10. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 20:32 | Maky
10.

Hodiny právě odbíjeli jednu hodinu po půlnoci. V bradavické společenské místnosti bylo prázdno až na několik postav, které stály u krbu.Dopadaly na ně jen zbytky světla z krbu.
Sirius, Maggie, Harry a Beka si posbírali pár svých věcí, protože lektvar na který čekali, je hotový.Přišel se s nimi rozloučit James a Lily.
"Lil, dávej na sebe pozor," řekla Maggie a objala svou kamarádku.
"Ty taky," usmála se Lily a obrátila se k Harrymu. "Za těch čtrnáct dní jsem tě nestihla poznat, ale jediné co vím je, že jsi skvělý kluk a jsem na tebe pyšná."soukala ze sebe a pak Harryho objala.
"Díky mami," špitl jí do ucha.James mu potřásl rukou a šibalsky se na něj usmál.Obrátil se k Bece. "Jsi pravá dcera svých rodičů. I když……." Nechal větu nedokončenou a Sirius se na něj zašklebil.
"Měli bychom jít," řekl Harry.
"Brácha a přestaň dělat machra nebo ji nikdy neulovíš,"zavtipkovala Maggie a vysloužila si od Lily káravý pohled.Sirius vytáhl lahvičky a podal je ostatním.
"Tak na tři,"zavelel Sirius.
"Sbohem,"zamával Harry a na Siriusovo tři vyprázdnil lahvičku s lektvarem.Vše kolem se začalo točit a ztrácet dokud se všem nezatemnilo před očima.
………….
Maggie cítila na obličeji chlad.A byla si jistá, že to není podlaha na Grimmauldově náměstí. Chvíli ještě přejížděla prsty po zaprášené podlaze a pak se namáhavě zvedla.
"To snad není pravda, to nemůže být pravda," zašeptala si pro sebe a zdrceně se rozhlížela po ohromné síni.Všude se povalovali převrácené židle, brnění a bylo slyšet hvízdání jak vítr prostupoval rozbitými okenicemi.Po podlaze se povalovaly hadry a kupy listí.Na oknech se ve větru pohupovali závěsy.Všude bylo šero, jen občas Velkou síň ozářil blesk.Bylo to jako oživlá noční můra.Tento sen se jí zdál už několik měsíců a nedal jí spát.Tohle není možné, nemůže se dostat do svého snu, do své noční můry.To jí to bude sužovat i ve dne.
Tohle se mi jen zdá, asi jsem usnula, když jsme se vrátili zpátky do svého času, pomyslela si a spíš v to doufala než věřila.Maggie se otočila ke dveřím, moc dobře věděla co teď příjde a jen čekala.Najednou se rozrazily dveře. Do místnosti vstoupil Sirius a namířil na Maggie hůlkou.
"Zase ty?"zasyčel. "Jak jsi to mohla udělat?" zeptal se nenávistně a sledoval Maggie vražedným pohledem.
"Já nemám čas se tu z tebou hádat.Musím se odtud dostat,"řekla Maggie klidně.
"Proč mi neodpovíš na otázku?!" zakřičel
"Protože ty mi stejně neuvěříš.Nikdy jsem Brumbála nezradila a nikdy jsem nepomohla Voldym zničit Bradavice."řekla už trochu zvýšeným hlasem.
"LHÁŘKO!" zakřičel a vyslal na ni kouzlo.Maggie jen udělala ohnivý štít do kterého se kouzlo vpilo.
"Vidíš co jsem říkala. Siriusi nechci ti ublížit,"připadala si zvláštně takové deja vu.Ozval se onen známý výkřik a Meg jen sledovala tu nenávist v Siriusových očích dokud nezmizel za dveřmi.Pomalu k nim vyšla a čekala na druhý výkřik, který se ozval v zápětí.Věděla, že teď nesmí dopustit, aby Siriuse zabil.Vyběhla z Velké síně a zamířila, až ke vchodu do slepení, kde stál Voldemort a mučil Siriuse.Maggie naprázdno polkla.
"To stačí!"křikla na Voldemorta a ten se podíval na toho kdo se opovážil ho vyrušit.
"Jak se opovažuješ,"zakřičel a metl po ní kletbu.Maggie ji odrazila.
"Poklekni před svým pánem a pros za odpuštění,"přikázal a namířil na ni hůlkou.Maggie ho sjela opovržlivým pohledem.
"Ty nejsi můj pán, nebyl jsi a nikdy nebudeš.Tak dej pokoj," Voldemort si začal uvědomovat, že něco není v pořádku, že jeho nejlepší Smrtijedka odmítá poslušnost, ale nedal to na sobě znát.Stále ji sledoval.
"Tak co už ti to došlo, že nejsem ta za kterou mě máš?" zeptala se a pobaveně se usmála.
"Aha takže je tu zpět tvá největší slabost," zachechtal se Voldemort a přitáhl si těžce oddechujícího Siriuse k sobě.
"Crucio,"vykřikl a namířil hůlkou na Siriuse.Ten se po chvíli zhroutil k zemi.Meg vykřikla a klekla si k němu.Ten se na ni zaraženě podíval.
"Musíme odtud vypadnout,"řekla rozhodně a podívala se zpět na Voldemorta.
"bylo tu pěkně, ale musíme jít."zašklebila se a chtěla se se Siriusem přemístit, ale najednou se vše zavlnilo a obstoupila ji bílá mlha.Když se konečně rozplynula stála uprostřed místnosti.Oddechla si, protože poznala kuchyni na Grimmauldově náměstí.Jenže to bylo jen chvilkové, protože v zápětí se rozrazili dveře a dovnitř vběhla nějaká dívka a kouzlem ji odhodila na protější stěnu.Ježiši, co jsem komu udělala, pomyslela si Maggie a těžce se zvedala ze země.
"Co tady chcete a jak jste se sem dostala?"vypálila okamžitě neznámá dívka.Meg se na ni podívala.Bylo jí asi patnáct.Měla dlouhé, černé, kudrnaté vlasy a sledovali jí pronikavé oči.Tělo měla schované pod černým pláštěm.Někoho jí připomínala a když žena jemně kývla hlavou Maggie si uvědomila koho.
"Bek?" vydechla sledovala dívku.Zkřivil se jí úsměv a jedním máchnutím hůlky ji opět odhodila na stěnu.
"Nejsem Beka," zasyčela nenávistně.
"Tak kdo jste?"zeptala se trochu netrpělivě Maggie.
"Tady kladu otázky já,"vyštěkla dívka a vyslal proti ní kouzlo.Maggie to čekala a vytvořila štít.
"Ty?"vykřikla a vyslal proti Meg poutací kouzlo, které nestihla vykrýt.¨
"Jak je vidět tady jsem známá," špitla si pro sebe."Co ode mě chcete?"
"Já? To vy jste sem vtrhla,"
"Mohla bych mluvit s Bekou?" zkusila to Meg.
"Nemohla,"
"Proč?"
"Proč? To vy by jste to měla vědět nejlíp, když jste ji zabila."Maggie se vyděsila a zbledla, nemohla uvěřit tomu co právě slyšela, jak ji mohla zabít.Nedokázala by zabít vlastní dceru.To nemůže být pravda.Cítila jak jí po tváři stékají slzy.Maggie sebrala síly a ohnivcovsky se přemístila za dívku a přitiskla jí hůlku na krk.
"Nechci vám ublížit, tak mě pusťte,"Najednou Maggie něco škráblo přes krk a ona se zhroutila podél stěny.Sáhla si na krk a cítila jak jí teče krev.Vzhledla a podívala se na útočníka.Postarší muž v černém habitu jí sledoval smaragdovýma očima a s konečků prstů mu vycházeli dlouhé ohnivé drápy.
"Harry?..... Kdo tě tohle sakra naučil?"
"No přece ty?"řekl ledově.
"Milý deníčku, neuč Harryho nic z magie ohnivců.Vymstí se ti to."řekla ironicky Maggie a dělala, že píše na ruku.Harry na ni namířil hůlkou.
"No tak klid já sem nepatřím,"vykřikla Maggie, aby se vyvarovala dalšímu letu vzduchem.
"To máš pravdu, nepatříš,"přidala se dívka a také na Maggie zamířila hůlkou.
"Ale já sem opravdu nepatřím.Vypadá to, že jsem se nějak dostala do budoucnosti."
"Lepší pohádku sis vážně nemohla vymyslet," zašklebil se Harry.
"Harry víš jak jsem odešla do minulosti a vy jste potom přišli za mnou?Když jsme se vraceli zpět nějak jsem skončila tady. Nedokážu to vysvětlit."Harry chvíli přemýšlel a pak si jakoby vzpomněl na onu událost.Maggie si chvíli myslela, že jí uvěří, ale pak Harry promluvil.
"To by mohl říct každý."
"Ale já nelžu.Musíte mi to věřit,"zavřískala Meg.
"Ne nemusíme," řekla dívka.
"Já jí věřím," ozvalo se ode dveří.Maggie se ulevilo, když spatřila Siriuse. "Právě mi zachránila krk,"Přešel k ní a pomohl jí na nohy.
"Já vím, že se mi nedá věřit, i když vůbec nevím co se stalo.Jen z rozhovoru z Voldym vím, že jsem Smrtijed a nic víc vědět nechci."Harry se usmál "Teď ti věřím, protože Voldy jsem neslyšel už čtrnáct let.
"Mám otázku. Ona mi řekla…" ukázala na dívku. "že jsem zabila Bek. Je-je to pravda?"Siriusovi potemněla tvář a přikývl.
"Bylo to, když…."začala černovláska
"Nechci to vědět," přerušila ji "Kdo vlastně jsi?"podívala se na dívku.
"Jsem Rachel, jsem Rebečina sestra."Maggie se rozesmála "To je vtip?"zeptala se neadresně, ale moc dobře věděla, že rozhodně není doba na vtipkování.
"Vždyť já …" zmlkla, když si všimla Siriusova pohledu. Ona to neví.
"Tohle je na palici," vydechla Maggie a zakroutila hlavou.
"Proč jsem tady já a né všichni ostatní,"přemýšlela nahlas.
"Musím se odtud dostat co nejrychleji,"Posadila se na stůl a sledovala všechny kolem.Najednou se kdosi ozval a začal jí něco říkat.Povídali si.Říkali jí věci, které se jí teprve stanou, ale nebyli důležité.Povídali jí jen o tom dobrém.Po nějaké době měla Maggie takový divný pocit.Usmála se na Rachel a objala ji."Dávej na sebe pozor,"
"Harry, naučím tě toho víc.A Siriusi……pokusím se to změnit,"Zase jí začala obklopovat mlha, neviděla si ani na špičku nosu.Mlha začala tmavnou až Meg neviděla vůbec nic.
………………….
"Meg?Jsi v pořádku?"třásl s ní někdo.Maggie otevřela oči a dívala se na několik tváří, které jí z obavami pozorovali.Ležela ve své posteli.
"Jo je mi fajn."Sirius jí podal ruku a pomohl jí vstát.
"Co se stalo?"zeptala se.
"To by jsme se měli ptát my."ohradila se Beka. "Když jsme se vrátili zhroutila ses a nemohli jsme tě probrat.
"Jak dlouho už tu ležím?"
"Asi něco přes den."odpověděla Molly, která právě přišla.
"Hmm, asi se mi něco zdálo." Zhodnotila to a s chutí se zakousla do obloženého chlebu, který jí Molly nabídla.
"Meg, co to tu máš?" zeptal se Harry a ukázal na její krk.Maggie si přejela rukou po krku a ucítila zaschlou krev.
" Kdo ti to udělal?"
"Ty,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama