, který ji Voldemort ukázal.Prošla zase do haly a všimla si fleků na stěnách, které byli očividně od ohně.A prošla dalšími dveřmi, které vedli do sklepení.Sešli dolů a u okovaných dveří stáli dva Smrtijedi.Jeden měl ovázanou Hlavu a popáleniny na ruce a druhý měl něco s oběma rukama.Maggie pocítila nebývalo pýchu na svou dceru, která se očividně nenechala jen tak zastrašil a bránila se zuby nehty a hlavně ohněm.Dveře se otevřely a Desidé hrubě strčila Maggie dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama