11. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 20:35 | Maky
11.

V pokoji nebylo slyšet skoro nic, jen praskání ohně v krbu.Maggie byla zabořená do křesla a sledovala plameny.Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, že kdyby na dům zaútočili Smrtijedi ani by si to neuvědomovala.Netečně koukala do plamenů a v rukou už půl hodiny třímala nedotknutý hrnek čaje, který jí Molly přinesla.Nemohla uvěřit tomu co před pár hodinami zažila.Když se probrala u sebe v posteli, na pár vteřin si myslela, že se jí to všechno jen zdálo, ale jakmile ji Harry upozornil na zranění, uvědomila si, že se to opravdu stalo nebo spíš stane.Při této myšlence si přejela konečky prstů po krku.
"Co tím chceš říct," vyjekl Harry, když uslyšel odpověď na jeho otázku.Jak by on mohl něco takového Meg udělat.Byla pro něj něco mezi matkou a velice dobrou přítelkyní.Nikdy nad tím nepřemýšlel,ale má ji hodně rád.Stejně jako Siriuse a Rona s Hermionou.
"Ale to nic,"utrousila Maggie a dívala se jinam.
"Meg, co se stalo?"Zeptal se Brumbál, který do té doby stál v rohu místnosti a nic neříkal.Když Maggie zaslechla jeho hlas mírně sebou škubla, protože si ho vůbec nevšimla.
"To není důležité," vyhýbala se Meg odpovědi.
"Meg," zamračil se na ni Sirius.Maggie si povzdechla.
"Neptejte se mě jak, ale dostala jsem se do budoucnosti."Harry se trochu uchechtl.
"Já vím, že to zní dost divně - Cestujeme z minulosti a skončím v budoucnosti ale…"dál to nedopověděla, protože ji přerušil Brumbál.
"Maggie, v tomhle případě by jsi nám to neměla říkat, pokud to není nějak důležité.Nikdo by neměl znát svou budoucnost."Meg trochu posmutněla ani ona nechce znát svou budoucnost, která ji tolik bolí.
"Je tu pár věcí, které jsou docela důležité.A nemůžou změnit budoucnost."řekla pomalu, ale na nikoho se nepodívala.Když nikdo nic neřekl pokračovala.
"Harry, až se trochu vzpamatuju.Začnu tě učit."
"Co mě budeš učit?" zeptal se okamžitě Harry.
"Magii a schopnosti ohnivců,"
"Proč? Já…"nedořekl.
"Vypadá to, že máš v sobě krev ohnivců.Nikdy nebudeš tak dobrý jako já nebo Beka, ale něco bys měl zvládnout."
"Ale jak to?"
"Tato schopnost se dědí, je to genetické.Jak jsem už asi říkala, všichni z našeho rodu v sobě nosí ohnivce, ale jen některý z nich se projeví jako u mě.Ale u tebe je, sice malý, ale je."Meg mluvila pomalu, aby Harryho nějak nevyděsila, ale jeho reakce byla úplně odlišná.
"No to je super," vypískl. "Budu si moci zatopit.Hele Meg, dokážu se přemísťovat jako vy?"Maggie se rozesmála.
"To já nevím, možná budu ráda, když zapálíš svíčku, ale jedno vím určitě.Jedno menší kouzlíčko budeš umět."
"Jaké?" vypálil okamžitě.Byl jako malé dítě.Maggie mu vysvětlila, jak jí udělal ty škrábance na krku.Když se konečně přestal vyptávat obrátila se k dalšímu.
"Remusi, je na to lék."
"Cože?"vykřikl tak, že všichni nadskočili.Proběhl všechny omluvným pohledem.
"Sice jsem se s tebou osobně nesetkala, ale řekli mi, že existuje lék proti vlkodlačí kletbě.Ale nevím, kdy se toho zbavíš."Remus nebyl schopen slov.Jen se sesul na nejbližší židly.A oči se mu zaleskly dojetím.Všichni věděli jak se cítí, tohle prokletí mu ničilo život už tolik let a je velká naděje, že se ho jednou zbaví.Nevěděl kdy, ale tahle informace mu vlila do žil novou sílu.Nym se postavila za něj a dala mu ruku na rameno.Vzhlédl a ona se na něj hřejivě usmála a on jí ho oplatil.Obrátil se na Maggie.
"Díky," špitl a znovu se usmál.
Maggie chvíli seděla a koukala se do zdi.Otevřela pusu jakoby chtěla něco říct, ale po chvíli ji zavřela.
"Brumbále vy ze mě musíte mít hroznou radost,"utrousila ironicky. "Protože jste zase musel hledat učitele obrany proti černé magii." Brumbál se usmál. "A chcete v tom pokračovat?"
"To jistě,"odvětila, jako by se ptal naprosto zbytečně.Usmála se na všechny a chtěla vstát z postele, ale Sirius ji zadržel.
"Ještě lež, musíš si odpočinout."
Maggie stále koukala do plamenů a při vzpomínce na tuto chvíli se jemně zachvěla.Nemohla jim to říct, prostě nemohla.Nedokáže jim říct, že asi za pár let pomůže Voldemortovi a zničí Bradavice.Její druhý domov.Kdyby jim to řekla, nikdo by jí nespustil z očí a možná by se jí i báli.Pořád se jí před očima objevovali zděšené, nenávistné a opovrhující obličeje, které viděla.Lidé, které znala, ji nenávidí.Harry, Sirius a dokonce její druhá dcera Rachel, se ji snažili zabít.Rachel, jak ona může mít další dítě.Rozhodně nemůže říct Siriusovi, že se potkala s jejich dalším potomkem.Při té představě se trochu pousmála.Nevěděla, kdy příjde ta chvíle a ona bude zase těhotná po tolika letech. Nikdy ani nepřemýšlela o dalším dítěti, ale co jí překvapilo nejvíc byla zpráva, že zabila Rebeku.Zabila vlastní dceru.Zničila hromadu životů, ona, která vždy bojovala proti Voldemortovi se měla stát jeho nejvěrnějším.Zdálo se jí to absurdní.To přece nejde.Aby se tohle opravdu událo muselo by se stát něco hrozného, něco co by ji donutilo se k němu přidat.Ne ani to by jí k tomu nedonutilo,zavrtěla hlavou a dál zírala do plamenů.
Vrzly dveře, ale Maggie si toho ani nevšimla.
"Maggie?"ozval se tichý hlas.Sirius přešel k ní. "Meg?" zkusil to znovu, ale ona se ani nepohnula.Položil jí ruku na rameno.Maggie se v tu ránu vyděsila,nečekala tu nikoho.Škubla sebou a jako blesk vyskočila na nohy.
"Ježiši ty jsi mě vyděsil,"zachroptěla a ztěžka oddychovala.
"Promiň, ale volal jsem tě a ani ses nepohnula."omlouval se Sirius.
"Asi jsem trochu mimo,"vydechla a posadila se zpět do křesla.Sirius nad ní stál a starostlivě jí pozoroval.
"Co je s tebou?"zeptal se po chvíli.
"Ale nic,"odbyla ho.
"To mi nevykládej.Jsem tvůj manžel poznám, když tě něco trápí."
"To je dobrý."řekla už trochu naštvaně.
"Meg, mě to…..."nedopověděl.V tu ránu Maggie opět vyskočila na nohy a stoupla si před něj.
"Nech mě být Siriusi je mi fajn.Nechápu, že se pořád musíš do všeho montovat.Pokud něco nevíš, nedáš pokoj."zvýšila hlas.Sirius se tvářil zmateně a chtěl něco říct, ale Meg ho nenechala.
"Nechápu, proč si nemůžeš hledět svýho.Kdybych chtěla, tak ti to snad řeknu.Bože můj jsi děsný, dej mi pokoj,"rozkřičela se Maggie.Zamračila se na něj, obešla ho a s hlasitým prásknutím dveřmi odešla.
Meg naštvaně seběhla ze schodů a pěsti zatínala tak, až jí praskali klouby.Rozrazila dveře na zahradu a vyběhla ven.Zastavila se až před stromem, pod který seděla loni v zimě po svém prvním snu o své budoucnosti.Posadila se pod něj a rozhlížela se kolem.Vzpomněla si, jak tu seděla se Siriusem.Po chvíli si uvědomila co se odehrálo před pár minutami.
"Do háje,"zaúpěla a zapálila proužek trávy. "Krucinál, já jsem taková…."udeřila pěsti do země a opřela se o strom.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama