13. Kapitola

1. listopadu 2011 v 0:20 | Maky
A tak to šlo ještě měsíc bez jakéhokoliv problému.

Třída si uvědomila ,že to je konečně normální profesor za posledních několik let ,i když na toto téma vypukla v Nebelvítské společenské místnosti hádka dvou polovin kdy jedna tvrdila ,že je nejlepší profesorka Greyová a druzí ,že je to Lupin.Toto trvalo dost dlouho ,až to Beka ukončila.
"Oba jsou stejně dobří tak se přestaňte hádat"okřikla hádající se spolek.
"Jak to můžeš vědět tebe přece Lupin neučil"rozkřikl se na ni Dean.
"To máš sice pravdu ,ale…"chtěla mluvit dál ,když v tom ji někdo přerušil.
"Všichni profesoři jsou sami o sobě dobří,ale když vám to udělá radost vyřídím Remusovi důvod vaší hádky určitě mu to udělá radost."to právě vešla do společenské místnosti Maggie.
"Dobrý večer."ozvalo se mnohohlasně.
"Dobrý ,i když je ta debata převelice zajímavá musím vám oznámit ,že tak akorát 20 mil odtud vás nikdo neslyšel.Hulákáte tu jako na lesy ,takže se uklidněte.řekla profesorka naprosto klidným hlasem ne jako ,když přijde profesorka McGonagalová.
"Ano paní profesorko"řekli všichni a začali se rozcházet.
"Mají tě rádi."ozval se Harry.
"Jak to víš?"optala se Meg.
"No jindy se rozcházejí s brebentěním a různými urážkami na profesorův účet,ale teď jdou potichu."vysvětlil.
"No nebo mají vyřvané hlasivky"řekla Maggie.
"Taky možnost."uchechtla se Bek.
"No nic já půjdu je pozdě,i když je zítra sobota musím ještě něco zařídit,takže dobrou noc a Hermiono umravni to tu trochu ať sem nevletí Minerva"řekla profesorka a odešla ze společenské místnosti.
Maggie seděla v kabinetě za svým stolem a opravovala domácí úkoly.Na stole měla stoh pergamenů ,svíčka a čaj ,jehož vůně se příjemně linula po celé místnosti.V krbu praskal oheň,bylo tu příjemně pološero jen svíčka na stole svítila Meg na práci.Najednou někdo zaklepal.
"Kdo to je v tuhle hodinu.Jestli je to Srabus tak ho vyrazím rychleji než sem došel."mluvila si pro sebe.
"Dále"zavolala Maggie.Dveře se otevřely ,ale nikdo v nich nebyl.
"Kdo je to"optala se trochu nervózně a pro jistotu sáhla pro hůlku.Dveře se zavřeli a najednou si neznámý návštěvník sundal neviditelný plášť.
"Ježiši Siriusi,to už je po druhé co jsi mě vyděsil.Co tu vlastně děláš?Nemáš chodit ven.Ví o tom řád?"chrlila za sebe otázky Meg.
"Přišel jsem pro to ,že ignoruješ mé dopisy"řekl Sirius a po dlouhém mlčení pokračoval.
"Měli by jsme dořešit to co se stalo v kuchyni."
"Tady není co řešit,byl to omyl."chytila znovu řeč Maggie.
"Omyl to ty jsi mě políbila."pokračoval
"To bylo jen pomatení smyslů jen………Neměl si mi ten polibek vracet."řekla a odvrátila se od něj.
"Ale já jsem chtěl"špitl.
"Siriusi ty to vidíš moc jednoduše."ohradila se.
"A ty zase moc složitě.Maggie vždyť je to jednoduché.Mám tě rád."pronesl
"Jo jasně i po tolika letech co?řekla.
"Ano a vím ,že ty ke mně taky pořád něco cítíš"řekl a trochu zvýšil hlas.
"To není pravda."bránila se a otočila se zpět k němu.
"Jo tak proč stále nosíš ten prsten co jsem ti dal?"vyjel po ní a potutelně se usmíval.
"Ze zvyku"pronesla jako by to byla samozřejmost.
"Ale no tak Maggie,proč se tak bráníš oba to cítíme tak proč……….."nedokončil Sirius protože se dveře znovu otevřeli.
"Mami mohla bys………."zarazila se Beka,když zjistila že tam je ještě někdo.Nebyla si jistá jestli může odejít a proto vešla.Sirius ji pozoroval.
"Mami"vyděsil se Sirius a podíval se na Maggie.Ta jen stála a bylo vidět ,že ji po tváři stéká slza.
"Maggie kolik jí je?"optal se Sirius,který se bál a zároveň hořel nedočkavostí na její odpověď.
"Je o čtyři měsíce starší než Harry."pronesla a už si byla jistá kam tím míří.
"Cože,to ale"zarazil se.
"Tak proto ses mi vyhýbala,abych to na tobě nepoznal"řekl Sirius a Maggie pomalu přikývla a slzy se jí kutáleli po tváři.
"Mami ,kdo je ten chlap"zeptala se poněkud vyděšeně Rebeka.Maggie se nadechla a začala trochu roztřeseným hlasem.
"Siriusi…………Rebeka."chvíle odmlky.
"Rebeko………..Táta"řekla zhluboka se nadechla a pastila se do křesla ,protože se neudržela na nohách.
"Co?vykřikla Beka ,které po chvíli došlo co právě slyšela a rozplakala se.Podívala se na svou matku ,která seděla zlomená v křesle a na svého otce ,který si ji prohlížel.Náhle se otočila a bez ohledu na to jestli ji někdo uvidí vyběhla ven z kabinetu.
"Beko, počkej"zavolala na ní Meg a vyběhla za z místnosti následována Siriusem.
"Kde je takhle rychle přece nemohla zmizet?"podivil se.
"Ale mohla"řekla Meg a přemýšlela kam by mohla jít.
"K našemu stromu na pozemcích."vykřikla a rozběhla se Vstupní síní ven.Běžela až dorazila ke stromu kde vždy sedávala s poberty.
"Bek jsi v pořádku?optala se opatrně.
"Proč jsi mi to neřekla dřív?zeptala se a vyčítavě na matku pohlédla.
"Rebeko,a co jsem ti měla říct."podívala se na ni
"Víš zlato tvůj otec je nadosmrti zavřeném v Azkabanu za zmasakrování mudlů a je to naprostý blázen?"pronesla ironicky.
"Cože vy jste Sirius Black ?No to mi ještě chybělo."pronesla a podívala se na Siriuse,který doběhl chvíli po Meg.
"Ale já to neudělal."řekl pomalu.
"Chápu proč si to neřekla ji ,ale já jsem to měl vědět."otočil se na Meg.
"Podívej se těla jsem ti to říct na té večeři jenomže ty……….
"Tak jsem se rozhodla že ti to neřeknu."
"Proč jsi mi to nepověděla teď?"optal se.
"Za prvé proto,že má priorita byla pomstít smrt potterových a zabít tě.A za druhé ,i když jsem věděla ,že jsi nevinný neměla jsem v plánu přidat se k řádu.A i když jsem v řádu nenaskytla se správná chvíle kdy ti to říct."ukončila to Maggie otočila se na dceru.
"Promiň Bek."hlesla.Rebeka se na ni podívala ,ale nezmohla se na nic,ale pak povolila a uvědomila si ,že její matka má pravdu nebyla by ráda, kdyby jí řekla ,že její otec je prachsprostý vrah a Smrtijed.Tak svou matku objala.
"Já to chápu mami"špitla matce do ucha.
"Maggie"ozval se Sirius.Ona se na něj podívala přistoupila o krok k němu.
"Už chápu proč si byla tak odtažitá"řekl a objal ji.
"Promiň věř ,že jsem to takhle nechtěla."řekla ,když se dostala z jeho objetí.
"Teď se tím už netrap."chlácholil ji.
"Ale ne."pronesla do ticha Beka.
"Co se děje"obrátila se na ni Meg.
"Další příjmení myslím ,že si to budu muset začít psát"řekla pobaveně.Sirius a Maggie se na sebe posívali a rozesmáli se.
"No nic půjdeme je tu zima."řekl.
"Jo jdeme spát"doplnila Meg.
"Ne to ne já se chci něco dozvědět."řekla nekompromisně Rebeka a všichni se vydali do hradu.
"Jděte na před já ještě něco musím zařídit."ozvala se Meg a vyrazila jiným směrem.
"Ale copak byla jsi se podívat po venku?ozvalo se za Meg.Ta si jen povzdechla a protočila oči v sloup.Ten hlas ji byl nadevše znám.Otočila se.
"I kdyby tobě to může být naprosto jedno"pronesla chladně.
"Ale ale copak ta nevraživost"řekl pomalu Snape.
"Buď rád že jsem jen u toho mám sto chutí si zopakovat ten tvůj let vzduchem"uchechtla se Meg.
"Copak, trpíš nevyléčitelnou neodpustitýdou?"zeptal se.
"Jo doktoři mi dávají jen několik týdnů než tě zabiju."řekla ,otočila se na podpatku a odešla.
Když přicházela ke svému kabinetu uslyšela smích a povídání.Usmála se.
"No vida vidím ,že se tu beze mě docela dobře bavíte co?"zeptala se když otvírala dveře.
"Jo je s ním sranda."řekla ještě se smějící Bek.
"Když mě omluvíte já si půjdu lehnou jsem unavená ,dnes toho na mě bylo trochu moc."oznámila a odešla do vedlejší komnaty.
"Můžu se na něco zeptat?ozvala se Bek.
"Jo jasně a na co?zeptal se jí.
"Máš mámu rád?"
"Ano je to krásná žena,milá vtipná.Ano mám ji rád."
"Konečně se jí aspoň trochu ulevilo,já bych něco takového nevydržela dlouho skrývat mě stačí jen ty moje a mám dost."řekla Bek.Takto si povídali dlouho do noci než Rebeka usnula při jednom ze Siriusových vyprávění.Né že by bylo nudné ,ale přeci jenom bylo pět ráno.
Sirius ji vzal a položil na pohovku.Přikryl ji dekou a chtěl odejít,ale otočil se a podíval se na ni.Sklonit se k ní a políbil na čelo.
"Spi sladce ,dceruško."pronesl Sirius d ticha a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama