Listopad 2011

Vlci

29. listopadu 2011 v 19:54 | Maky |  Zaujalo mě
Přeji všem krásný úterní večer. Poslední dobou jsem nějak fascinována vlky. Čtu o nich, koukám na dokumenty a dokonce jsem plánovala i vyrazit do zoo na pozorování. No bohužel mi do toho vlezla práce a moje drahá matinka. Snažím se doladit svoje dílko a tak nějak se ponořit do života vlků a smečky. Doufám, že se mi to povede a bojím se, že jak jsem chtěla mít prvního dopsáno a vše připraveno, tak to nejspíš nestihnu. No nejspíš určitě. No uvidíme, jak to všechno dopadne. Pokud by někod měl nějaký dobrý tip na dokument nebo knížku, nic podrobného, ale takový ten správný základ, tak klidně pište do komentářů. Prostě jsem posedlá vlky. Miluju je, dokonce jsem si udělala speciální tapetu na plochu. Úchylačka no :-D Na ploše mobilu mám vlka, sms mi přichází jako vytí. Ve tři ráno, super věc ... :-D a na stěnu jsem začala kreslit dalšího. Bude první co uvidím, až se probudím :-)
Jednou nějakého adoptuju :-)

Jak to pokračuje

27. listopadu 2011 v 21:16 | Maky |  Co se kolem mně děje
Tak a mám tu další info o Kulíšcích. Pomalinku se blížíme do finále. naše drahá Edith má sthané úplně všechno a já už bych musela navštívit Chocholouška. Druhá korektura za námi a máme tu úpravy a ilustrace a tento týden hurá do tiskárny. Ovšem to by to nemohla být Maky, aby jí nešlápla do rozpočtu. Prostě jsem musela srát lidi a dělat to složitější. Prostě jsem se rozhodla nakreslit si vlastní ilustraci k pohádce a nasrat ty nahoře :-D Ale jaká sranda u toho byla. Nejdřív jsem si psala s Dubious Cat a pak se vrhla na vlastní ulustraci. Samozřejmně Dubious cat můj pokus chtěla vidět, takže hodina hledání foáku - nenalezen. Pak pokus o propojení s pc - nenavázáno. A posléze hledání drátu k propojení mobilu s pc a heleluja - nalezeno a propojeno. Takže jsem to odeslala, bylo schváleno. Následoval sebevražedný mail Edith. Schváleno a přišel další hon, hon za skenerem. Já ho samozřejmně nemám, takže nahánět lidi co nějaký vedou. Jeden kamarád v prdeli, kamarádka nefunkční, soused nevede. Takže začalo běhání po paneláku a hledání. Čtvrté hledaní bylo konečně úspěšné. jenže, kresba byla tužkou, takže skener, prd viděl. Takže nahánění černé fixky. Po chvice přehrabování v šuplíku, kde se snad našlo úplně všechno a možná i nějaký ten živý organismus. Fixka nalezena, obrázek obkreslen a oskenován. Ovšem, barvy nevýrazné a pozadí zašedlé. Tak si kamarádka začala hrát s gerafickým editorem. takže po několika hodinách, úspěšné odeslání Edith.
Až zase dostanu nějaký takový nápad, klepněte mě.


7. Epilog

27. listopadu 2011 v 21:10 | Maky
7. Epilog
Hradem se rozléhalo bujaré veselí. Lidé pobíhali, skákali, smáli se a tančili. Všichni oslavovali pád největšího černokněžníka všech dob, Lorda Voldemorta. Osm žen stálo u učitelského stolu a sledovalo dění kolem. S lehkým úsměvem se těšily z jejich štěstí až na pár lidí, kteří postávali v rohu místnosti u přikrytých těl.
"Bez obětí, není vítězství," pronesla do ticha Maggie.
"Ale bolí to," špitla Polgara.
"Pojďte, půjdeme ven," ozvala se Fran a zamířila pryč. Ostatní vyrazily za ní. Vyšly do Vstupní síně a rozmlácenou bránou zamířily k jezeru, od kterého se odráželo vycházející slunce. Příslib nového začátku. Aniž by přemýšlely kam jdou přešly pod strom u jezera a zastavily se. Některé se posadily do trávy jiné opřely o strom. Jen tam tak stály a pozorovaly nádhernou přírodu kolem.
"Mohly jsme umřít," řekla Maha skutečnost, která dolehla na všechny.
"Ale neumřely, jsme tady a dopomohly jsme tisícům lidí k lepšímu životu. To za to riziko stojí ne?" promluvila Cori, která byla schovaná ve stínu stromu.
"Nikdy jsem nevěřila, že se tohle může stát. Je pravda, že jsem o tom přemýšlela, ale nikdy bych……"
"My ti rozumíme"špitla Susan a chytla ji kolem ramen.
"Víte co je na tom nejkrásnější?" obrátila se na všechny s úsměvem Adrean. "Bojovaly jsme pro lidi, které ani neznáme a ani jednu z nás nenapadlo couvnout nebo utéct,"
"Koho by to v tu chvíli napadlo," zasmála se Mariana.
"Holky chcete vyléčit zranění?" zeptala se Fran a sborově se ozvalo "Ne,"
"Myslela jsem si to,"
"Jsem na své rány hrdá,"řekla Maggie a vyhrnula košily, pod kterou na ně zářil šrám přes pravý bok. Mariana ukázala šrám přes stehno. Fran se vytasila ramenem a každá s holek ukázala svoje zranění na různých částech těla. Cori měla dokonce dva šrámy přes lýtko, když tak tak uhnula zubům pavouka. Maha se pyšnila svým předloktím, kde ji škráblo nějaké stvoření. Polgara si oprašovala břicho a Susan a Adrean levý bok.
"Bolí to jak čert, ale jsem na to pyšná," řekla s úsměvem Maha.
"Jo to máš recht," ušklíbla se Polgara. Ještě deset minut holky seděly a pozorovaly jak se slunce šplhá vysoko na oblohu, pak Fran vyslovila otázku, které se všechny bály.
"Co bude dál?" obrátila se na své přítelkyně.
"Já se nedokážu vrátit domů a dělat jakože nic. Poslouchat své rodiče jak jsem nemožná. Chodit do školy a sledovat jak se na mě všichni šklebí. Ne po tomto. Ne po tom co jsme dokázaly," zašeptala Maggie.
"Přesně tak, vrátit se domů a dělat, že se nic nestalo. Najít si práci a prodávat knihy. To člověk nedokáže," přidala se Polgara.
"Ale co bude. Kniha končí, nemůžeme tu dál zůstat. Opustit své přátele, svou rodinu v opravdovém světě. Nemůžeme dál žít v……knize," obrátila se na všechny Fran.
"Tohle je těžké rozhodnutí," promluvila Adrean. "Každá se musí rozhodnout, zda opustí život, který doposud vedla a zůstane tady. Možná, že nás kniha vyhodí sama,"
"A co naši rodiče, přece je nemůžeme jen tak nechat, aby nás oplakali. Jen tak zmizet z života v mudlovském světě."
"Oni nebudou žít bez nás," pronesla do ticha Susan.
"Jak to myslíš?" obrátila se na ni Cori.
"Tohle je kniha, je to příběh a mi ho dál utváříme. Knihy jsou stále. Podle mě a jsem v to přesvědčená, že tam čas neběží zatímco jsme tady," řekla svou úvahu Susan.
"Chceš tím říct, že když se za dvacet let vrátíme, budu muset jít do obchodu pro rohlíky, kam mě mamka poslala?" zahučela Adrean.
"Já nevím, ale něco mi říká, že to tak bude,"
"Ale co tady budeme dělat? Vždyť umíme jen to svoje,"
"Všechno se dá nějak využít i to co známe z mudlovského světa a něco vám ukážu," promluvila Maggie.
"Susan, řekni mi jaké jsou přísady do lektvaru Felix Felicis," Susan se nadechla a spustila. Ostatní na ni vejraly s otevřenou pusou.
"Vidíte, my to v těch hlavách máme. Máme tam to co tam mají i naše postavy. Když se obrátím na Polgaru, ta vám vyjmenuje sto různých druhů mečů,"
"To ne, napadá mě jich jen devadesát tři," ohradila se Polgara.
"Já jsem na lektvary nebyla nejlepší, ale Susan učil samotný Snape,"promlouvala dál Maggie
"Vždyť jsem jeho žena,"zašklebila se.
"Všechny dokážeme to co naše autorské postavy. V té hlavě to je, jen to tam najít,"
"Páni, jakoby někdo chtěl, abychom tu zůstaly," promluvila po chvíli ticha Adrean.
"Dámy, můžeme rušit?" ozvalo se jim za zády. Všechny se okamžitě otočily a spatřily jak k nim míří několik osob.
"Jistě, vy vždycky," usmála se Polgara. Přišla k nim McGonagallová, Lupin s Tonksovou, Kingsley a Harry.
"Jak se cítíš Harry," vypálila hned Maha. Harry rozpačitě zakroutil hlavou, ale pak se usmál.
"Dámy, vy nám asi neřeknete odkud jste se tady vzaly a proč?" podívala se na ně McGonagallová a měřila si je pohledem.
"Víte paní profesorko, my sami to nevíme. Jsme jen ve správnou dobu na správném místě,"
"Jsme vám velice vděčni, že jste nám pomohly,"
"To nestojí za řeč," mávla rukou Fran.
"Děkujeme, hlavně já," usmál se na ně Remus a chytil Tonksovou kolem pasu.
"Vážně to nestojí za řeč, ale chtěly bychom něco na oplátku," mrkla na ně Susan. Všichni se po sobě podívali.
"Ano a co to bude?" zeptal se trochu nejistě Kingsley.
"Ukážete nám Teddyho?" vyhrkla Susan a usmála se. "Někdy, chtěla bych ho vidět," rozesmála se a ostatní horlivě přikyvovaly.
"Nemám se ptát odkud to víte, že?" podívala se na ně Tonksová. "Ale ráda vám ho ukážu,"
"To ne, ale musí to být určitě roztomilé dítě."
"Jen doufám, že Harry bude stejně dobrý kmotr jako byl Sirius jemu," ušklíbla se Maha.
"Ještě to tak," vyhrkl Remus a všichni se rozesmáli.
"Sirius," prohodila Maggie a mrkla na Cori.
"Jojo," opáčila a obě se zakřenily.
"Teď nás opustíte?" podíval se na ně Harry. Holky se po sobě podívaly a usmály se.
…….
Podzim v tomto roce nastal brzy. Několik lidí se tlačilo na nádraží. Všude se ozýval lomoz a křik lidí. Sovy houkaly a od nádherné lokomotivy stoupal dým. Poslední dvě ženy doraziliý k dalším pěti osobám.
"Ahoj," pozdravila jedna z nich.
"Ahoj všechny," pozdravily je.
"Kde je Susan?" zeptala se Maha a podívala se po ostatních.
"Ta nepřijde už musela do Bradavic, připravit se. Přeci jen zkrotit studenty na hodině lektvarů musí být zážitek.
"Kdopak šel na místo učitele obrany proti černé magii tentokrát?" zeptala se Cori.
"To nevím, ale to místo je snad vážně prokleté, vždyť ty jsi tam vydržela taky jen rok," obrátila se na Cori Adrean.
"Jo a to proto, že jsem otěhotněla," zašklebila se Cori a v tom se k ní přihnal černovlasý chlapec.
"Mami, jdu si najít už místo a přijdu se s tebou rozloučit,"
"Jasně Siriusi, ale spěchej,"houkla za ním a on jí ještě zamával, že rozumí.
"On už jde do pátého ročníku, že?" optala se Mariana, když zmizel.
"Jo, jezdí jen na prázdniny a už první den mě z něj třeští hlava.
"Sirius je trochu moc aktivní," ozval se asi šestnáctiletá dívka se zlatavými vlasy, která stála vedle Polgary a líbla ji na tvář
"Ahoj Charlott, neviděla jsi Rebeku s Rachel?" zeptal se Maggie a rozhlédla se kolem.
"Jo stojí někde s klukama z ročníku, ale nevím která je která," ušklíbla se Charlott políbila svou matku na tvář a zmizela v davu.
"Maggie jak stíháš dvojčata? Já mám sice Adrianu a Ace a to jsou od sebe tři roky a mám co dělat," ozvala se Adrean.
"Mariano a co tvá ratolest," obrátila se na ni s úšklebkem Polgara.
"Jared, naštěstí spí," ušklíbla se a jedním pohledem do kočárku zjistila zda je tomu tak.
"Harry, Harry," rozkřičela se Maha na celé nádraží. Vysoký muž se zaraženě ohlédl.
"Promiň Harry, to není na tebe, ale mohl by jsi drbnout do mého syna. Jede dnes poprvé do Bradavic a zmizel mi za Albusem," mračila se a chlapec, který doteď stál u nich sklonil hlavu a přeběhl ke své matce. Ta se k němu sklonila a trochu ho upravila.
"Hele, Susanin Tobbias, jede do druhého ročníku, že?" ozval se Cori, když si všimla chlapce, který naskakoval do vlaku.
"Jo, to proto to místo vzala," řekla zamyšleně Maha.
"A heleďme se kohopak to tu máme," zasmála se Maggie, když k nim doběhla Fran.
"Ahoj, promiňte, že jdu pozdě," omluvila se.
"Synátor jede dneska poprvé do Bradavic?" zeptala se Mariana.
"Jo, doufám, že to zvládne,"
"Fran uděláš pro mě něco? Příště neposlouchej svého manžela až budeš dávat dítěti jméno ano," podívala se na ni Adrean,
"No jo pořád. Co se ti na jméně Scorpius nelíbí," je roztomilé," Holky se zasmály a mávly rukou.
"Tak Cori, co ministerstvo?" zeptala se Maggie.
"No zatím to šlape, jen mám pocit, že mě trochu honí,"zahučela Cori
"Ale pracovat pod Kingsleym jako náměstkyně ministra musí být sranda,"
"Jo tak si to zkus. A co vy Polgaro, Maggie, jak to jde v obchodě?"
"No není to nejhorší. Polgara to studovala. Konečně jsme koupily celé Krucánky a Kaňoury a práce je pořád dost,"
"A nevyměnily by jste to někdy?"
"Ani náhodou. Klidný krámek, žádné honění ani rozčilování. Stačila mi ta bitva, kterou to začalo."usmála se Maggie. "Jen bych někdy vyměnila Polgaru," zašeptala.
"Hele já všechno slyším,"
"My víme ty radare,"
"Jak jsi na tom ty. Zkorumpovaný rozhodčí famfrpál?" obrátila se na Mahu Fran.
"Vtipné. Mě ta práce baví a nepíšu nesmysly do Denního Věštce," oplatila jí to a obě se na sebe zaksichtily.
"No vidíte," ozvala se Adrean. "Já mám u Grinngotů svatý klid,"
"Myslím, že až opustíme své děti, půjdeme si sednout na zmrzlinu," řekla Fran a zamávala Dracovi, který se na ni usmál a sklonil se ke svému synovi.
"Aaa omladina se blíží rozloučit se se svými matkami, které pro ně zajistily lepší budoucnost," pronesla Polgara.
"Ahoj Charlott a dávej na sebe pozor. Brzo ti napíšu," usmála se na ni Polgara a pořádně ji objala.
"Ty na sebe taky dávej pozor a Maggie neposlouchej. Ona musí pořád rejpat," prohodila její dcera a zamával jí. "A pozdravuj tátu," houkla ještě než nastoupila do vlaku.
"Rebeko, Rachel, žádný otevřený oheň," upozorňovala je Maggie a pak si je přitiskla k sobě. "A to, že jste dvojčata ještě neznamená, že musíte provádět dvojité množství lumpáren,"
"Taky tě máme rádi mami," prohodily obě a ušklíbly se. "Já vás taky holky, tak už běžte," Fran už stála se svým manželem a loučila se se synem. Políbila ho na tvář, něco mu zašeptala do ucha. Najednou se k nim přihnal chlapec a obejmul Cori.
"Mám tě rád mami, budu ti psát a pozdravuj tátu,"vyhrkl
"Taky tě mám ráda Siriusi a žádné skopičiny," křikla za ním.
"Však mě znáš,"
"Jo právě proto," Maha se loučila s Harrym a dávala mu poslední rady na svůj první den. Ten se pak připojil k Albusovi.
"Adriano, dávej pozor na svého bratra ano. Je mladší tak ho hlídej,"
"Já s Acem nedělám nic jiného než, že ho hlídám,"
"Ano a jsem na tebe pyšná a teď utíkejte, než vám to ujede," houkla políbila syna a zamávala jim. Tobbias se k nim po chvíli připojil.
"Tobby, vyřiď mamince, že ji pozdravujeme a že se musíme brzo zase sejít. Třeba, že přijedeme do Prasinek, ať pošle sovu," křičela na něj ještě Cori. Mariana vzala Jareda z kočárku a oba roztržitě mávali odjíždějícím dětem.
"Divím se, že naše děti ještě nezničili Bradavice."
"Neměli k tomu daleko," ušklíbla se Maggie.
"My jsme o tohle byly ochuzeny,"
"To není pravda, prožíváme to s nimi a mi jsme na Potter světě vyrostly a teď i zestárneme.
P.S. Holky nedodávala jsem tam naše manželi a přítele, protože nevím jak by se to komu líbilo nebo nelíbilo, takže si tam sami domyslete, koho chcete :-D

6. Konec

27. listopadu 2011 v 21:09 | Maky
6.Konec
Vřava pomalu utichala, protože díky Drápovu běsnění byli všichni nuceni ustoupit zpět do hradu. Jediný, kdo se ještě nezapojil do bitvy, bylo osm dívek. Stouply si do kruhu a chytily se za ruce.
"Takže dámy, je to tu," promluvila Susan.
"Já myslela, že je to tu pořád," prohodila Maha. Holky se uchechtly.
"Myslím, že tu nemá cenu řečnit. Půjdeme do boje a pomůžeme dobru porazit zlo," řekla Mariana. "Nebo snad chcete slyšet nějakou opěvnou řeč?" podívala se po ostatních.
"To nesnáším, takové ty chlapácké řeči jako: leť, Safiro, buď zvítězíme, anebo zemřeme," rozesmála se Cori.
"Jo, máš pravdu, prostě tam nakvačíme, nakopeme jim zadky a půjdeme na večeři," řekla s klidem Adrean.
"Tak jdeme, nebo tu bitvu vyhrají bez nás," rejpla Polgara.
"Počkat," řekla Maggie a mrkla na Fran, ta jen přikývla. Obě se ušklíbly a pořádně popadly své sousedky. Objevily se plameny, které vzápětí opět zmizely a zjevily se uprostřed Velké síně.
"Rychlejší ne?" zeptala se Fran.
"To možná jo, ale docela nepříjemný," zahučela Maha.
"Nemáte zač. Děkujeme, že jste využily našich služeb… dolů," zakřičela Maggie a jak se ještě držely za ruce, strhla je všechny k zemi, protože jim nad hlavou prosvištěl kletba. Ihned se všechny otočily nachystané k boji.
"Tak je jdeme trochu propleskat," zavelela Polgara a zmizela v davu skřítků, kteří se tu vzali bůh ví odkud.
"Nějaká hrr," ozvala se klidně Susan a společně s Adrean zmizela též.
"Tak fajn, jdeme na ně," zasmála se Fran. Ostatní se ušklíbly a každá zmizela jiným směrem, ale to jim nevydrželo dlouho, protože se pak srazily uprostřed Velké síně a rozdělily se do čtveřic. Polgara, Maggie, Fran a Maha zmizely směrem k učitelskému stolu a Adrean, Mariana, Susan a Cori odběhly na opačnou stranu.
"Támhle," zakřičela Polgara, když spatřila, jak Ron bojuje s Šedohřbetem.
"Hej!" křikla Fran. "Aportuješ?" zeptala se, ale to už po něm Maggie mrskla ohnivou kouli. Šedohřbet se po ní ohnal a odmrštil ji na Rona. Polgara rychle vyčarovala štít, aby koule přeci jen nenašla svůj cíl.
"Díky," vydechl Ron. Maha k němu přeběhla.
"Měli byste odtud vypadnout," zamračila se na něj.
"Přece neuteču, když mí nejbližší bojují. Ty bys je opustila a šla se schovat?" probodl ji pohledem. Maha se zašklebila.
"No jo, máš recht, tak hlavně žádný hrdinství," pak se ozval výkřik a vedle Rona přistál Neville.
"Ahoj, přišel jsi na kafe?" zeptal se Maha, protože ji srazil k zemi.
"To ne, ale on by si možná dal," opáčil a ukázal za ni. Maha se otočila a jen taktak stihla Dolohova odhodit.
"Kde ten se tady vzal?" vyprskla, když k ní přiběhla Fran.
"Nechtěl si nechat ujít tu srandu," řekla klidně Fran a vyšvihla ji na nohy. Maha se ještě otočila, že se na něco zeptá Rona s Nevillem, ale ti už byli pryč.
"Kde jsou ty dvě?" zeptala se pak Fran Maha. Ta se jen otočila a ukázala na ně.
"Hrají toro toro s vlkodlakem."
"No jistě, pořád se musí předvádět."
"Holky, přestaňte si hrát a svažte ho," zakřičela na ně. Polgara se ušklíbla.
"Promiň, psy jen na vodítku a s náhubkem," řekla smutně a vytvořila vítr, který Šedohřbeta zdvihl do výšky. Maggie švihla rukou a kolem kotníků a zápěstí ho omotaly ohnivé provazy.
"Vy děvky, pusťte mě!" zakřičel na ně.
"Copak tak silná slova. Pokud vím, vy jste se sem vetřeli," zamračila Maha, která ho sledovala.
"Pusťte mě a já vás nezabiji!" zahřměl.
"Zabíjí se dost blbě se svázanýma rukama a ucpanou pusou," prohodila konverzačně Polgara
"Já ale nemám zacpanou pusu," zahučel.
"Že ne? Moje chyba. Franoušku, ty jsi tu přes to svazování," obrátila se na svou kamarádku. Fran se ďábelsky usmála.
"Ne-ne-ne, počkat," zaúpěl Šedohřbet, ale to už Fran mávla rukou a kolem vlkodlakovy hlavy se omotal kus hadru.
"Hezké, vypadá jak mumie," ušklíbla se Maha.
"Taky tak smrdí," prohodila Fran.
"Adrean ho pak vykoupe," mávla rukou Polgara a pustila ho. Šedohřbet se rozplácl na zemi.
"Dáme mu do vlasů berušku a vyholíme ho všude možně, bude vypadat jak pudl."
"Super, na výstavu s ním."
"Jo, ten by vyhrál leda tak nejškaredější pes."
"To mu křivdíte, toho psa jsem viděla na obrázku a myslím, že…" začala Fran, ale byla přerušena výkřikem. Všechny se podívaly odkud zvuk přišel.
Mezitím Mariana a ostatní přeběhly k partě Smrtijedů, kteří ohrožovali Ginny s Lenkou.
"Pánové, co takhle si vybrat někoho stejně silného," ozvala se Cori. Smrtijedi se prudce obrátili a namířili na ně hůlkami.
"Tss, že se nestydíte. Šest na nás čtyři," zahrozila prstem Mariana. "Měli byste si sehnat posily," dodala s úšklebkem.
"Nějak si vyskakujete!" křikla nějaká žena.
"A Carrowová, vás jsem chtěla potkat," zašklebila se Adrean. "Nakopat vám tu vaši sádlem nasáklou prdel," ušklíbla se. Carrowová zařvala společně se svým bratrem po nich mrštila kletby. Mariana rychle vyčarovala štít a Adrean je v zápětí odhodila proudem vody. Ostatní Smrtijedi se po sobě podívali a dali se do boje. Susan švihla hůlkou a z ní vyběhl červený paprsek. Smrtijed se mu obratně vyhnul a vrhl se k ní, ale to už se Susan skrčila a švihla hůlkou znova, Smrtijeda zasáhla do břicha a odmrštila ho až k stěně, o kterou se rozplácl, a zůstal ležet na zemi v bezvědomí. Cori zrovna bojovala se dvěma Smrtijedy najednou, když kolem nich proběhl Lucius Malfoy.
"Kam to běží?" zeptala se udiveně Adrean.
"Běží snad Maratón?"
"Nebo pro Marattonec," vyprskla Cori, ale to už ležela na zemi pod náporem kletby, kterou na ni vyslal jeden ze Smrtijedů
"Jasan, všichni si pro Marattonce běží," rozesmála se Susan a pomohla Cori na nohy. Mariana chytila záchvat, že se svezla k zemi. Carrow toho využil a pozvedl hůlku.
"Ee," ozvala se Cori a jedním švihnutím hůlky ho svázala.
"Ty jedna malá…" zahřměla Alekta a švihla hůlkou. Cori omotaly provazy. Mariana napřáhla ruku a z ní ji vyšlehl stříbrný šíp, který ji odhodil několik metrů dozadu. Susan osvobodila Cori a rozesmála se.
"Víte, co mi to připomnělo?" obrátila se na ostatní a vykryla kletbu, která na ni letěla.
"Jo, myslíš Snapea? Ty drzý, malý…" rozesmála se Adriana a drtila k zemi jednoho Smrtijeda proudem vody. Tlak byl tak silný, že se nemohl ani pohnout.
"Jo, to jsem přesně měla na mysli."
"Očividně," prohodila Mariana a holky chytily další záchvat. Poslední dva Smrtijedi na ně vysílali kouzla, co to jen šlo. Ten, co plaval do černého moře, omdlel. Mariana švihla rukou a odhodila je stranou. Jeden z nich se zvedl a utekl. Ten poslední zavyl a švihl hůlkou. Adrean nestihla v čas zareagovat a kouzlo ji odhodilo dozadu. Vykřikla dopadla na zem a zastavila se až o něčí nohy.
"Letecký den s Květy?" podívala se na ni Polgara.
"Vtipné. To támhle ten parchant," křikla a švihla rukou k místu odkud "přiletěla".
"Kterej, ten osprchovanej, nebo ti zbylí v bezvědomí?" rozesmála se Maha.
"Ne, ten, co ho Mariana právě škrtí," prohodila jakoby nic, ale to už viděli, jak ho Cori svázala a omráčila.
"Skvělé, tak jdeme," zavelela Maggie a přeběhla do úzkého kruhu, kde bojoval Voldemort s McGonagallovou, Křiklanem a Kingsleym. Udělaly krok, ale najednou je obklíčilo několik Smrtijedů.
"Bože to nemáte nic jiného na práci?" zahučela otráveně Fran. Holky se po sobě podívaly a každá se vrhla k jednomu. Jediný, kdo zůstal stát a nikdo na něj nezbyl, byla Fran a Maggie.
"Co je? Nikdo další?" zeptala se Maggie do okolí, ale Fran do ní drbla a obě se podívaly na zápasící čtveřici. Ušklíbly se a promnuly si ruce.
"Dámy," promluvila Maggie k Hermioně, Ginny a Lence. "Nechte nám ji, už jste se pobavily dost," zašklebila se.
"Copak vy si troufáte?" zeptala se jich posměšně. "Ještě jste nikoho nezabily."
"No, víte, nejsme ty, co se řídí radou: Lidé se lépe ohledávají, když nedejchaj," ušklíbla se Fran a Maggie se dusily smíchy.
"Víte, co je problém vás Smrtijedů? Že ty naše vtipy nechápete," ušklíbla se Maggie.
"No to víš, nekoukají na filmy."
"Což je veliká škoda, Belisku, protože jinak by se dozvěděli, že Zlo dostane vždy na prdel," Belatrix si odfrkla a švihla hůlkou. Maggie i Fran instinktivně udělaly štít.
"Vzdej to Belisku. Na nás nemáš," zasmála se Fran.
"Neříkej mi Belisku, ty jedna malá příšero," zavřeštěla Belatrix.
"Hmm, dobrá, Beloušku," opáčila, ale to už ji kletba srazila k zemi. Podívala se na Maggie.
"Malá bestie," prohodila klidně a vyškrábala se na nohy.
"Vypadáš, jak Einstein po zásahu elektrickým proudem," rozesmála se Maggie.
"Nebo jako Belatrix po zásahu elektrickým proudem," rozřehtala se Fran. Belatrix se třásla vzteky. Mrštila po nich další kouzlo, ale tomu se ladně vyhnuly.
"Ona vypadá prostě jako Belatrix. Hele zlato, kdo ti dělá hlavu? Vysavač?" zeptala se Fran a Maggie se mlátila do kolen. Holky, které to vše sledovaly se pomalu svíjely na zemi. Belatrix dvakrát švihla hůlkou a Maggie se udělal šrám přes oko a Fran schytala ránu do ramene a rozesmála se. Fran po ni mrskla energickou koulí, ale Smrtijedka si před sebe udělala štít.
"To není moc odvážné," prohodila Maggie, když se do štítu vpila asi pátá ohnivá koule. Pak se Fran ďábelsky usmála.
"Hele Maggie, napadá tě to samé jako mě?"
"Že váháš," špitla. Obě k sobě přistoupily a chytily se za ruce.
"Vezmeš si mě," ušklíbla se Fran.
"Nedělej kraviny," zahučela Maggie. Daly ruce k sobě a pak si foukly do dlaní. Z místa, kde měly dlaně u sebe, vyšlehl plamen, prorazil štít a zasáhl ji přímo ho obličeje.
"Grilovaná Belatrix," prohodila Ginny. Bella stala a třásla se vzteky. Z jejích vlasů se kouřilo a dokonce jich část chyběla.
"Skunk style," rozesmála se Cori, která k nim přiběhla ještě s Mahou. Belatrix švihla hůlkou. Holky se rychle sklonily, ale kouzlo mířilo dál na vyděšenou Ginny, která ovšem stihla v poslední chvíli vytvořit štít.
"Mou dceru nech být, ty děvko!" zakřičela boubelatá žena.
"Dámy, přenecháte mi ji?"
"Je jen vaše, paní Weasleyová," řekla Maha.
"My jdeme urážet někoho jiného," řekla Cori a odkráčela i s ostatníma. Rozhlédly se a zjistily, že většina Smrtijedů už je svázána, nebo v bezvědomí. V nejčastějších případech obě najednou. Postavily se ke kraji síně, kde k nim za chvíli doběhly ostatní.
"Tak kolik to je?" zeptala se Adrean, když k nim doběhla.
"No máme tu souboj Belatrix a Molly a pak je tu Voldezmrd a ti tři."
"Hm, fajn a kde je Harry?" zeptala se Susan.
"Hmm, doufám, že živý a kde je, mi jsou dvě," řekla Adrean.
"Ať si pohnou, páč já mám hlad."
"A kdy ho nemáš?" ozvalo se několikahlasně. Belatrix se rozchechtala, ale to už Molly švihla hůlkou a zasáhla ji přímo do hrudi. Belatrix se zakymácela a zhroutila se k zemi.
"A teď ji upečeme," zasyčela Polgara.
"Na 240," V tom se zvedli do vzduchu McGonagallová, Kingsley a Křiklan a svíjeli se. Voldemort pozvedl hůlku a namířil ji na paní Weasleyovou, ale to už se sálem rozlehl výkřik
"Protego!" a neviditelný plášť se svezl z osoby, která pod ním byla ukryta. Sálem to zašumělo.
"Harry, on žije?" Holky se po sobě podívaly a udělaly krok, ale zarazil je jeho hlas.
"Ne, tohle je na mě, nechci, abyste mi pomáhaly, už jste udělaly pro Bradavice hodně!" Podívaly se po sobě a pak se opět vrátily na svá místa. Sledovaly, jak kolem sebe Voldemort a Harry krouží. Všechny svaly napjaté, jen se čekalo, kdo zaútočí. Jejich oči ostražitě těkaly ze strany na stranu. Celý sál utichl a všichni poslouchali, jak Harry odvážně mluví s Voldemortem. Všichni hltali každé jejich slovo. Konečně začali pronikat do taje celého Harryho a Voldemortova života. Konečně se jim odhalovala tajemství kolem faktu, že Harry žije, že žije Voldemort. Voldemort byl po Harryho slovech, čím dál zuřivější. Nevěřil tomu, že by měl ve všem ten malý spratek pravdu. Obcházeli se ještě deset minut a Harry doháněl Pána zla k šílenství. Voldemort pozvedl hůlku. Fran se rozesmála.
"Avada Hovada, tady máš nápovědu," křikla na něj, ale to už i Harry pozvedl hůlku a skoro zároveň zakřičeli.
"Avada kedavra!" zahřměl Voldemortův hlas, ale přehlušil ho Harry.
"Expelliarmus!" Ozval se ohromný hřmot. Od Harryho a Voldemorta odlétaly zlaté jiskřičky. Všichni si museli zakrýt oči, protože je náhlý jas oslepil. Do vzduchu vyletěla Voldemortova hůlka a Harry ji obratně chytil. Voldemortovo tělo dopadlo na podlahu. Už se nikdy nepohne. Jeho červené oči vyhasly a tělo ochablo. Harry tam stál, těžce oddechoval a pozoroval tělo svého protivníka. Celou Velkou síň ozářil východ Slunce. Chvilkové ticho, které díky šoku nastalo, se prolomilo. Všichni kolem začali řvát a dovádět.
"Je po něm, jak po žábě," prohodila Polgara a šťastně se usmívala.
"Je po všem. Pán všeho zla je mrtvý," zašeptala Cori.
"Už je to tak, Dobro zvítězilo a to také díky nám."
"To zahřeje u srdce."
"Holky myslím, že by to chtělo začít slavit," zašklebila se Fran.
"Moje řeč," řekla Susan a všechny se přidaly k okolnímu rámusu a křičely z plných plic. Ony možná nechápaly, jaké to je žít pod krutostí Voldemorta, ale za tuto noc zjistily spoustu věcí, poznaly skvělé lidi a pomohly jim k lepším zítřkům. Tohle je bude hřát celý život a nikdo jim to nevezme

5. Půjdeš do pekel

27. listopadu 2011 v 21:07 | Maky
5. Půjdeš do pekel
Holky kmitaly po Velké síni a snažily se pomoci, kde se jen dalo. Maggie se snažila zadržet Fran v dalším uzdravování, protože na ní viděla, jak ji to zmáhá. Marianu nikdo nezastavil, tak ji aspoň zaúkolovaly. Polgara s Mahou právě přiběhly ze sklepení s náručí plnou lektvarů a vzápětí se doprostřed síně přemístila Mariana se Susan a obě měly další věci pro zraněné přinesené z ošetřovny. Cori zrovna klečela u nějaké dívky a ovazovala ji zraněnou ruku. Adrean byla snad rozená zdravotnice. Stála u jednoho člena Řádu a vytahovala mu střepy z ramene, protože ho jeden Smrtijed prohodil skleněnými dveřmi od skříně. Jednou rukou mu jemně vytahovala střepy a druhou měla položenou na jeho rameni a s prstů jí jemně vytékala voda. Polgara a Maha obíhaly ostatní a rozdávaly všechny různé lektvary, ale všechny se snažily nevnímat několik těl, přikrytých prostěradlem.
"Fran, ještě jednou někoho vyléčíš a budeš si léčit popáleniny," zamračila se Maggie, když Fran opět klečela u nějaké dívenky, tak ze třetího ročníku a uzdravovala jí šrám na lýtku.
"Chci jen pomoct," zahučela Fran.
"Já vím, ale podívej se na sebe, jsme už několik hodin v boji. Unavené, špinavé, když se podíváš na Mahu, tak hladové," pozvedla obočí a Fran se uchechtla. "Postaráme se o ně jiným způsobem, protože ty sotva stojíš a to máme před sebou ještě tu Voldemortovu lysinu od které se odráží světlo," pronesla naprosto klidně.
"Jo, Meg má pravdu," ozvala se Cori, která si šla pro deky. Maggie se na ni vděčně podívala, že konečně někdo jí pomůže umravnit Fran, ale pak Cori dodala.
"Ta Voldemortova palice háže hrozný prasátka," Fran chytila záchvat a Maggie si jen pomyslela, Za co mě trestáš.
"Hele, vy dvě, přestaňte se vybavovat a pojďte nám pomoci," houkla Polgara a zabalovala do deky nějakého vystrašeného studenta.
"Našel někdo toho Harryho?" obrátila se Susan na holky.
"Mariana s Maggie, prošly celý hrad, ale nenašly je a ani Marianin Google nefunguje."
"Mě se to nelíbí," špitla Adrean.
"A komu jo, bojím se toho, že Harry nasadí ten svůj zachráncovský komplex a půjde za Voldym," zatřepala hlavou Fran.
"Chlapi jsou nemožný," povzdechla si Susan.
"Teď jsme tu my a můžeme je zachránit, tak proč nám nedají šanci?!"
"A Syndrom všechny zachrání," prohodila Maggie a pozvedla bojovně pěst.
"A to je zase co?" podívala se po ní Polgara.
"To jsou Úžasňákovi, zlato," zašklebila se.
"Dámy!" zavolal někdo. Všechny se otočily a spatřily Remuse, jak podepírá nějakého muže. Nejspíš z Řádu, ale nebyl čas se po tom pídit. Polgara a Mariana přeběhly k němu a pomohly mu s ním na lehátko, kde ho položily. Až na odřeninu na hlavě neměl žádné zranění, ale byl v bezvědomí. Fran udělala krok, ale Maggie ji popadla za kápi na hábitu a přitáhla ji zpět. Ta se na ni podívala a zamračila se.
"Ale mami," zahučela.
"Vtipné!"
"Bude to dobré, je jen v bezvědomí," pronesla Polgara a všechny se rozesmály.
"Co je?"
"Víš, ono to vyznělo jako bude to dobré, jen umírá," zasmála se Cori.
"A pak, že já jsem rejpalka," zahučela Maggie. Polgara se už nadechovala, že něco dodá, ale vtom se hradem rozlehl známý, už docela vlezlý hlas.
"Harry Potter je mrtev!" Všichni se zadívali ke vstupu do Velké síně. Někteří začali plakat, jiní jen tupě zírali. Susan a Cori se k sobě přitiskly. Fran si zakryla obličej. Mariana se musela posadit, aby se jí nepodlomila kolena a ostatní jen zírali a nemohli uvěřit tomu, co právě slyšeli.
"Panebože," zašeptala Maha. "To není pravda."
"Ta kráva ho vážně zabila," vykřikla Adrean a v očích se jí leskly slzy.
"Takhle to jen tak nenecháme," zasyčela Maggie. "Dámy?" podívala se po ostatních a prokřupala si prsty. Fran vyšla k bráně, ale Remus ji zarazil. Nic neřekl, jen tupě zíral před sebe. Ginny se zhroutila podél zdi a tiše plakala. Voldemortův hlas pokračoval.
"Harry Potter zemřel, když se snažil utéct. Vidíte, bojovali jste pro něj a on se zatím snažil zachránit si svou kůži," pronesl posměšně.
"To jsou kecy," zahučela pohoršeně Mariana.
"Teď vyjděte ven z hradu a poklekněte před svým Pánem. Válka skončila a každý kdo se mi postaví, muž, žena či dítě bude zavražděn a s ním i celá jeho rodina. Vyjděte ven a poklekněte, bude vám odpuštěno a vy se budete moci přidat k nám a pomůžete nastolit nový řád." Všichni ve Velké siní stáli a nedýchali, jen naslouchali ledovému hlasu a pomalu se k nim kradl fakt, že je po všem.
"Na co sakra čekáte?!" zařval Neville. Všichni se po něm podívali. "To, že je Harry mrtvý, ještě neznamená, že se musíme vzdát. Ony mají pravdu," řekla ukázal na děvčata. "Voldemort lže. Harry se šel obětovat pro nás a my se nesmíme vzdát. Musíme bojovat. Zachránit, co se dá a mimo to, mi tu Harry zanechal úkol a já ho splním!"
"Neville má pravdu," vztyčila se Polgara. "Jdeme ven a hrdě se mu postavíme," řekla a společně se svými sedmi společnicemi vyrazila k bráně a za ní Fénixův řád a pár dalších. Pomalu vycházeli ven a rozestavěli se naproti Smrtijedům a Voldemortovi, který měl kolem ramen omotaného hada.
"Hleďte," zasyčel a pokynul Hagridovi, aby předstoupil. Zničený poloobr se šouravým krokem dobelhal až k nim. Obrovské slzy mu stékaly po tváři. V náručí držel…
"NE!" zakřičela profesorka McGonagallová. Nikdo to od ní nečekal. Tak zlomený, zoufalý výkřik. Ozval se smích.
"Je ti něco k smíchu, Belatrix? Abych ti neukázala, co je to stoprocentní úsměv," zasyčela Fran.
"Co ty jedna drzá!…" zavřeštěla, ale Maggie se do toho vložila.
"Tak dost, držky si rozbijeme za chvíli." Pozemky se rozléhaly slabé vzdechy a nářek.
"Harry."
"Harry!"
"To není pravda, ne."
"HARRY?" ozval se zoufalý výkřik. Všechny cítily její bolest. Věděly, jak se cítí, co to pro ni znamená. Ginny stála vedle Rona a Hermiony a plakala. Dav začal na Voldemorta a jeho poskoky křičet nadávky a dávat mu najevo pohrdání.
"Ticho!" zahřměl Voldemort.
"Copak, Voldy, jsi pyšný na to, že jsi zabil sedmnáctiletého chlapce? Bože, ty upadáš," ozvala se posměšně Adrean. Voldemort pozvedl hůlku.
"Pokloň se svému Pánu," zahřměl a vyslal na ni paprsek, ale Maggie s Polgarou byly rychlejší a utvořily před ní štít.
"A heleďme se, ony si umí hrát," zasmála se Belatrix.
"Hm, nějak se opakuješ," zasmála se Maha.
"Nejste až tak levé, jak jsem si myslela," prohodila konverzačně Lestrangeová.
"Nejsi tak levá, jak jsme si myslely… je to ještě horší, než jsme doufaly," řekla posměšně Mariana a měřila si ji pohledem.
"Nějak moc si vyskakujete na to, že jste na straně poražených," zachechtal se Voldemort.
"Dokud jsme tu my, válka pokračuje. Harryho jsi možná zabil, ale my jsme tu stále živé a v plné síle," probodla ho pohledem Cori.
"Buď zvítězíme, nebo zemřeme," prohodila Susan.
"Holky ještě jednou sem hodíte nějakou hlášku z filmu a dobrovolně vás předám jemu," zahučela Polgara a kývla k Voldemortovi. Hagrid popotáhl a položil Harryho na trávu.
"Podívejte," zahřměl Voldemort. "Chlapec, který přežil… tak mu říkáte. Je to jen chlapec, pouhé nic, spoléhal jen na to, že se za něj lidé obětují."
"Porazil tě!" vykřikl Ron a udělal několik kroků, ale Hermiona ho chytila.
"Zabil jsem ho, když se snažil zachránit si kůži, když se plížil pryč z pozemků."
"To - jsou - kecy," ozvala se klidně Maha. "Harry se šel pro nás obětovat a ty nám nenamluvíš nic jiného. Šel za tebou, aby pomohl svým přátelům," Najednou se ozval šramot a šarvátka. Nějaký kluk se prosmýkl kolem Maggie a Fran a rychlostí blesku se vrhl na Voldemorta. Ozvaly se bolestné výkřiky, Fran před sebe napřáhla ruku, Mariana si vytvořila energii, Maggie ohnivou kouli a Adrean se na dlani točila vodní. Ostatní pozvedli hůlky, nebo napřáhli ruce. Voldemort chlapce odzbrojil a povalil k zemi. Rozchechtal se a se zájmem sledoval děvčata.
"Dámy, vy ovládáte zajímavé druhy magie. Nikdy jsem o tom neslyšel a ani neznám nikoho, kdo by tak vysokou magii ovládal."
"Hmm, to víte, máme tu elfku, jednu s duší draka, potomka démonů a další a další," řekla znuděně Adrean.
"Elfka, pokud vím, vy se do těchto věcí nemícháte," zasyčel na Polgaru.
"Už dlouho jsem si nezabojovala, nemohla jsem odolat," pronesla ironicky a dál propalovala Voldemorta pohledem. Ten si ale odfrkl a zaměřil svou pozornost na ležícího chlapce.
"Kdopak je tohle?" zeptal se posměšně. "Omrzel tě život? Chceš předvést ostatním, co se jim stane, pokud se budou snažit pokračovat v prohrané bitvě?"
"To je Neville Longbottom, můj pane. Je to ten spratek co dělal Carrowovým takové problémy," ozvala se zálibně Belatrix.
"Ach ano, Longbottom," zasyčel Pán Zla. "Ty jsi syn bystrozorů? Mám dojem, že i čistokrevný kouzelník." Neville se vyškrábal na nohy a těžce oddechoval. Holky byly připraveny k útoku, kdyby se Voldemort o něco pokusil, ale věděly, že jestli něco udělá, budou do minuty mrtvé a pokud ne ony, tak všichni kolem nich. Nevillův obličej ztuhl a zaťal ruce v pěst.
"A co když ano?" zeptal se hlasitě a bojovně vztyčil hlavu.
"Máš odvahu. Bude z tebe skvělý Smrtijed."
"To raději skončím v pekle."
"No, nejdřív tam pošleme jeho," špitla Fran.
"Brumbálova armáda!" zakřičel a z davu se ozval pokřik. Voldemort se ušklíbl a napřáhl ruku. Z jednoho rozbitého okna se vyřítil černý chuchvalec a o pár vteřin později přistál ve Voldemortově ruce.
"Už žádné zařazování!" zahřměl a narazil Nevillovi klobouk na hlavu, až mu sklouzl přes oči. Cori a Susan se pohnuly, ale Smrtijedi rychle pozvedli hůlky a drželi je dál. Najednou se ozvalo zapraskání a zpoza hradu se vyřítil ohromný obr.
"Hagerr!" zahřměl.Voldemortovi obři zařvali a hnali se k němu. Zaslechly zvuk kopyt a na pozemky se vřítilo stádo kentaurů, kteří stříleli z luků a šípy se zabodávali mezi Smrtijedy, kteří se zmateně rozhlíželi kolem. Adrean se v nastalém zmatku vrhla na pomoc Drápovi a proudem vody podemlela útočníkům nohy. Maggie s Fran dělaly štíty před ostatními spolubojovníky a ostatní se v nastalém zmatku snažili nějak získat navrch. Neville se pohnul a zajel rukou do klobouku a když ji vytáhl, třímal nádherný meč. Ozvalo se zasvištění stříbrného meče. Tento pohyb přilákal pozornost všech. Neville se napřáhl a jediným švihnutím usekl ohromnému hadu hlavu. Voldemort zařval a pozvedl hůlku.
"To, ať tě ani nenapadne," sykla Mariana a vykouzlila mezi ním a Nevillem štít.
"Neville se nezdá," pronesla obdivně Fran. Všechny se rozesmály.
"Co je tu sakra k smíchu?!" zahřměl Voldemort plný hněvu. Holky se po sobě podívaly a nepřestávaly se culit.
"Půjdeš do pekla," zasyčela posměšně Cori. Vtom, přes všechny ty výkřiky, rány a výbuchy se ozval Hagridův hlas.
"Kde je Harry?" zakřičel. "HARRY!"
"Naše mrtvolka není až tak mrtvá," řekla klidně Polgara. Maggie se ušklíbla.
"Tohle bude ještě sranda."

4. Google

27. listopadu 2011 v 21:05 | Maky
4. Google
Smrtijedi stáli u brány a mířili do okolí hůlkami. Vyčkávali. Nikdo se ani nepohnul. Fénixův řád mířil na Smrtijedy. Smrtijedi zpátky na ně. Nenávistné pohledy a vražedné myšlenky vířily místností.
"Tak co říkáte holky, že bysme se k němu přidaly?" zeptala se pobaveně Susan.
"Co nám může nabídnout?" optala se přemýšlivě Polgara.
"Bezplatný pobyt v Azkabanu… oceněný pěti náhrobními kameny," zasmála se Adrean
"Hm, dovolená," prohodila Maggie. "Že by jsme Voldyho sbalily?"
"To tak, ještě budu mít plešatý děti," ušklíbla se Cori.
"A s červenýma očima," doplnila Fran.
"To vyřeší Visine… pro červené oči," řekla naprosto klidně Maha a ostatní vyprskly smíchy. Když se rozhlédly, okamžitě zjistily, který student je z mudlovské rodiny, protože jen ti dusili smích.
"No myslím, že nám naše strana nanejvýš vyhovuje," řekla za všechny Polgara
"Budete litovat," zasyčel jeden Smrtijed.
"Ne, to vy budete litovat, že jste nám přišli pod ruku."
"Budiž," zasyčel ledový hlas hradem "Zemřete s nimi!"
"Jo, to určitě," prohodil posměšně Remus a děvčata se ušklíbla.
"Jo, vzal jsi nám to přímo z pusy," řekla Maha. Smrtijedi zařvali a stopnutý film se opět rozjel. Smrtijedi opět začali vysílat kouzla, kam je napadlo. Najednou doprostřed místnosti skočil nějaký zarostlý škaredý chlap a rozběhl se k Adrean.
"Ad, bacha, to je Šedohřbet!" zakřičela Maggie a mrštila po něm kouli. Ta se ale jen rozprskla o jeho záda. Její chvilkové nepozornosti využil Smrtijed, se kterým bojovala a spoutal ji provazy. Maggie se po něm podívala a on se rozesmál pozvedl hůlku.
"Sbohem," řekl a zašklebil se. Maggie si jen povzdechla a provazy hbitě přepálila.
"Sbohem," dodala a odhodila ho několik metrů dozadu, kde se zhroutil u zdi.
"Aaa, to vím odkud je. To vím," křičela Fran a poskakovala, jak si chtěla vzpomenout. "Ee… to jsou," přemýšlela a pak náhle vykřikla. "Piráti!"
"Máš bod," zazubila se Maggie a musela se ohnout, když kolem ní proletěl Šedohřbet. Adrean ho totiž se slovy "Koupeš se rád?" odhodila proudem vody.
"Idiot," prohodila And a soustředila se na další boj.
Polgara zrovna spoutala asi tři pavouky, když si všimla, jak se Šedohřbet pomalu zvedá a sleduje záda nějakého kouzelníka, pozvedl hůlku. Vytřeštila oči.
"Remusi, pozor!" zakřičela z plných plic a rozběhla se k němu. Odrazila se a rychle Remuse povalila k zemi dřív, než ho zasáhne smrtící kletba. Polgara cítila, jak jí paprsek jemně rozčepýřil vlasy. Zatřepala hlavou a zjistila, že leží na Remusovi.
"Díky," špitl a ušklíbl se.
"Kdyby nám nad hlavami, zrovna nestála tvoje žena, dala bych ti pusu," rozesmála se Polgara a Remus se usmál a zaklonil hlavu.
"Ahoj zlato," prohodil a sledoval Tonksovou, jak se šklebí, pak si ale něco uvědomil.
"Co tady děláš, neměla jsi sem chodit!" řekl trochu naštvaně.
"Myslíš, že bych tě tu nechala nasazovat krk?" zavřískla.
"No, já vás nechám o samotě," houkla Polgara, která se stále válela na Remusovi. "Ale ona tě miluje, proto je tady, tak se tu nehádejte a pojďte zachránit svět," řekla ještě než zmizela.
"Kde je sakra Harry?" zakřičela Susan ze schodů, na kterých se jí s Cori očividně líbilo.
"Jak to máme…" začala Maha a švihnutím ruky spoutala jednoho třaskavého skvorejše, který se tu znenadání objevil, "…vědět?"
"Pol!" zakřičela Maggie na elfku, která zrovna držela jednoho Smrtijeda ve vzduchu.
"Ano?" zeptala se, když ho odhodila na stěnu.
"Nemáte vy elfové nějaké vyhledávání?" zeptala se Maggie.
"Jsem snad Google?" pozvedla obočí.
"Nebo Seznam, najdu tam, co neznám," prohodila Fran, která kolem nich proběhla.
"Teď by nám stačilo pouze najít Harryho," zahučela Cori.
"Holky, nechcete jít někdo pomoct Marianě?" zeptala se Adrean.
"Hmm, já půjdu," řekla Maggie a vytvořila si ohnivou kouli. Najednou se ozval výkřik.
"Fran, co je?" zakřičela Susan.
"No, on se mnou mluví Nelien,"
"Jo a co pěkného říká?" zeptala se Maha, která se snažila držet pavouky z hradu.
"Několik šílených, praštěných a vážně uhozených věcí," pronesla skrz zaťaté zuby. "Jdeme?" obrátila se na Maggie.
"Jasan."
"Héééj, to je moje."
"Očividně luxusní," zašklebila se Maggie a podívala se směrem k bráně.
"Fajn a jak se dostaneme ven?"zkřížila Fran ruce na prsou.
"Ne, že mi vytrháš peří," obrátila se na ni Maggie. Obklopila ji zlatá záře a když zmizela, vznášel se tam nádherný fénix. Fran pokrčila rameny a popadla ji za ocasní pera a obě se vznesly do vzduchu. Někteří Smrtijedi si jich všimli, ale Fran kolem obou udělala štít.
"Támhle je!" zakřičela Fran a ukázala na místo, kde se kolem Mariany točili dva obři. Oháněli se kyjem a bušili do země, ale Mariana se jim vždy zázračně vyhnula. Jeden z nich zařval a ohnal se po ní znovu, ale Mariana se sklonila a proběhla mu pod nohama. Obr se zarazil a rozhlížel se, kam zmizela. Fran se pustila Maggie a skočila na zem, vzápětí se hned vedle ní ladně snesla Mag. Mariana k nim doběhla.
"Jsou děsně tupí," prohodila a škubla hlavou k obrovi, který se stále rozhlížel kolem. Toho druhého to očividně přestalo bavit a odešel.
"Ukaž," ozvala se Fran a přiložila jí ruku na rameno, kde měla tržnou ránu.
"Ach díky," usmála se Mariana. "Jak si vedeme?" zeptala se.
"No, myslím, že zatím to jde," řekla Maggie a odstřelila pavouka, který se k nim kradl.
"Hele Mari, tak mě napadá. Nemůžeš nějak Harryho najít? Použít nějak…" zeptala se Fran.
"Zkusím to," špitla Marina. "Ale vy mě hlídejte, řekněme, že nebudu tady," řekla klidně a rozhlédla se.
"My tě ochráníme, jsme přece skvělé," zazubila se Fran a chytila Maggie kolem krku.
"Hlavně se vrať brzo, odmítám tu být s paní Skvělou dlouho," zaúpěla Maggie a Fran se na ni zašklebila.
"Ty furt musíš rejpat, že?"
"Není tu Pol, takže jsi to schytala za ní," usmála se Maggie. "Doufám, že se nikomu nic nestane," zeptala se s obavami a pohlédla k hradu a pak se opět vrátila k Marianě, která stála a měla zavřené oči.
"Ta má Google," rozesmála se Fran. Stály tam asi deset minut, ukryté pod stromy. Naštěstí si jich nikdo nevšiml. Najednou se ozvaly rány a za hradem se objevili dva obři, jak se mlátí hlava nehlava.
"To je Dráp," vydechla Maggie. "Neměli bychom mu pomoci?"obrátila se na Fran.
"Nemůžeme ji tu nechat," podívala se na Mariana.
"Máš pravdu, tak…" začala, ale nedopověděla, protože sebou Mariana trhla a zhluboka dýchala.
"Panebože," vydechla a po tváři jí stekla slza.
"Mari, co se děje?" Vykřikla Fran a pomohla jí se posadit na kámen.
"On zabil Severuse," vydechla. "Jen kvůli té praštěné hůlce, prostě ho zabil," skuhrala a poprvé ztratila svou vážnou tvář. Maggie vydechla.
"Víš, že jsi mě vyděsila? Myslela jsem, že zabil Harryho," zahučela Maggie. Obě se na ni podívaly a když si uvědomila co řekla.
"Já vím, je mi ho taky líto, ale byl to parchant, všechny zradil."
"A co když ne, co když je to všechno jinak?" zeptala se Mariana.
"To už nezjistíme," vydechla Fran. "A co Harry?"
"Vrací se s těmi dvěma do hradu."
"Slyšíte to?" zeptala se najednou Maggie.
"A pak, kdo tu má radary," zahučela Polgara, která k nim doběhla. Přes pozemky se rozléhal Voldemortův hlas a dorazil až k nim.
"Bojovali jste statečně a Lord Voldemort ví, jak ocenit odvahu. Jestli budete dále bojovat, zemřete jeden po druhém!"
"Tady odtud to tak nevypadá," zasyčela Maggie.
"Nechci, aby se dále prolévala kouzelnická krev. Lord Voldemort je milosrdný…"
"Proč o sobě mluví v třetí osobě?… Já Vinnetou," řekla Fran a zatvářila se znechuceně.
"Lepší než my Karel IV.," ušklíbla se Polgara.
"Přikazuji svým věrným, aby se stáhli a vy máte jednu hodinu, abyste se postarali o své zraněné. A teď mluvím přímo k tobě, Harry Pottere. Připustil jsi, aby tví přátelé umírali, než aby ses mi sám postavil tváří v tvář. Budu čekat jednu hodinu v Zakázaném lese. Pokud na konci této hodiny nepřijdeš a osobně se mi nevzdáš, pak bitva znovu začne. Pak vstoupím do boje já sám, Harry Pottere, a najdu si tě, a potrestám každého muže, ženu či dítě, kteří se tě budou snažit přede mnou skrýt. Jednu hodinu." (tato poslední přímá řeč zkopírována)
"Snůška keců," zahučela Mariana.
"No bezva, jdeme najít ostatní a doufat, že ten pták Harry nepůjde za Plešatcem," zavelela Maggie a všechny vyrazily k hradu. Vyšly ze stínů zapovězeného lesa a zamířily k bráně. Smrtijedi, obři a jiná havěť se opravdu stáhli. Mariana se najednou rozběhla a všechny si všimly kam a zamířily za ní. Mariana se mezi tím shýbla a pomáhala nějakému chlapci na nohy. Byl značně potlučen.
"Pojď, jdeme," řekla mu láskyplně. Chlapec, ale zakřičel a snažil se od ní dostat co nejdál.
"Neboj se, my jsme ti dobří. Pojď pomůžeme ti. Půjdeš domů," promluvila k němu Polgara a podepřela ho z druhé strany, protože měl nohu zkroucenou do divného úhlu. Došli do hradu a tam si chlapce přebral někdo z Řádu.
"Holky, porada vedení!" zakřičela Maggie na celé kolo. Cori a Maha vyběhly z Velké síně a zamířily k nim. Susan právě mluvila s Remusem a Maha s Adrean něco probíraly s McGonagallovou a rychle přispěchaly k přicházející čtveřici. Ostatní členové Řádu se připojili k nim a i někteří další je poslouchali.
"Tak fajn, jaký je stav?" zeptala se Polgara. Všechny čtyři ze sebe hned začaly chrlit informace.
"Stop!" křikla Maggie. "Fajn, rozdělení nám minule prospělo, takže opět zavelím já, pokud s tím má někdo nějaký problém, ať si ho nechá pro sebe," rozesmála se Maggie.
"Fajn, to bereme, tak mluv," vybídla ji Cori.
"Dobrá tedy. Polgara, Maha, Fran a Mariana půjdou do Velké síně léčit zraněné a pomáhat. My zbylé pomůžeme ostatním a dostaneme raněné do síně. Souhlasíte?" obrátila se na holky.
"Rozkaz šéfe," zasalutovala Maha.
"Nechci, abyste to braly, že jsem se určila vůdcem, chci jen sloužit jako organizátor," vysvětlila hned. Holky jen kývly a rozešly se na určená místa.
"Profesorko McGonagallová!" zavolala na ni Adrean. "Všichni se sejdeme ve Velké síni a projednáme další taktiku!"
"Děkuji vám, dámy, nevím, jak by jsme to bez vás ustáli," podívala se unaveně McGonagallová a zamířila pryč.
"Najednou se za nimi ozvaly kroky a všechny se otočily.
"Harry!" vypískla Susan a všechny se k němu přihnaly. Ten je jen odbyl mávnutím ruky. "Teď ne. Musíme něco vyřídit," zahučel a šel dál.
"Mám jít s nimi?" zeptala se Cori.
"Ne, nechte ho," povzdechla si Adrean a všechny zamířily nahoru po schodech vyhledat raněné. Nebo někoho, kdo bude potřebovat pomoci. Po půl hodině se všichni sešli ve Velké síni.
"Holky, já vám to musím říct. Jsem ráda, že jste tu se mnou zrovna vy," prohodila Fran a usmála se.
"My taky," řekla za všechny Polgara.
"Fran?" zeptala se nějaká žena.
"Ano to jsem já," řekla trochu zaraženě a to už jí žena objímala.
"Děkuju, děkuju," plakala.
"To nic, paní Weasleyová, byla jsem tam a pomohla mu."
"Zachránila jsi mému synovi život!" zavřískla.
"Ale to ne," začervenala se Fran.
"Dámy, vás nám poslalo samo nebe."
"Sama Rowla," prohodila Maha.
"Kde je vůbec Tonksová?" zeptala se Polgara.
"Přímo za tebou," prohodil někdo. Polgara se otočila.
"Jé, ahoj," řekla nervózně, protože se Tonksová netvářila zrovna přátelsky. Pak ale udělala krok a napřáhla k ní ruku. Polgara se usmála a potřásla si s ní.
"Díky," špitla Tonksová a odkráčela.
"Můžete mi říct, jak jste se tu tak náhle vzaly a hlavně proč?" ozval se Remus.
"No, ty jsi vždycky chtěl vše vědět a všemu rozumět, ale jestli tě to uklidní, tak ani my samy to nevíme," zazubila se Cori. Maggie se zrovna bavila s Kingsleym a řešila s ním další plán na nadcházející bitvu.
"Maggie!" zavolala Fran.
"Halooo, Maggie!" řvala skoro u ní, ale Meg byla zabraná do hovoru. Fran si povzdechla.
"Blacková!" zakřičela na celou síň.
"Všichni zmlkli a podívali se na Maggie.
"Jo, Fran, to bylo chytrý," zasyčela na ni.
"Jen shoda jmen," vyžbleptla první, co jí napadlo a najednou se šíleně rozesmála.
"Co je?" ozvala se Adrean.
"Ale nic," zahučela "Fran by mě zabila, kdybych to řekla,"
"Tak přehodíme na jiné téma. Hlídá někdo Harryho, aby nešel za Voldemortem?" obrátila se na všechny, ale nedostávalo se jí odpovědi.
"Super," řekly všechny současně.

3. Do boje!

27. listopadu 2011 v 21:02 | Maky
3. Do boje
Fran stála a prohlížela si diadém. Ke štěstí všech zničený diadém.
"Tak fajn, to bysme měli na protažení. Co je na řadě teď?" prohodila Cori.
"O-on je zničený," zakoktal Ron.
"Takže už zbývá jen had,"řekla vesele Hermiona, ale tím okamžitě zase všichni posmutněli.
"Nagini dělá nejspíš Voldymu šálu," prohodila Fran.
"Tak jdeme, než bude pozdě," zavelel Harry, když v tom hradem otřásly rány.
"Je to tady," zašeptaly obě dvě. Po chodbách se ozýval jekot a zvuky zápasu. Najednou se proti nim vyřítili dva zrzaví chlapci následováni Smrtijedy. Jeden ze zrzků na zakuklence, něco křikl, ale nebylo slyšet co. A následoval výbuch. Fran se lekla a instinktivně před sebe máchla rukou. Vytvořil se namodralý zářící štít, od kterého se odrážely kusy kamenů. Všichni kašlali, jak se ze země zvedl prach. Ozýval se jekot a sem tam i zvuk padajícího kamení. Prach konečně lehl a všichni zjistili, že Freda a velkou hromadu kamení dělí pouze Franin štít. Vyjekl a rychle se vyšplhal na nohy.
"Díky," špitl a rozhlédl se kolem. Dva Smrtijedi byli zavaleni kusem zdiva a další ležel v bezvědomí. Chodbou začaly létat kletby.
"Cori?… Cori, kde jsi?" vyjekla najednou Fran, když si uvědomila, že její kamarádka už nestojí vedle ní.
"Tady dole," ozvalo se zachroptění a Cori se pomalu snažila posadit. Zpod světlých vlasů ji vytékal pramínek krve. Fran se shýbla k ní a utvořila štít, protože další kletba zasáhla stěnu a sesypala na ně další spršku prachu a kamení.
"Dementní šutráky," zahučela a jemně sykla, když jí Fran přiložila ruku na ránu.
"Lepší?" zeptala se jí.
"Co ty neumíš?" zeptala se obdivně Cori.
"Vařit," zavtipkovala Fran a obrátila se, ale nikdo tam nebyl.
"Kam sakra zmizeli?"
"Jak to mám vědět? Nejsem jejich matka," zahučela a obě zamířily pryč z nebezpečné zóny.
Pozemky se rozléhalo křupání dřeva. Něco velkého a strašného se blížilo lesem. Maha a Adrean stály a naslouchaly zvukům. Nebyly jediné. Několik členů Fénixova řádu a i někteří profesoři stáli připraveni s hůlkami. Adrean udržovala na dlani kapku vody a Maha stála klidně pozorujíc bránu. Snažily se nevnímat zvuky, které se rozléhaly uvnitř hradu. Nesměly dovolit, aby se brána otevřela.
"Není to takové, jak jsme si představovaly, že?" ozvala se Adrean. "Co když to není dar, že jsme tady, ale ukázka toho, že to o čem sníme není dokonalé?"
"Ad, moc filozofuješ," zahučela Maha, ale dál upírala zrak na bránu, která se najednou zatřásla.
"Jestli ta brána povolí, voláme ostatní, platí?" zeptala se Maha.
"Že váháš," zasténala Adrean a hypnotizovala dveře. Jakoby čekala, že jim tím nějak pomůže. Ozval se další úder na bránu. Všichni zbystřili. A další a další. Cítili, že to už dlouho nevydrží.
"Už vím, jak se cítil Aragorn," ozvala se Maha.
"Jo, toho bychom tu potřebovali," řekla pobaveně Adrean.
"To spíš Terminátora nebo Bruce Willise, ten vždy všechny zachrání," rozesmála se Maha a ozval se další úder do brány, až dřevo zapraskalo.
"Ta brána už dlouho nevydrží!" zakřičel někdo.
"Tohle je Bradavická brána ta vydrží vš…" nedořekla, protože dřevěné trámy povolily a rozletěly se na milion malých třísek.
"Bezva," zahučela klidně Adrean, protože uprostřed pobořené brány stál ohromný obr s kyjem v ruce a otáčel se k odchodu.
"Stačilo zazvonit."
Mariana a Susan běžely chodbou. Všude se ozývaly výbuchy a křik. Běžely kolem brnění, která se hrnula do obrany Bradavic. Potkávaly pouze pár studentů sedmého ročníku a dva členy Řádu. Zaběhly za roh a prudce zabrzdily. Stáli tam tři Smrtijedi a mezi sebou si pohazovali s nějakou dívkou.
"Tak dost!" zakřičely obě zároveň.
"Pusťte ji!" přikázala klidně Mariana a sledovala, jak se Smrtijedi pobaveně šklebí.
"Nebo co?" zasyčel jeden.
"Nevíte, s kým si zahráváte," špitla ledově Susan a pozvedla hůlku. Smrtijedka popadla dívku za vlasy a přitáhla si ji k sobě. Mariana se zadívala ženě přímo do očí. Nejednou sebou žena trhla, protože se jí v hlavě ozval hlas.
"Teď ji pusť a zmiz, nebo zažiješ takovou bolest, že i Voldemortův Cruciatus je proti tomu slabej čaj," Žena se na ni posměšně podívala a odfrkla si. V tu chvíli se v křečích a s hrozným řevem zhroutila k zemi. Její dva společníci se na ni dívali s obavami a pak se rychle a ostražitě vrátili k Susan a Marianě.
"Na co čekáte, vy pitomci?! Zabijte je!" vykřikla Smrtijedka a namáhavě se zvedala ze země. Susan pohotově švihla hůlkou a kolem nepřítelčina zápěstí, kolen a kotníků se ovázaly silné provazy. Zavrávorala a praštila sebou jako pytel brambor. Další Smrtijed zařval a mrštil po nich kouzlem. Mariana udělala krok a vše pohltila do dlaně. Susan švihla hůlkou a vyslala kletbu na druhého Smrtijeda. Ten ale rychle vykouzlil štít. Chvíli se tam takto střídali. Kouzlo a štít. Pak se po sobě Susan a Mariana podívaly a obě zaútočily na protivníka té druhé. Mariana Smrtijeda odhodila stříbrným šípem několik metrů dozadu, kde zůstal nehnutě ležet. Susan nepřítele omráčila a ten se svezl ke své zmítající se kolegyni. Obě rychle přeběhly k schoulené dívce, která tiše plakala.
"Pojď, půjdeš domů," zašeptala Susan a pomohla jí na nohy. "Byla jsi moc statečná," dodala Mariana a podepřela dívku z druhé strany.
"Přenesu se s ní ke Komnatě," obrátila se Mariana na svou kamarádku.
"Dobrá, já půjdu pomoct ostatním a postarám se o tyhle tři," kývla Susan hlavou.
"Hned jsem zpět," Susan se zašklebila a vtom se ozvala další ohlušující rána, která zatřásla vším kolem.
"To půjčili Voldymu C4, nebo co?"
"Nee, Semtex," ozval se jí v hlavě Marianin hlas. Susan přešla ke Smrtijedům a zamyslela se. Najednou se ďábelsky zašklebila a Smrtijedka vytřeštila oči. Zazubila se na ni a švihla hůlkou. Sklonila se a popadla všechny tři Smrtijedy do dlaně. Rozhlédla se a všimla si nějaké nádoby. Zvedla ji a všechny tři do ní strčila. Ještě dovnitř provokativně foukla a postavila ji dnem vzhůru. Zasmála se a vyrazila pryč.
"Pol, až příště budeš chtít remcat, tak drž hubu jo?" zahučela Maggie, když ze sebe setřepala všechno zdivo.
"Hagride," vydechly obě dvě, když si všimly, kdo přiletěl oknem.
"My se známe?" zamračil se na ně a podezřívavě si je prohlížel.
"Ano i ne, to by bylo nadlouho. Hlavní je, že jsme na vaší straně," řekla Polgara a hrdě se vztyčila.
"Jen aby," zahučel Hagrid a vyrazil i s Tesákem dál chodbou.
"Jak je vidět, všichni nám bezmezně věří," zahučela Maggie.
"Ty aby sis furt nestěžovala,"zašklebila se Pol a Maggie na ni vyplázla jazyk.
"Copak krasotinky, ztratily jste se?"ozval se za nimi sladký hlásek.
"Kdo je u tebe krasotinka, ty degene?" řekly obě zhnuseně. Tím smazaly úšklebek ze Smrtijedova ksichtu.
"Chcípněte," zasyčel.
"Proč tak silná slova?" zasmála se Pol a než se stačil vzpamatovat, už ho Pol sprchovala proudem vody.
"S námi si nezahrávej," řekla ledově Maggie a chtěla po něm hodit ohnivou kouli, když v tom ji něco trefilo do zad a ona se sklouzla až ke kamenné stěně. Rychle se otočila. Spatřila Pol jak vyčarovala štít, aby se ubránila kouzlům letícím z obou stran. Maggie našpulila rty. Vyšvihla se na nohy a rychlým krokem nakráčela před Smrtijeda, který ji odhodil. Ten na její odvahu, nebo spíš šílenost koukal s otevřenou pusou.
"Dobrou," zašeptala a popadla ho za zápěstí. Ten zakolísal a od úst mu šla pára. Párkrát ještě zalapal po dechu a zhroutil se k zemi.
"Pol, můžeš ho dorazit, tuhle energii si nechám na pořádnej boj."
"Jo, jasně," řekla v klidu a druhou ránou Smrtijeda odmrštila na pozemky přes otvor, který utvořil Hagrid.
"Doufám, že máš airbag," křikla ještě za ním.
"Tak, to bysme měli rozcvičku. Já tady nejsem, abych se bál, já přijel jenom na kouzelném flám," odrecitovala Maggie. Zavěsila se za Polgařino nabízené rámě a odkráčely pryč. Po deseti krocích zastavily.
"Slyšíš to?" zeptala se Polgara.
"Ne, ty jsi ta, co má radary," zahučela Mag.
"DOLŮ!" vykřikla najednou a strhla ji. Ozvala se ohlušující rána a u nich se rozletěla hradní stěna.
"Jejda, to bylo těsně," řekla Polgara a setřepávala ze sebe prach.
"Polisku?" zavolala Maggie.
"Co je Maggiesku," zasmála se Pol.
"Mohla bys mi pomoci s tím šutrem, který mi drží vlasy?" zasyčela, protože se marně snažila vysvobodit své černé vlasy zpod šutru.
"Vždy k službám," povzdechla si a jen mávnutím ruky odvalila kámen.
"Díky, nerada bych byla skalpovaná."
"Pojď, musíme k bráně. Svolává se slet čarodějnic," řekla Pol, popadla ji za ruku a táhla chodbou. Maggie zakroutila hlavou, obklopily je plameny a zmizely.
"Proč?" obrátila se na ní Polgara ublíženě.
"Protoč. Nepoběžím přece celým hradem, když tam můžu být hned ne?"
"Jo, ale měla jsi mě upozornit, je to dost nepříjemný."
"Co blázníš? Je to boží!"
"No, konečně jste tady!" zakřičela Maha, která držela zpátky asi tři Smrtijedy a měla šrám na čele. Adrean měla na stehně šrám a snažila se držet dál nějaká zvířata, která se snažila dostat do hradu.
"Kde je zbytek?" zeptala se Polgara, která kouzlem odhodila jednoho.
"Aaa, pavouci! Fuj, já je nesnáším!" vřískaly Fran s Maggie a snažily se od nich držet co nejdál. Cori se Susan stály na schodech a bojovaly se Smrtijedy, kteří se dostali dál.
"Kde je Mariana?"zakřičela Polgara. Místo odpovědi jí všichni ukázali ven, kde se Mariana asi velice dobře bavila. Vypadalo to jako hra slepá bába s obrem.
"Hmm, když máte moc, může to být i sranda," zahučela Maha.
"Tak fajn, Fran, chceš je propečený nebo krvavý?" zeptala se Maggie. "Tohle jsem se naučila od Voldyho," dodala a vychrlila oheň, který se proměnil ve Fénixe a sežehl několik pavouků. Pak se vztyčil do obrovské výšky a rozplynul se.
"Pokud vím, Voldy měl hada," ozvala se Cori ze shora.
"Detailisto. Mě se to líbilo takhle."
"Remusi!" zakřičela Adrean. "Kde je Harry?" Ten se na ni podíval a zakroutil hlavou.
"Tak fajn, zmáknem tohle a musíme je najít," řekla Polgara. Najednou se ozval výkřik Mahy, protože přímo před ní přistál nějaký Smrtijed.
"Pardon," ozvaly se Cori a Susan ze schodů. Smrtijeda totiž přehodily přes zábradlí. Najednou se vše zastavilo. Smrtijedi se stáhli Pavouci odběhli zpět do lesa.
"Co se děje?" zeptala se Adrean.
"Myslím, že nám dají chvíli na vydýchání a pak na nás udeří plnou silou."
"Přidejte se ke mně," rozlehl se hradem ledový hlas. "Mluvím k vám osmi bojovnicím. Přidejte se ke mně. Proč bojujete na straně slabších?" Všechny se na sebe podívaly a hurónsky se rozesmály.
"On z nás má strach?" zasmála se Polgara.
"Proč myslíš?" zeptala se Cori.
"Snaží se nás dostat na jeho stranu, protože mu kazíme plány."
"Tak mu je pojďme zkazit ještě víc," řekla s ďábelským úsměvem Maggie.

2. Do dvojic

27. listopadu 2011 v 21:01 | Maky
2. Do dvojic
Všechny se začaly uculovat.
"Tak co dámy, máte nějaký nápad?"zeptala se Fran.
"Proč to neuděláme, tak jako jsme se dostaly sem?" zeptala se nechápavě Cori.
"Protože má milá na téhle škole je přes sedm set lidí, nedokážu udržet portál tak dlouho, aby všichni prošli," vysvětlovala Polgara.
"Však nejdou všichni," ozval se malý prvňák, který bojovně svíral hůlku.
"Hele, tohle je válka, nemůže bojovat někdo, jehož hůlka je skoro větší než on sám," usmála se na něj mile Mariana, ale on po ní střelil nasupeným pohledem.
"Tak co teda navrhujete?" zeptala se Maha.
"Uděláme to tak, jak se sem dostal Harry," řekla.
"No to bude mít Aberfort radost," zahučela Susan.
"Cože? Jak sakra víte…" začal černovlasý chlapec, který se k nim přihnal. Celou síní se rozléhalo brebentění, nesouhlasné výkřiky.
"TICHO!" zakřičela Maggie, až jí konečky vlasů zasvítily plamenem.
"Všichni se posaďte na svá místa," zavelela profesorka McGonagallová.
"Jak jste to udělala?" obrátil se Harry na Maggie.
"To by bylo na dlouho,"odbyla ho.
"Každá z nás je nějak výjimečná, každá dokážeme něco jiného a společně jsme neporazitelné," odrecitovala Polgara.
"Dobrý, kde jsi to sebrala?" zeptala se Fran.
"Nevím, právě mě to napadlo."
"Super, to si někam zapíšu," řekla Adrean. Cori zpozorněla a rozhlédla se. Celá síň je sledovala nevěřícným pohledem.
"Vy se asi docela dobře bavíte, co?" vyjel na ně Harry. "Ale tady zuří válka a jde nám o život, tak jestli nám chcete opravdu pomoci, začněte se podle toho chovat!" zařval.
"Kdo tvrdil, že je po svém otci? Já bych řekla, že spíš po matce," prohodila Cori.
"Tak fajn," přerušila je Fran. Všechny se přesunuly za profesorku a připojily se k členům Fénixova řádu.
"Je nutné školu evakuovat," začala McGonagallová, "Až dám znamení, prefekti seřadí studenty a odvedou je na místo evakuace…"
"Co když chceme zůstat a bojovat?"
"To už jsme tu myslím řešili," ozvala se Susan. "Radíme vám dobře vypadněte odtud."
"Ale co když jsme plnoletí…" zakřičel někdo od Mrzimorského stolu.
"Těm nemůžeme bránit, smí zůstat," řekla zkroušeně profesorka a dál rozdávala instrukce. Najednou do Fran někdo drbl.
"Hele, Remus, docela fešák, ani se Tonksové nedivím," špitla Mariana a sledovala ho. Fran jen obrátila oči v sloup.
"Kde je profesor Snape?" ozvala se nějaká zmijozelská dívka.
"Jak bych to řekla… po anglicku zmizel," vysvětlila profesorka McGonagallová. Všichni až na zmijozelské se začali smát. Od děvčat se ozvalo zaúpění.
"Sakra a my jsme to neviděly," zaúpěla Maha.
"Přestaňte to řešit," vykřikla Polgara směrem ke studentům. "Není dost času, musíte odtud zmizet dřív, než bude pozdě."
"Prefekti," kývla ředitelka a studenti se začali rovnat, ale najednou se síní rozlehl hlas.
"Vím, že se připravujete k boji," zasyčel ledový hlas. Mezi studenty se ozvaly výkřiky.
"Aaa Voldezmrd," řekla Maggie a podívala se na Polgaru. "A jeho Avada Hovada," dodaly obě a rozesmály se.
"Ten až zjistí, že jme tady, jéééé."
"Vydejte mi Harryho Pottera," pokračoval.
"Jasně a s ním i Bugse Bunnyho," zasmála se Maha
"Vydejte mi ho a škola bude ušetřena. Máte lhůtu do půlnoci."
"To je od něj milé."
"Tak fajn," začala Fran.
"Frany, ještě jednou řekni tak fajn a jednu ti vrazím," zasyčela Cori.
"Měly bychom se rozdělit," navrhla Mariana.
"Někdo půjde pomoci s evakuací, jiní půjdou ven. Jiní zase pomoci Harrymu a procházet chodby," řekla Adrean
"Fajn, to jsou čtyři úkoly, pro osm holek. Takže půjdeme po dvojicích," řekla Susan.
"Já půjdu s Polgarou pročesávat chodby. Fran a Cori si vezmou na starost Harryho. Maha a Adrean půjdou na pozemky a Mariana se Susan se postarají o evakuaci," rozhodla Maggie.
"Proč zrovna tohle a proč tyhle dvojice?"zeptala se nechápavě Maha.
"Protože jinak by jsme se nedohodly a za druhé, jsem potřebovala, aby v každé skupince byl aspoň jeden haker," vysvětlovala Maggie.
"Jeden co?" zeptala se nechápavě Fran.
"To je ten, co se dostane lidem do hlavy, abychom mohly komunikovat."
"Tomu se říká telepatie," vysvětlila Mariana.
"Jo, to je ono, jsem si nemohla vzpomenout. Kdyby se někomu něco stalo, zkontaktuje ostatní a v každé skupince je i člověk, který se dokáže přenášet po Bradavicích, takže dejte vědět a jsme tam všichni," řekla Maggie všem svůj plán.
"Tak jdeme, nemáme moc času," zahučela Adrean.
"Hele, co když nám Harry neuvěří?" zeptala se Cori
"Tak na něj něco vytaste, že znáte celý jeho život a chcete mu pomoci a když ani to nezabere, něco na něj práskněte," řekla Mariana.
"A co jako?" vykřikla Fran. "Jako že si dělá dobře ve sprše nebo co?"
"Až tak krutě jsem to nemyslela, ale pokud to zabere," pokrčila rameny Mariana.
"To jsou rady, to by jeden plakal," zahučela Cori.
"Holky jdeme," křikla Polgara, popadla Maggie za ruku a táhla jí pryč.
"Hele, co čekáš, že tu objevíme?" zeptala se Polgara.
"Já nevím, ale měly bychom hlídat, ne? Zbytek už si zorganizuje Minie."
"Jen doufám, že se nic nestane," zašeptala Maggie a rozhlížela se po hradě.
"Jsme tu my, co by se mělo stát?" vypnula hruď Polgara.
"Právě proto, že jsme tu my," zašklebila se Maggie.
"Co čekáš, že tu najdeme?"
"Já nevím, ale bylo by vhodné, aby někdo hlídal i na hradě. Co kdyby přišli nějakou tajnou chodbou."
"Kde může být?" zeptala se Cori, když zabočily na další chodbu.
"To já nevím. Hledá viteál. Snad se ti po něm nestýská?" zeptala se pobaveně Fran.
"Hele můj idol je jeho kmotr… Harryho mi sem nestrkej," zahučela Cori. "Raději přemýšlej, kde by mohl být."
"Fran?… slyšíš mě?" ozvalo se jí v hlavě.
"Jejda. To už se něco stalo? Říkal, že máme čas do půlnoci," zanadávala Fran.
"O čem to mluvíš? To jsi zase pila ten marihuanový džus?" zeptala se Cori, ale Fran ji odbyla mávnutím ruky, čímž ji odhodila ke stěně.
"Fran, co to zase provádíš?" vřískla Cori a snažila se vstát. "Trochu se ovládej!"
"Promiň," zahučela a chtěla jí pomoci, když v tom ji zarazil dosti naštvaný hlas.
"Kurva Fran, ser na ni a poslouchej mě. Harry zrovna prošel kolem mě a má to namířeno do Komnaty nejvyšší potřeby," zakřičel hlas.
"Jejda, promiň Mariano, už tam jdeme. Díky," omluvila se Fran, mávla rukou popadla Cori a ihned se vydaly ke komnatě. Zatočily do dvou chodeb, vyběhly schody až do sedmého patra.
"Fajn a teď kudy?" zeptala se Fran a obě se rozhlédly.
"Řekla bych, že tudy," špitla Cori.
"Jak to víš?" zeptala se Fran a změřila si ji pohledem.
"Hele, já jsem tu ta, co její kluk byl poberta," řekla dotčeně, ale Fran ji stále probodávala pohledem. "No dobrá, jen hádám."
"Tak jdeme," zavelela Fran, protože někudy jít musely.
"Támhle!" zakřičela Cori a ukázala na dveře, které se zavíraly. "Jestli se zavřou, jsme namydlený," vyhrkla a rozběhla se, ale to už se Fran přemístila k nim, napřáhla ruku a chytila dveře.
"Jo, já věděla, že je super mít tě v partě,"zasmála se Cori a vešla dovnitř následována kamarádkou.
"Jejda, co to je?" zeptala se Fran, když si prohlížela spoustu regálů, skříní, židlí, stolů a různého druhu nábytku.Všude se povalovaly různé věci, kusy oblečení a různé cetky.
"Tady to vypadá jako u mé babičky ve sklepě," zahučela Cori.
"Taky máš babičku, co nic nevyhodí? Co kdyby se to hodilo?" zasmála se Fran. Cori jen soucitně přikývla. "Tohle mi něco připomíná."
"Abych řekla pravdu, mě taky," zašeptala Fran a rozhlédla se, pak obě dvě vytřeštily oči a podívaly se po sobě.
"Tady Harry schoval Snapeovu knihu," vydechla Cori.
"Bereš mi to přímo z pusy."
"No jo, ale jak chceš v tomhle harampádí najít viteál?"
"Hmm, máme dvě možnosti. Je to buď něco od Nebelvíra nebo od Roweny. Abych byla upřímná, sázím na Rowenu."
"No fajn, a co patřilo Roweně?"
"Jak to mám vědět, tu knížku jsem četla jen jednou. Si to nepamatuji."
"Jejda, jdeme se podívat po Harrym," protočila oči v sloup Cori a vyrazila. Prošly pár uliček, ale nikde ani stopa.
"Necítíš něco?" zeptala se Cori.
"Jo, tvoje nohy," vyhrkla Fran.
"Vtipné," zahučela, ale to už Fran třeštila oči někam za ni.
"Neohlížej se a běž," vyhrkla Fran, popadla ji za ruku a táhla pryč. Rychlostí blesku proběhly až na konec řady a zatočily.
"Co se děje?" vyhrkla Cori.
"Tohle se děje," vřískla Fran a natočila ji směrem, odkud přicházely plameny.
"A do prdele," vyhrkla a Fran jen zběsile kývala hlavou. "Poběž!" Zatočily za další zatáčkou a s někým se srazily.
"Harry, co to tady vyvádíte?" vykřikla Cori a utíkali pospolu.
"To my ne, to Malfoy, tedy jedna z jeho goril" vykřikl Harry.
"Aaa …" začala Cori s úšklebkem.
"Mlč!"
"Teď by se nám šikla Adrean,"
"Hm, ale ta tu není."
"Jestli se odtud dostaneme. Připomeň mi, abych zaškrtila Maggie,"
"Ona za to přece nemůže."
"To ne, ale s vyhlídkou, že ji mohu zaškrtit, poběžím rychleji," vyhrkla a na důkaz svých slov zrychlila.
"Hele a nemůžeš to nějak zastavit?" zeptala se Cori.
"Nenuť mě to zkoušet," zaúpěla Fran "Kde je sakra Ron s Hermionou?"
"Někde tady," řekl Harry a vtom do nich z jedné strany vrazil Ron a z druhé Hermiona.
"Máš viteál?" Harry vytřeštil oči.
"Já už nemůžu," zahučela Fran.
"Co Maggie, ta by to mohla zastavit, ne?" vyhrkla najednou Cori.
"Nemůžeme to zkoušet. Mám lepší nápad," vyhrkla Fran. "Na tři zastavíme!"
"CO?" vyhrkli všichni.
"Raz… věřte mi… dva… TŘI!" vykřikla škubnutím se otočila a kolem všech vytvořila štít. Plameny je olizovaly, ale nic se jim nestalo.
"Padáme odtud," zavelela Cori. "Přeneseš nás?"
"Jee, to mě nenapadlo," zasmála se Fran a už byli pryč. Přemístili se před komnatu, kde na zemi ležel Malfoy s jednou gorilou a těžce oddechovali. Kouřilo se z nich a Malfoyovi dokonce hořel rukáv. Fran k němu ihned skočila a hábitem to uhasila. Harry, Ron a Hermiona na oba namířili hůlkami.
"Co ten Viteál?"
"Mám ho," špitla Hermiona a vytáhla diadém.
"Skvělý!" Vykřikla Cori.
Na to, že byl červen, bylo chladno. Maha a Adrean mlčky stály u hradní brány a pozorovaly okolí. Vládlo neblahé ticho. Ticho před bouří.
"Co když nás tu zabijí?" ozvala se najednou Adrean.
"To nemám tušení, ale budu se snažit, abych to nepoznala," špitla Maha a dál upírala svůj zrak do dálky.
"On tam vážně někde je, že?" Maha se na ni podívala a obě se rozesmály.
"Jo, já vím, to řekla Hermiona ve čtvrtém ročníku, ale já si to uvědomila až potom," zahučela Adrean a dál se ještě pochechtávala.
"Tohle je šílené, nezdá se ti? Stále čekám, kdy se probudím," řekla Maha.
"Hmm, měli jsme číst jinou část knihy."
"Jsme pouze studentky, ještě školačky a stojíme na pokraji bitvy, ze které se nedá uniknout," zašeptala Adrean
"Tohle je zase co?" pozvedla obočí Maha.
"Pán Prstenů."
"No jo, já si říkala, že jsem to někde slyšela," praštila se do čela.
"Děje se něco?" ozval se za nimi hlas.
"Ne nic, paní profesorko, ale už nemáme moc času. Měli bychom zavřít bránu a zabarikádovat se," řekla Maha, aniž by odlepila oči od Zapovězeného lesa. Pak se otočila a zašla dovnitř.
"No tak, pospěšte si, za chvíli je půlnoc. Musíte odtud zmizet," popoháněla studenty Mariana. Kolem ní se hemžili studenti a všichni se hrnuli do otvoru.
"Kampak?!" vyhrkla Susan a popadla jednoho studenta, který se plížil zpět do hradu. "Támhle je cesta, kdybys ji hledal."
"Já chci bojovat," vypískl.
"Ty jsi dítě, boj nech na ostatních."
"Jsem Nebelvír," vyhrkl. Susan zvážněla a sklonila se k němu.
"Tohle není hra, můžou tě zabít a oni to udělají. Věř mi, vezmi svého bratra a jděte… prosím," řekla Susan a podívala se na chlapce.Ten chvíli váhal a pak jemně přikývl, obrátil se, popadl svého bratra a za chvíli zmizel v otvoru.
"To byl Creevey," ozvala se Mariana.
"Aha…" zahučela Susan.
"No tak, pospěšte si," zakřičel někdo. "Nezbývá moc času," Mariana se podívala z okna.
"Hele vy tam, romantika až po desátý hodině, teď odtud zmizte! … Oba," zahučela Susan.
"Susan je půlnoc!"
"Já vím to byl fór."
"Uvědomuješ si, že někteří ti studenti jsou možná starší než my?"ozvala se Susan
"Jo, ale my jsme nejlepší a oni nemají super schopnosti."
"Maggie, už tu bloumáme nevím jak dlouho," ozvala se Polgara.
"No a? Musíme dávat pozor."
"Myslíš, že se ostatní nudí stejně jako my?"
"Hele, buď ráda, že se nudíme, nerada bych, aby tu poskakoval Plešoun a jeho banda."
"Bysme na něj poslali Robina Hooda."
"Hele, my jsme tu Robin Hood. Chráníme bezbranné."
"Hmm, to je možný, ale já odmítám bohatým brát a chudým dávat."
"Bohatým brát?... klidně, ale už to nedávat chudým."
"Ty jsi taky myslím vychcaná, Maggie,"
"Hele nejsem Mary Sue," zahučela Maggie.
"Jejda Maggie, to jsi nám nemohla vybrat nějakou záživnější činnost?"
"Je to tady," ozvalo se zároveň hradem z několika částí a pak vše ohlušila rána jako z děla. Maggie strhla Polgaru na zem, protože se zrovna u nich roztříštila zeď.
"Co jsi to říkala?" podívala se na ni Maggie. "Už je to dost záživné? Hmmm?"

1. Praštěná osma

27. listopadu 2011 v 21:00 | Maky
1. Praštěná osma
Ťuk, ťuk.
Enny: Kdo to přišel?
Tabby: Polgara, kdo jinej.
Mariana: No Pol, to je dost, že jdeš.
Polgara: No jo, se nezblázněte :-D
Makina: My jsme zbláznění do tebe :-D
Polgara: Vtipné, Maki
Makina: Já vím.
Páď o: Kdo ještě chybí?
Ililik: Abigail.
Tabby: Kde ta se zase fláká?
Abigail: Už jsem tu, promiňte to zpoždění, hledala jsem knihu.
Enny: Holky, je to vážně dobrej nápad?
Tabby: Proč by nebyl. Všechny jsme se dohodly, že závěrečnou bitvu v 7 díle přečteme společně.
Mariana: Každý, ale čte jinak rychle.
Polgara: A třeba Makina neumí číst vůbec.
Makina: Tss.
Páď o: Holky, tak jdeme na to, ať to stihneme ještě do Vánoc.
Ililik: Ten chat je pomalej. Tady člověk něco napíše a než se to odešle, už někdo odpoví.
Enny: A nebude to tím, že jsi pomalá třeba ty?
Ililik: Hahaha
Makina: Hahaha říká jenom ten, co nemůže vymyslet vtipnější odpověď.
Ililik: Hahaha
Enny: To je myslím typická odpověď.
Abigail: Jdeme na to, nebo co?
Tabby: Jj jdeme na to. Jsme blázni. Osm lidí, každý z jiný části republiky a budeme číst jednu knihu.
Mariana: To není jen tak ledajaká kniha. Je to bible.
Tabby: Jo a Harry je Ježíš.
Ililik: Sirius je Ježíš.
Makina: Holky dejte pokoj. To by jsme tu byli do večera, kdyby každá z vás vytáhla toho svého imaginárního přítele.
Polgara: Viděly jste, jak je to tlustý?
Enny: Neboj se, zatím vidíme dobře.
Polgara: Ta bitva je na --- stran (nevím přesný počet, tak si to domyslete)
Páď o: Kdyby tam byla Adrean, tak by se to zredukovalo na polovinu.
Ililik: To bysme si moc neužily.
Makina: Umíte si představit, že by tam byly všechny naše autorské postavy?
Polgara: To by ta bitva neměla ani deset řádků.
Enny: Jo Fran by je všechny sejmula.
Ililik: To už by byl tuplem Chuck Norris.
Makina :-D
Abigail: Tak jdeme číst…
Tabby: No jo … pořád
Mariana: Holky, to není fér.
Polgara: To, že je Plešatec takovej prevít?
Ililik: To taky.
Enny: Nepřijde mi fér, aby je tam takhle terorizoval. Je jich mnohem víc a Řád to všechno nezvládne. Ne, že bych mu nevěřila, ale přišli o své nejlepší. Brumbála, Moodyho…
Makina: Siriuse.
Tabby: No jo, Siriuse, aby si se bez něj ne…
Makina: Raději se nebudu vyjadřovat.
Abigail: Tak si tam představte svou postavu, jak jim to natře.
Páď o: Dobrej nápad. Úplně vidím, jak Adrian zachraňuje Bradavice.
Polgara: Aaaaaaaa
Makina: Co je, zase přišli Jehovisti?
Polgara: Holky, vidíte to?
Enny: Myslíš Adrean, jak běží lesem dole na stránce?
Polgara: Jo!
Mariana: Já to taky vidím.
Ililik: Co to melete?
Tabby: Tak se podívejte.
Abigail: No vážně. To není normální, že by měla Rowla stejný nápad? Páď o? Jsi tu?
Enny: Ona se neozývá.
Makina: Kouzla…
Polgara: Myslíte, že se nějak dostala do té knížky?
Ililik: Blbost.
Enny: Něco zkusím…
Polgara: Aaaaaaaa
Mariana: Neřvi, my to vidíme.
Makina: Je to vážně i u vás? Protože Fran stojí u Adreany.
Tabby: Čtete to, co říká?
Abigail: Myslíš to, že se máme představit v té povídce a dostaneme se tam?
Makina: Neměla jsem pít.
Polgara: Já jsem výjimečně nepila a vidím to taky a stejně tak i ostatní.
Ililik: Možná jsem cvok, ale jdu to zkusit…
Mariana: Tohle je šílený.
Makina: Ale mohla by to být sranda, ne?
Abigail: Tak jdeme zachránit Potterovský svět.
Polgara: Tak ahoj v… lese.
"Holky?" ozvalo se ztichlým lesem.
"No, to vám to trvalo," ozvala se nějaká žena s černými vlasy a modrýma očima.
"No, víš, my jsme z toho trochu v šoku, Enny" ozvala se další dívka, tentokrát plavovláska.
"Říkej mi Fran, protože tou právě jsem," usmála se.
"Holky? Která jste která?" ozvala se další.
"Vidím, špičatý uši. To bude Polgara," řekla další a ukázala na dívku s temně zlatými vlasy. Ta vytřeštila oči a sáhla si na uši.
"Ty vole fakt."
"My si tu podobu můžeme vybrat. Kterou chceme," ozvala se Adrean, která stála vedle Fran.
"Fakt," vyhrkl kdosi s úplně bílými vlasy. Nasadila přemýšlivý obličej. "Myslím, že věštecké schopnosti nám teď moc nepomůžou. Raději bych někomu podpálila zadek," dodala a její vlasy zčernaly a zkrátily se. Fran se rozesmála.
"Maggie?"
"JJ?"
"Hele, umíš tohle?" zeptala se Fran a ihned jí u konečků prstů plápolaly plamínky. "Chce někdo připálit?"
"Jak to děláš?" zeptala se Maggie.
"Fantazie, vše ovládáš pomocí fantazie. Je to tvoje postava, dokáže všechno, co ty si budeš přát."
"Hmm," ozvala se Adrean a najednou se od ní vyřítil proud vody a zalil nebohou blondýnku, která stála na špatném místě a ve špatný čas.
"Skvělý," prohodila suše.
"Promiň, Maho," omluvila se Adrean.
"Jak je to s kouzlením?" ozvala se další a třímala v ruce hůlku, kterou vytáhla ze svého hábitu.
"Nemám tušení," řekla Fran.
"Můžu něco zkusit?" zeptala se další dívčina Mahy.
"Myslím, že jo," řekla nejistě. Mariana k ní přišla, pozvedla hůlku a jemně s ní švihla. Maha pro jistotu zavřela oči, ozvaly se obdivné hlasy, a tak je zase otevřela. Byla opět suchá.
"Jak jsi to udělala?" zeptala se blondýnka, která prozatím stála opodál a tvářila se vylekaně.
"Ty budeš Cori, co? Normálně si představ, co by to kouzlo mělo udělat a ono se to stane. Prostě fantazie."
"Hmm," ozvala se a otočila se na Abigail, tedy Susan, která mezitím mávala hůlkou. "Zkusím snad jediné kouzlo, které si pamatuji," špitla a namířila na Susan, která se postavila naproti ní.
"Expeliarmus!" vykřikla a její přítelkyni vyletěla hůlka z ruky a Cori ji obratně chytila.
"No páni," ozvala se Mariana "To je bomba. Mě napadlo jako první kouzlo Avada," řekla a trochu ze zastyděla.
"Nic si z toho nedělej, mě taky," zasmála se Maggie.
"Tak si to zrekapitulujeme," ozvala se Polgara. "Já jsem tu jako Polgara, Makina - Maggie, Enervate - Fran, Tabby - Maha, Páď o - Adrean, Mariana - Mariana, Abigail - Susan a Ililik - Cori."
"Správně, pochopila jsi to," řekla s úsměvem Maggie.
"Holky, tohle není sranda," ozvala se Fran. "Jsme uprostřed války, nejspíš v Zapovězeným lese a kolem nás je spousta Smrtijedů a hlavně Voldemort. Co když nás chytí, nebo zabijí?"
"Aspoň bude sranda," řekla Cori.
"Já tu mluvím do dubu," povzdechla si Enny.
"Tady žádný dub není," zahučela Polgara.
"Spi dál," špitla Maggie. "Víte, že my můžeme zvrátit celé dění knížky? Ani jedna z nás to nečetla a pokud Rowla vyhrožovala oprávněně, mohly bychom zachránit spoustu životů."
"Á Maggie chytl zachráncovský komplex," ozvala se Mariana.
"Vtipné."
"Jdeme najít Bradavice," zavelela Susan.
"Ale, kterým směrem?" zeptala se Polgara.
"Maggie a Maha nám to zjistí," řekla pobaveně Fran.
"A to jsi sakra myslela jak?" zeptala se Maha dřív, než stihla Maggie otevřít pusu.
"Vyletíte nahoru nad stromy a podíváte se po okolí," řekla prostě Fran.
"Jak…" začala Maha a zastavila se. Podívala se na Maggie a obě vykřikly. "ZBLÁZNILA SES?"
"Nebudu se proměňovat ve fénixe," dodala Maggie a Maha si jen klepala na čelo. "Na to zapomeňte."
Dva fénixové najednou vystřelili z lesa. Jeden z nich nabýval stříbrné barvy.
"Proč já se vždycky nechám překecat?" Ozvalo se Maggie v hlavě.
"Klid Mahy, ony si to zase vyžerou jinde," uklidnila ji a pořádně se rozhlédla.
"Podívej támhle," vykřikla Maggie
"Není to tak daleko. Vracíme se zpátky."
"O-ou," ozval se zase Maggie.
"Co je?" zeptala se a když viděla obrovskou zelenou pláň před sebou, dodala, "Aha."
"Nemůžeš se nějak spojit s Polgarou? Ať někdo vyčaruje nějaký světlo."
"A jak to mám jako udělat?"
"Já nevím, já se nedokážu nabourat lidem do hlavy."
"Jsem snad nějaký haker?"
Polgara sebou škubla. Přestala poslouchat holky, jak řeší koho sbalí a soustředila se na hučení v hlavě. Pak se náhle ozvala.
"Holky? Popadněte své hůlky a jdeme si hrát na čarodějky," zavelela. Pozvedla hůlku a vykřikla: "Lumos maxima!" Posléze jí napodobily i ostatní. Vzápětí se ozvalo zapraskání a jako pytel brambor se tam skáceli dva fénixové a za chvíli se ze země zvedaly dvě dívky.
"Vzlet byl v pohodě, jen to přistání trochu vázne,"ozvala se Mariana.
"Viděly jste Bradavice?" zeptala se Cori.
"Jo, jsou tímhle směrem," řekla Maha a ukázala do lesa.
"Víc nám k tomu neřeknete?" ozvala se Adrean.
"Nemám orientační smysl, ale řekla bych, že tak tři míle," ozvala se Maggie a vytahovala si hůlku z kalhot, protože se na ni při přistání málem nabodla.
"Vypadá to, že přijdeme od Prasinek, od Siriusovy jeskyně."
"Teď se jen modlím, aby si toho světla nevšimli Smrtijedi," ozvala se Cori.
"Ti se snaží dobít Bradavice, těm je světlo kdesi v Prčicích, úplně u někde," řekla Mariana.
"No tak jdeme," řekla Polgara.
"Pěšky?" zeptala se Fran vyděšeně.
"Copak, čekala jsi, že tam pojede metro?"
"Pokud vím, tak jedinej, kdo se dokáže přemístit do Bradavic, je Polgara, Maggie, já, Maha a Mariana," vyjmenovávala Fran a ukazovala na prstech.
"No dobrá, tak skoro všechny."
"Jo, si myslím,"zahučela Polgara.
"Není to trochu nebezpečné? Aby se všichni přemístili tím svým stylem?" zeptala se Susan.
"No tak Pol udělá portál a my se tam dostaneme všechny," řekla jakoby nic Cori.
"Jsi v pořádku? Jak to mám udělat? To nezvládnu," vyhrkla a podívala se na Maggie.
"Jsem možná dobrá, ale nedokážu přemístit osm lidí najednou, ty to zvládneš," povzbudila ji. Polgara se nadechla. "Asi jsem se zbláznila," zavřela oči a zašeptala, "Siente siente si derré." Objevil se tam ohnivý had a začal tvořit kruh.
"No výborně," řekla Adrean.
"Tak jděte a myslete přitom na Bradavice," poradila Polgara.
"Na Velkou síň přesněji, ať se nerozprskneme po celém hradě," upozornila ještě Cori.
"Rozkaz šéfe," vyhrkla Fran a vešla do portálu.
"Tak další," popoháněla je Polgara.
"Já jdu poslední," řekla Maggie, "kdyby se něco pos… dokázala bych zbylé přenést,"
"Jak chceš," řekla Maha a zmizela za Fran za ní šla Adrean, Cori, Susan, Mariana. Maggie kývla a taky prošla. Polgara se ještě rozhlédla a vešla za svými přáteli.
Všechny stály ve Velké síni opřené zády o sebe a ani se nemohly pořádně rozhlédnout, protože na ně mířily snad stovky hůlek.
"Ouha," zahučela Mariana.
"Jo, to je správné slovo," zasyčela Cori. "Co jsi čekala, že ti Severus skočí kolem krku?" zeptala se Susan.
"To sice ne, ale čekala jsem vřelejší přivítání, když jim jdeme pomoci vyhrát válku."
"Holky, tady naše osobnosti neplatí," poučila je Maha.
"Co tady děláte?" ozval se někdo z řady.
"Dobrý den, profesorko McGonagallová," pozdravila Fran.
"Fran, jsi si jistá, že je dobrý?" zeptala se na celou síň Polgara.
"Přišly jsme vám pomoci," vyhrkla Maggie, ale nikdo se ani nepohnul.
"Myslím, že nám to nežerou," ozvala se Cori.
"Myslíš?" Zaúpěla Adrean. "Já to vím!"
"Přišly jsme vám pomoci, proti Voldymu a pomoci Harrymu," řekla pevně Polgara a vystoupila z řady.
"Nechceme vám ublížit," řekla Mariana.
"Přišly jsme vám pomoci svrhnout Voldemorta a nastolit mír," řekla Fran.
"Nechápu, proč se tomu říkají chlapský řeči. Spíš by to měly být Franiny kecy."
"Hele, víš co?" ohradila se Fran.
"Tak jestli vy jste naše pomoc, tak to se jdu vzdát," ozval se.
"Aaa," vyjekla Susan. "Ty jsi Fred, nebo George," zarazila se.
"Ucho, takže George," řekla Polgara.
"No jo vlastně."
"Odevzdejte nám své hůlky," zavelela McGonagallová.
"To vám u mnoha z nás nepomůže," ozvala se Maggie a jako ohnivec se přemístila vedle ní.
"Pane jo, to je super," vyhrkla a hned vedle ní stály ostatní.
"Jsme tu, abychom bojovaly," McGonagallová vypadala jakoby přežvykovala šťovík a pak jen kývla.
"Dobrá, pomozte nám tedy dostat ty děti ze školy."

Prolog

27. listopadu 2011 v 20:58 | Maky
No jak jste si jistě všimli je tu nová povídka. Upozorňuji, že je to SPOILER.Napadlo mě to jednou večer, když jsem kecala na chatu a neopustilo mě to. Omlouvám se všem, které se tam nedostali, ale je vás hodně a už s něma jsem měla docela problém. Hlavně to neberte osobně, že jsem si vás nevybrala.
Co se stane, když se sejde parta autorek na chatu. Co když se osm naprosto šílenejch holek dostanou tam kam nejvíce chtějí. Přežijí vůbec Bradavice jejich návštěvu? Tomuhle já říkám zachráncovský komplex.
Osm holek, které by zbořili dům. Jejich šílenost a praštěnost, proti Plešatci a jeho krutosti a zlu.
Nečekejte žádné drama, které vás vezme za srdce, protože to prostě nejde.
Postavy:
Abigail - Susan, Enny - Fran, Ililik - Cori, Makina - Maggie, Mariana - Mariana, Páď o - Adrean, Polgara - Polgara, Tabby - Maha a další
Období:
Na to příjdete sami.
Přeji příjemné počtení a pevnou bránici.

Rozbřesklo se mi

24. listopadu 2011 v 23:26 | Maky |  Zaujalo mě
Přeji krásný čtvrteční večer. Někteří z vás mě budou proklínat a někteří milovat. Dnes jsem konečně vyrazila na Rozbřesk. Upozorňuji, že knížky jsem četla ane jen jednou a filmy tuto ságu naprosto zkazily. Nechápu...
Něco tak nudného jsem snad v životě neviděla. První díl jsme si zamilovala, ten druhý ještě ušel u třetího jsem se začala tvářit tak trochu rozpačitě a teď už nemám nic jiného než WTF??? Nevím proč, ale tento díl mě naprosto znechutil. Nic se nedělo, nemělo to šávu nemělo to noc. Dřív ušla aspoň hudba, ale to ani te ne. To je taková ubulení limonáda. Mrzí mě to, že z tak skvělých knížek udělali ....toto. Edward je mi čím dál nepříjemnější a Bella .....No naše Bella mě sere už od prvního dílu, takže no coment. Začínám čím dál víc kopat za tým Jacob.
Možná je to mnou, nebo prostředím nebo nevím, ale doufám, že moji nejoblíbenější část ze všech knížek.....nezvořou.

Nejoblíbenější knižní postava

21. listopadu 2011 v 16:52 | Maky |  Zaujalo mě
Noooo, tak to bude u mě docela problém. Je jich docela dost. Když se nad tím tak zamyslím, první mě napadá náš starý známý: Sirius Black. Já toho chlapa milovala a když umřel, probrečela jsem noc, ale když se o nějakých pět let posunu a zamyslím, jeho postava není nijak zajímavá. prostě to byl jen jedinej chlap s kterým se dalo "uletět" Občas byl vtipný, ale nijak propracovaný a my dámy jsme si ho prostě upravily podle svého. Rowlingová nám dala pytel a my jsme si ho naprcali čím jsme potřebovali, takže když zůstaneme u díla......
Tak je asi mou nejoblíbenější postavou Severus Snape. Většinou jsme věděla, co udělá ještě dřív než si to uvědomil on sám. Je to jen parchant, po kterém ženské letí. Všichni věděli, že je to šmejd, ale všichni jeho smrt nejvíc obrečeli, on má v sobě prostě své osobité kouzlo a jeho postava je nejpropracovanější v celé sérii. Takže Sev vede

Co se týče další ságy co jsem četla, tak to je Stmívání. Bella je na vyliskání a Edward asi upadl na hlavu. Dokud nezačaly vznikat filmy, měla jsem toto dílo docela ráda, ale filmy mi to zhnusily a já prostě nedokážu najít postavu, kterou bych měla nějak moc ráda. Takže neeeee

Miluju Percyho Jacksona, jeho postavu, vtip a hlody prostě žeru. V podstatě celou tu ságu. K těmto knihám se vždycky ráda vracím.

Pak už mě napadá jen Eric. Knížku jsem sice nečetla, ale vím, že existuje. Eric Northman z True Blood. To je prostě chlap, zbožňuju to jeho svinské já. :-)

A jako poslední je prostě Nathan. Chci, aby kvůli mě chlap prohodil šmejda stěnou :-) ..... že Polísku :-)

Bisexualita

20. listopadu 2011 v 22:32 | Maky |  Zaujalo mě
Jak řekl jednou můj kamarád: "Bisexál je rozežranej heterák." Jo to podle mě sedlo. :-D

Zasvěcení

20. listopadu 2011 v 22:08 | Maky |  Co se kolem mně děje
Tak fajn, rozhodla jsem se, že, pokud to někoho zajímá, vás zasvětím do mého tvořívého já. jsem prostě úleťačka na fantasy. Čtu a i píšu. Kdyby jste věděli kolik příběhů mám v té své pomatené mysli, nechtěli by jste to uklízet.
Takže, jednoho dne jsem se vzbudila a ten příběh už mi tak tlačil na lebku, že jsem otevřela word a začala psát a za tři týdny bylo napsáno. A přišli korekce a opravy, které probíhají asi od půlky září. Polgara a Laila mi pomáhají, dát moje dílko do nějakého češtinářky únosného formátu. Holky opravují a já už jen dolaďuji a mám rozepsaný druhý díl.
Je to jen fantasy příběh a já doufám, že se snad dostanu do skupiny spisovatelů. Doufám, že se to bude líbit a doufám, že se mi podaří někoho přesvědčit, aby mi moje dílko vydal.
Držte mi palce a já Vás budu postupně informovat :-)
Aaaa uvidíme.

P.S. Holky miluju vás, bez vás bych to nezvládla.

33. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:18 | Maky
33.
Všichni seděli a s napětím očekávali co se bude dít. Sirius se už přes hodinu nevrátil a zavládla panika. Rebeka pochodovala po vězení a nikdo ji nemohl uklidnit. Luk se o to pokoušel čtyřikrát, ale pak to vzdal a zkusil to Remus, ale když na něj zařvala všichni zmlkli. Jen Brumbál se jemně uchechtl.
"Co je tu k smíchu?" vyjela na Brumbála Rebeka.
"V mezních situacích si hrozně podobná rodičům," řekl klidně a Beka se na něj podívala.
"Jo jenže z mojí matky je…." zašklebila se jak hledala vhodné slovo "mrcha a můj otec je možná mrtví, ale jinak bezvadná připomínka, takže to vidím tak, že ze mě bude mrtvá mrcha,"
"Aspoň něco," ozvalo se odedveří. Všichni se okamžitě otočili a sledovali jak napůl mrtví Sirius stojí opřený o železné dveře vězení. Remus k němu ihned přiskočil a podepřel ho.
"Rychle musíme vypadnout, nemáme moc času,"
"Jak ses…" začal Desmond
"Máme tu spojence," vysypal ze sebe.
"Snape?" zeptal se Remus a oba zamířili za ostatníma, kteří se pomalu kradli chodbou. Brumbál šel jako první se Siriusovo hůlkou a ostatní za ním.
"Ten sotva," zašklebil se Sirius.
"Máma," obrátila se Rebeka s nadějí. Přikývl.
"Chvíli jsem s ní mluvil, když mě chtěla Mína zabít, bránila se a na chvíli se dostala k vládě nad tělem,"
"Já vždy říkám, že láska, je silnější než kterákoli magie," pronesl Brumbál a všichni se přikrčili u jedněch dveří. Sirius se ohlédl k těm do kterých ho vedli Smrtijedi.
"Siriusi teď ne. Dostaneme ji pryč, ale nejdřív musíme zachránit sebe." Promluvil k němu Des, jakoby věděl na co myslí. Sirius jen kývl. Brumbál otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Ozvala se ohromná rána a chodbu ozářilo červené a nafialovělé světlo.
"Dobrá volba dát Brumbálovi jedinou hůlku," řekl Luk, když procházel kolem dvou omráčených Smrtijedů, kteří hlídali za dveřmi a sebral jim hůlky, které pak rozdal Desmondovi a Lupinovi. Vešli do další chodby, ze které vedli schody nahoru. Na podlaze byl chundelatý rudý koberec a na stěnách modré tapety s různými vzory. Nikde žádné okno ani svícen, nebo lampa. Naprostá tma, že bylo vidět jen na několik kroků. Pomalým krokem zamířili ke schodům a vyšli nahoru. Těsně nad Rebečinou hlavou prosvištěl modrý paprsek a narazil do zni až ji kus rozbil. Rebeka poplašeně vykřikla a shýbla se. Vyběhli po zbývajících schodech a octli se v ohromné vstupní hale. Proti nim stálo asi pět Smrtijedů v čele s Lestrangeovou a Desidé.
"Ale, ale, krysy opouštějí loď?" zašklebila se Belatrix.
"Sklapni," ozvali se jednohlasně Sirius s Bekou.
"Ach, ta rodinná láska," rozřehtala se Desidé.
"Nevím jak jste se dostali ven, ale teď se zase hezky vrátíte zpátky," pronesla s úšklebkem a pak se obrátila na Desidé. "A o tvé přítelkyni Míně si promluvím s Pánem,"
Brumbál, Lupin a Desmond zatím mířili na Smrtijedy a Rebeka podepírala svého otce.
"Co chcete dělat? Bojovat s námi? Nás je pět a vy jste tři ozbrojení,"
"Máte pravdu dámy," pronesl klidně Brumbál a pak se obrátil na své společníky. " Nechte je mě,"
"Nějak si věříš dědo," zasyčela Desidé.
"Pokud máš dost odvahy utkej se semnou," houkla na ni Beka a než ji stačil Sirius zadržel udělala několik kroků k ní.
"Copak máš pocit, že když tu teď není tvoje matka roli Zachránkyně světa přejímáš ty?"
"Přesně to si myslím," řekla klidně Rebeka a vyslala na ni ohnivou kouli, ale Desidé ji jedním mávnutím ruky odvrátila. Tím se strhla bitva. Brumbál s Desmonde bojovali proti dvěma Smrtijedům a Belatrix. Zatím co Lupin chránil Siriuse a Luka, kteří se nemohli bránit, před vysokým hubeným Smrtijedem, který vypadal jako by přes kostru přetáhli kůži. Rebeka stála naproti Desidé, která ji propalovala nenávistným pohledem. Pomalu se obcházeli a Bek byla připravena kdykoli zaútočit.
"Kdepak máte svého Pána? Spí po vydatném obědě?" houkl Desmond na Belatrix.
"Nejsi ty Desmond Dawson?" podívala se na něj a pak na něj vyslala kouzla. Ihned vyčaroval štít.
"K vašim službám," řekl s úšklebkem a jemně se uklonil.
"V kouzelnickém podsvětí jsi docela známí. Nechápu proč se paktuješ s nimi, nespletl sis stranu?"
"Já nejsem na ničí straně. Jsem s těmi co nabídnou víc a tahle parta mi nabídla život, takže teď jsem na jejich straně," řekl a sklonil se před kletbou, kterou na něj mezi řečí vyslala Lestrangeová.
"Ale nepovídej," ušklíbla se a vykouzlila štít, proti jeho kletbě. "Myslím, že je v tom ta jeho mrcha," řekla a kývla hlavou na Siriuse, který zrovna sebral hůlku jednomu Smrtijedovi, kterého omráčil Brumbál a zapojil se do bitvy.
"To je tvůj názor,"ušklíbl se, ale nestihl uhnout před letící kletbou a odletěl několik metrů dozadu.
"Nechápu co na ní vidíte," zasyčela a naklonila se k němu.
"No řekněme, že na rozdíl od tebe je normální," sjel ji pohledem. "No v rámci mezí, ale když ti to udělá radost, ty jsi taky pěkná kost," rozesmál se a pohledem se zastavil na jejím výstřihu. Bella si odfrkla a vrazila mu hůlku pod bradu.
"Rozluč se, se světem," zašeptala mu do ucha. Des nasucho polknul. V tom, ale Lestrangeové někdo poklepal na rameno a když se otočila, spatřila jen něčí pěst.
"Ženy zásadně nebiji, ale u tebe udělám výjimku," řekl Luk a pomohl otci na nohy. Sirius, Brumbál a Remus se rozešli na pomoc Rebece, která zápolila s Desidé. Další silné kouzlo ji odhodilo a ona se svezla po podlaze až k jejich nohám.Desidé se rozchechtala. Rozpřáhla ruce a jedním silným úderem všechny vyhodila dveřmi na zahradu domu.
"Odtud se nedostanete," zakřičela a pomalu vyšla za nimi. Protipřemisťovací oblast se táhne několik mil na všechny strany.
"Tohle je sídlo Malfoyových," řekl Sirius a rozhlížel se kolem. Za Desidé se začali vynořovat Smrtijedi a Belatrix, které odkapávala ze rtu krev.
"Ty malý spratku s tebou si to ještě vyřídím," ukázala na Luka Lestrangeová. Všichni pozvedli hůlky, které odcizili Smrtijedům.
"Tati, dojdu pro pomoc, počkejte tady, vrátím se," podívala se na Siriuse Beka.
"Odtud se nepřeneseš moje milá," promluvila opět Desidé. "S tebou jsme samozřejmě počítali," Beka si odfrkla.
"Sice to nedokážu úplně, ale tohle postačí," řekla klidně. "UHNĚTE," zařvala na ostatní a zavřela oči. Najednou se jí rozzářila záda a pomalu se začali tvoři křídla. Běli ohnivou barvu a rozpětí před dva metry.
"Fénixe, zatím nezvládnu, ale tohle postačí. Za chvíli jsem zpět," podívala se na ně a jedním rychlím máchnutím křídel vystřelila do vzduchu a zmizela. Ozval se chladný smích.
"Doufám Blacku, že jste si popovídali," řekl chladný hlas. Smrtijedi se rozestoupili a z domu vyšla Mína ve svých typických rudých šatech.
"Tak teď jste se trochu nadýchali čerstvého vzduchu a můžete se zase vrátit zpátky,"
"Bez boje to nepůjde," řekl klidně Sirius.
"Podívej se na sebe, vždyť se sotva držíš na nohou a nemysli si to co se stalo v síni se už opakovat nebude na to vem jed," řekla a přešla k nim do kruhu, který tvořili Smrtijedi.
"Maggie ti nedovolila mě zabít. Nedovolí to znovu,"
"Jak jsi bláhový," rozesmála se. "Co budete dělat, když nás přemůžete, poběžíte pryč? Toto místo je dostatečně zabezpečené. Sem se nedostane nikdo pokud neví co hledá. Pokud vyjdete z těchto bran, ať zamíříte kamkoli stejně se zase vrátíte zpět." Po chvíli promluvil Brumbál a ona se zapojila do hovoru s ním. Mezi tím se všichni semkli blíž k sobě.
"Ona o Rebece neví, to neviděla jak odlétá?" zašeptal Luk Siriusovi.
"Podle mě o ní ví, ale…"
"Myslíš, že je to ještě Maggie?" zeptal se Lupin s nadějí.
"Ne je to Mína, poznám ji," řekl rozhodně.
"Já mám pocit, jakoby chtěla, abychom utekli,"
"To je blbost,"
"Myslím, že má Luk pravdu," zašeptal Sirius. "Chce, abychom utekli, tím na ni nepadne podezření,"
"Proč by to proboha dělala," sykl na něj Desmond.
"Myslí si, že když tu budeme Maggiin duch bude čím dál silnější a bude se jí snažit ovládnout, aby nás zachránila, proto se nás snaží zbavit,"
"Tak proč nás prostě nezabije,"
"Protože se bojí," řekl Lucas. "Myslí si, že když se o to pokusí Maggie se vrátí,"
"Tím, ale…."
"ZKLAPNĚTE," vykřikla Belatrix. "A jděte od sebe," Nikdo se ani nepohnul. Lestrangeová pozvedla hůlku a následovali jí i ostatní. Brumbál se přesunul k nim.
"Na tři všichni vykouzlíme štít. Tak se jedině ubráníme takové přesile. Společným štítem a počkáme dokud se Rebeka nevrátí" promluvil klidně a vše ostražitě sledoval pomněnkovýma očima.
"Raz, dva, TŘI," vykřikla a všichni před sebou vykouzlili štít. Kouzla Smrtijedů se od něj odrazila.
"Jak dlouho myslíte, že to udržíme?" podíval se na Brumbála pochybovačně Luk.
"To já nevím, ale když se nebudeme ničím vysilovat tak deset minut,"
"Tak to Rebece věříte," podíval se na něj Desmond.
"Je to Blacková, ona to zvládne," řekl Sirius a pohledl k nebi, pak už jen špitl "Pospěš Bek,"
Všichni mířili na bleděmodrý štít, který se před nimi třpytil. Jeden Smrtijed vyslal další kouzlo a Desmond pod jeho náporem klekl na jedno koleno, ale nepovolil. Všichni měli orosená čela. Dokonce i Brumbálovi se na čele utvořili další vrásky.
"Už to dlouho nevydržíme," řekl Luk udýchaně. Další kouzlo letělo na jejich štít. Sirius se svalil k zemi. Lucas okamžitě nahradil jeho díru ve štítu. Sirius ležel na zemi a těžce oddechoval, snažil se postavit, ale pak klesl úplně.Nikdo mu to nezazlíval, bylo obdivuhodné jak dlouho to vydržel i přes to v jakém byl stavu. Ještě tři kouzla byla vyslána na štít. Remus jediný ještě stál ostatní už klečeli na jedné noze a v Brumbálově případě seděli. Před štít nakráčela Belatrix. Ušklíbla se a všichni věděli, že je konec, že pod náporem tohoto kouzla se štít zhroutí a oni už nemají energii se bránit. Prohráli svůj boj o svobodu. Ozval se svist kouzla. Remusovi se podlomila kolena a svalil se ke svým přátelům. Namodralí štít jemně zablikal a zmizel. Ozval se hurónský smích.
"Tak a je po všem," zasyčela na něj Desidé.
"Neřekla bych," ozval se za nimi hlas. Rychle se otočila a stála tváří v tvář Rebece, která tam stála celá upocená a špinavá, ale hrdá. Napřáhla ruku a sladce se ušklíbla. Pak se jako při baseballovém odhozu rozpřáhla otočila se a ohnivou kouli mrštila proti železné bráně. Ta se rozletěla na několik kousků a na zahradu vběhlo několik členů Fénixova řádu, vedených Moodym a Tonksovou a několik bystrozorů.
"Já tu holku miluju," ušklíbl se Luk a zvedal se na nohy. V tom se rozletěla hlavní brána doprostřed vřavy vstoupil Voldemort.
"To se neumíte postarat o hrstku bláznů?" zasyčel na všechny a hned prvním kouzlem odhodil několik lidí.
"Tak dost, předejte nám naše lidi a v klidu odejdeme," promluvila Tonksová.
"Na to nemáte právo," křikl na ni velitel Bystrozorů.
"Nechceme mrtvé," pokračovala dál Tonksová jako by jí nikdo nepřerušil. "Vezmeme své přátele a půjdeme"
"Jsme v přesile, nemáte šanci," vložil se do toho Moody. "Nechte nás odejít a mi necháme odejít vás," Voldemort se rozhlížel kolem, hledal jakoukoli možnost, aby se dostal z této situace. Po chvíli kývl a odešel zpátky do sídla. Smrtijedi se stáhli a čekali až odejdou. Mína přešla k Bráně, za kterou mizeli. Sirius se otočil a pohlédl jí do očí. Chvíli měl dojem, že opět vidí Maggie, ale pak jí oči opět ztvrdl.
"Ještě se uvidíme,"
"O tom nepochybuj,"

32. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:17 | Maky
32.
Všude byl cítit nepříjemný pach zatuchliny a vlhka. Několik osob sedělo na zmuchlaných hábitech a starých dekách. Vládlo nepříjemné ticho, ale co bylo ještě horší….čekání. Čekání co se s nimi bude dít. Strávili tu už několik dní a po návratu Brumbála z "návštěvy" u Voldemorta si jich už nikdo nevšímal. Jen jednou denně jim sem někdo hodil jídlo. Vypadalo to, že Voldemort využívá oslabení řádu a útočí kde se jen dá. Rebeka měla opřenou hlavu o Lukovo rameno a tiše oddechovala. Všichni v kopce spali, všichni až na Siriuse, který nemohl usnout. Nemohl spát, ne tady a ne v této době. Měl strach, ale nikoli o sebe a o ostatní nýbrž o Maggie. Bál se co Mína provádí s jejím tělem, co spáchá, koho zabije, tohle by si Maggie nikdy neodpustila. Museli se odtud nějak dostat, aby jí mohli pomoci. Jedno věděl jistě, že ji v tom nenechá. Svou milovanou ženu by nedokázal zabít, kdyby došlo na nejhorší. Zavřel oči a opět se pokusil usnout, ale po pěti minutách s ním někdo zatřásl. Rychle otevřel oči a spatřil Desmonda jak se nad ním sklání.
"Co se děje?" zamručel.
"Slyšíš?" zašeptal a oba se zaposlouchali. Hradem se ozýval smích několika lidí.
"Něco se jim asi povedlo," řekl svou úvahu Desmond.
"No a co, teď je to stejně jedno," zahučel Sirius.
"Bože chlape vzpamatuj se, ještě nejsme mrtví a Maggie taky ne, zvládneme to. Jen to nesmíme vzdávat,"
"Budeme muset, protože nechci sledovat jak moje dcera umírá v tomhle vězení,"
"Tati někdo sem jde," zašeptala Beka, která se k nim spěšně naklonila. A opravdu, domem se rozléhaly kroky nějakých osob.
"Jdou sem. Měli by jsme ostatní probudit," řekla Beka a ani nečekala na odpověď a začala ostatní burcovat. O pár sekund později se rozrazily dveře jejich kopky a dovnitř sem proniklo světlo. Všechny začaly pálit oči, protože byli přivyklí na tmu a teď konečně po několika dnech dopadlo do jejich vězení světlo.
"Ták děťátka odpočatí?" ozval se známí hlas.
"Ale jo, jen trochu hladoví," prohodil konverzačně Desmond. Odfrkla si.
"Copak Míno, nemáte co dělat a proto jste si vzpomněli na nás?" zeptal se Sirius a vyškrábal se na nohy.
"Na ten tvůj obličej se nedá zapomenout," ušklíbla se a zkoumala všechny ledovým pohledem.
"Tak co od nás chceš?" vypálil.
"Hmm předtím tolik lásky a najednou takový chlad,"
"Jsi tam kde nejsi vítaná, tak co by jsi čekala,"
"Od vás, nic," zasyčela opovržlivě. A začala kolem nich chodit. Jemně našlapovala a vše sledovala ostražitým pohledem. Bylo na ní vidět, že je ve stálém napětí, dávala si pozor na každý jejich pohyb a byla připravena kdykoli zasadit ránu.
"Co od nás potřebujete slečno Míno?" ozval se Brumbál klidně. Mína se na něj ani nepodívala a všechny pomalu přejela pohledem.
"Ty," ukázala na Siriuse, který sebou trhnul. "Jdeme,"
"To ne, já půjdu," vyhrkla Rebeka.
"Bek, zase se posaď," podíval se na ni Sirius, ale ona se opět obrátila k Míně. "To si troufáš, na člověka, který se nemůže bránit. Půjdu já a ukážeš mi co v tobě je," Démonka si odfrkla a odvrátila se od ní.
"Jsi zbabělá, jak jsem si myslela," zasyčela na ni. Mína se obrátila tak hbitě, že to skoro nezaregistrovali a udeřila Beku hřbetem ruky, až se svalila na zem. Luk se k ní okamžitě shýbl a pak se vrhl k Míně, ale ta jen napřáhla ruku on narazil do štítu. Pak, jakoby tam žádní štít nebyl, shýbla se k Bece a popadla ji za dolní čelist.
"Jsi možná moje krev, ale jestli se nezačneš chovat jako poslušná holčička, zabiju tě" pronesla sladce a ušklíbla se. Rebeka polkla, ale pak jí úšklebek oplatila. Mína se otočila ke dvěma Smrtijedům, kteří ji doprovázeli a sykla."Popadněte ho," a ladně vyšla z cely a její dlouhý černý kabát za ní vlál. Oba Smrtijedi popadli Siriuse a vyrazili za ní. Prošli dlouhou černou chodbou a zamířil k velkým dveřím zakončené lomeným obloukem. Rozrazila je dřív než se k nim přiblížila a rázným krokem vešla do rozlehlé místnosti. Na stěnách vysely ohromné gobelíny a jedné stěně vévodil ohromný krb, který měl až dva metry do výšky a na okrajích stály monumentální sloupy. U krbu stál taburetek a kolem něj byly rozmístěna křesla a jedna pohovka. Vše sladěno do tmavé rudé barvy. Na zemi ležela kožešina z medvěda a jeho otevřená tlama cenila zuby na nově příchozí. Ve velkém ušáku seděl Pán všeho zla a upíral na ně své chladné červené oči. Pohlédl na Mínu a jeho štěrbinové oči se ještě víc zúžily. Pak přejel pohledem na Siriuse, který hrdě stál mezi svými vězniteli.
"Aa pan Black, černá ovce, tak skvělé rodiny," prohodil konverzačně a pohlédl na Belatrix, která stála za jeho zády a nehezky se ušklíbla. "Opět se setkáváme,"
"Co po mě chcete?" zeptal se okamžitě Sirius.
"Z Brumbála jsme nic nedostali, ale vy máte své slabiny,"
"Všichni máme své slabiny, dokonce i vy," pronesl.
"Dost," vykřikl Voldemort a vstal z křesla. "Jak si dovoluješ, takto se mnou mluvit, ale dost malicherné zloby." Mávl rukou a přešel k němu. "Řekni mi, vše o tom vašem řádu. Kolik vás je, kde sídlíte, kdo je členem, chci vědět všechno," promluvil potichu Voldemort.
"To jsi si vybral špatnou osobu. Já ti nic neřeknu," ušklíbl se Sirius a vyškubl se Smrtijedům, kteří ho stále drželi a ti po něm opět chňapli, ale Voldemort je zdvižením ruky zarazil.
"Nechtě ho a jděte,"
"Jsou různé způsoby, jak tě donutit mluvit,"
"Budete mě muset zabít," řekl klidně. Mína sebou trhla a podívala se na něj. "Asi budeme muset," ušklíbla se.
"Proč, zabíjet rovnou tebe," zachechtal se Voldemort. Siriuse se rozesmál.
"Lidem, které nadevše miluju už nic neuděláš. Maggie je v relativním bezpečí a Rebeka spíš natrhne prdel tobě, než ty jí," řekl pobaveně a v tom se zhroutil k zemi pod náporem Voldemortovi kletby.
"Drzý pse. Jsi slaboch jako ostatní, nedovolíš, aby se něco stalo tvým přátelům. Už ne,"
"Já ti nic neřeknu. Nemůžu i kdybych chtěl. Nejsem strážcem tajemství."oddechoval Sirius a opět se vyškrábal na nohy.
"Zatracené kouzlo," zasyčel, chytil Siriuse pod krkem a neuvěřitelnou silou ho zvedl do vzduchu "A kdo jím je, kdo mi poví vše co chci vědět?"Sirius se začal dusit
Voldemort povolil stisk a on se složil k zemi, kde těžce oddechoval.
"Nemusím se ptát, jistě že Brumbál,"zahučel ledově Pán Zla. Siriusovi proběhl hlavou nápad.
"A co když ne," řekl a vzhlédl k němu. "Co když Brumbál učinil Strážcem tajemství někoho, kdo má největší moc, někoho, kdo se ti dokáže bez problému ubránit," Voldemort se ohlédl na Mínu, která seděla v křesle a vše sledovala.
"Přesně tak, zničil sis jedinou možnost zbavit tě Řádu, který už ti pěkně leze krkem, jinak by ses o něj tolik nezajímal,"
"Jste bystrý pane Blacku, ale proč bych vám měl věřit a kdyby jste mluvil pravdu,můžu se zeptat Míny,"
"To nemůžete. Mína má možná její tělo, ale nemá její paměť a její myšlenky. Musíte Maggie dostat zpět. Jinak se Fénixova řádu nikdy nezbavíte," křikl na Voldemorta Sirius a probodával ho pohledem.
"Blufuje," ozvala se Mína. Voldemort se na něj upřeně díval, pak se náhle ušklíbl.
"Máš pravdu moje milá, lže. Vy jste v nitrobraně nikdy nebyl moc dobrý," rozesmál se a uštědřil mu další crucio. Sirius zlostně praštil pěstí do podlahy. Proč si nevzpomněl na jeho nitrozpyt. Skoro ji měl zpátky.
"Strážcem je Brumbál a z toho pro vás plyne pane Blacku," vrátil ho hned do reality. "Že vaše služby už nebudou potřeba," rozchechtal se. Belatrix se napřímila a s šťastným úsměvem obešla křeslo.
"Sbohem bratránku,"prohodila s úšklebkem
"Myslím Belatrix," zarazil ji Voldemort. "Že lepší podívaná je na zhrzenou ženu, než na pomstychtivou příbuznou,"
"Ale můj pane," ohradila se, ale Voldemort ji zarazil zdvižením ruky. Bella zrudla a zastrčila hůlku zpátky. Mína se samolibě ušklíbla a ladně se zvedla z křesla. Protáhla si prsty až to v nich zakřupalo a v jejich očích se opět rozhořely plamínky.
"Užij si to," procedila Belatrix a společně se svým Pánem vyšla s místnosti Přešla k Siriusovi a podíval se mu do očí. Viděla v nich strach. Mávla rukou a okamžitě se jí v ní objevil bič, který se mu omotal kolem kotníků a srazil ho k zemi.
"Hele neměli by jsme svoje problémy řešit jinak?" zeptal se s úšklebkem Sirius, ale to už měl přes pravé oko šrám.
"Dej mi hůlku, ať je to spravedlivé,"
"Tohle není souboj, lásko. Jen si chci s kořistí chvilku pohrát než ji zabiju," opáčila sladce Mína a udělala k němu krok. Sirius se mezi tím zvedl ze země. Démonka si vytvořila ohnivou kouli a mrštila ji po něm. Přeletěl síň a zády narazil do zdi a zhroutil se pod ní. Ozvalo se křupnutí a Sirius syknul. Pomalu zamířila k němu, klapot jejich bot se ozýval celou síní. Sirius se vyškrábal na nohy a držel si zlomené zápěstí. Takto si s ním Mína hrála ještě půl hodiny. Teď ležel na zemi. Po těle měl šrámy a skoro se nehýbal. Přešla k němu a jedním kopnutím ho převrátila na záda. Stěží dýchal a upřel na své šedé oči.
"Tak už mě zabij, notak dělej," přikazoval ji a hleděl na ni s nenávistí. Ušklíbla se a zhlížela na jeho odrané oblečení a zakrvácené tělo. Celý se třásl. Shýbla se k němu a zašeptala
"Bojíš se smrti?"
"Zažil jsem několik let v Azkabanu, tam jsem zemřel dávno," procedil přerývaně. Mína ještě jednou mávla rukou až se po podlaze svezl až k chladné stěně. Namáhavě se zvedl na ruce a rozkašlal se. Na zem dopadlo několik kapek krve. Přešla k němu a přiklekla.Popadla ho za krk a převrátila na záda.
"Maggie, prosím," zašeptal skoro neslyšně.
"Jsi připraven zemřít," řekla vztyčila se nad ním. Pozvedla obě ruce a se zapraskáním se objevily plameny a když zmizeli držela v ruce jílec, dlouhého rudého meče.Pozvedla ruce ještě výš, aby měla velký rozmach a namířila ho přesně na Siriusovo srdce
"Maggie, miluju tě," zasýpal a Mína se odhodlala k úderu. Najednou jakoby si meč dělal co chce, nahnul se a jemně ji řízl. Mína sykla bolestí a jemně ucukla. Meč nenašel svůj zamýšlený cíl, ale sklouzl níž. Sirius zařval. Míně vypadl meč s ruky a ona se složila na kolena. Jednou rukou si držela poraněné zápěstí a snažila se zastavit krvácení. Najednou se z jejich úst vydral divný skřek, pak rychle zvedla hlavu a rozhlédla se.
"Siriusi," vykřikla, vyškrábala se na kolena a rychle se přesunula k ležícímu tělu.
"Siriusi," zašeptala a přitiskla si jeho hlavu k hrudi. Sledoval jak z boku krvácí. Napřáhla ruku a vletěla jí do ní hůlka. Rána se jemně rozzářila a pak zmizela. Sirius otevřel oči. Cítil jak mu na tvář něco kape. Vzhlédl a zjistil, že je nad ním někdo skloněný.
"Míno," vyhrkl a chtěl se od ní odtáhnout.
"Ne to jsem já Maggie," zašeptala plačtivě. Po tváři jí stékaly slzy.
"Promiň, promiň to jsem nechtěla, je mi to líto,"
"Ššš," tišil ji. "To je dobré," Ohnula se k němu a políbila ho. Přejela jeho zubožené tělo a ještě víc se rozbrečela. Pak sebou, ale najednou cukla.
"Siriusi, musíš odtud vypadnout."
"Cože, to ne,"
"Tohle je dočasné. Mína se vrátí," podívala se na něj smutně. "Vezmi moji hůlku, omrač mě a pak jdi zachránit ostatní," prosila naléhavě. "Dostaň je odtud," Pomohla mu vstát. Trochu se zakolébal a málem se svezl opět k zemi. Maggie mávla hůlkou a přivolala si lahvičku.
"Vypij to, na chvíli ti to pomůže," vybídla ho.
"Snape,"
"Teď se neofrňuj, nevím jak dlouho,…" s výkřikem se svezla na kolena.
"Vezmi moji hůlku, omrač mě a běž," křikla Maggie. Zvedla k němu pohled.
"Miluju tě," zašeptala. Sirius pozvedl hůlku.
"Já tebe taky,"z hůlky vyšlehl červený paprsek a Maggie se složila k zemi. Sirius na nic nečekal a co tak rychle jak mohl, zamířil k místu, kde věznili ostatní.

31. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:17 | Maky
31.
"Myslím Luku, že všichni víme jak se taková žena podvádí," zpražila Beka Desmonda pohledem.
"Ale tak to nebylo," podíval se na ni.
"No tak povídej, my tu na to máme celý den," pronesl ironicky Sirius a opřel se o vlhkou, chladnou zeď. "Lepší jak Azkaban," utrousil. Beka se podívala po Lukovi a posadila se vedle svého otce. Položila mu hlavu na rameno a přitáhla kolena k tělu.
"No tak povídej tati," vyzval ho Luk, když Des stále mlčel.
"Když jsem se s ní potkal, byla sama s tříletou holčičkou. Vyčerpaná, unavená a já vdovec s klukem. Nabídl jsem jí přístřeší, navzájem jsme si pomohli, byli jsme dobří přátelé. Já měl Maggie rád, byla to skvělá žena, věřila mi. Jednoho dne mi prozradila i své tajemství a já byl tak zvědavý, tak hloupý, že jsem si tu knihu chtěl prohlédnout,"
"Hmm a nenapadlo tě nic chytřejšího, než vyvolat démonku, která je vězněna v jejím těle," procedil Sirius.
"Byla to náhoda. Nevěděl jsem co to udělá," bránil se Desmond.
"To jsi se nenaučil, že číst z magických knih není nic chytrého a ještě k tomu nahlas?" podíval se na něj Remus.
"Nemyslel jsem,"
"To děláš často," prohodil Sirius. Desmond se na něj podíval a přešel k němu. Sirius se vyšvihl na nohy.
"O co ti jde?" vyjel na něj Desmond.
"Jde mi o to, že tě nemám rád," zasyčel na něj.
"To je mi novinka," řekl opovržlivě Des.
"Hele, ty jeden…."zavrčel Sirius.
"Sklapni, já ji neopustil, když mě nejvíc potřebovala. Pokud vím ty jsi se na ni vykašlal, když byla těhotná," křikl na něj Des. Sirius udělal dva kroky, popadl ho za košili a přitlačil na chladnou zeď.
"Tak se podívej ty jeden parchante. Já ji neopustil. Odešla sama, kvůli mé matce, která na ni poslala Desidé. Má matka jí vyhrožovala smrtí jestli se mnou zůstane. Nechtěla ohrozit Rebeku," zasyčel na něj.
"No tak to ses moc nevyšvihl, když jsi nedokázal ubránit svou milovanou, před vlastní matkou," rozesmál se. Sirius ho přitlačil ještě víc ke zdi, až Desmond začal sípat. Teprve teď se mezi ně vložila Beka. Doteď nikdo nezasáhl.
"Tati pusť ho," Sirius zaváhal, ale pak povolil stisk.
"Nikdy jsem nechápal proč odešla, jednoho dne se prostě sbalila a odešla," pronesl do ticha.
"Hmm," pronesl Desmond a Sirius se na něj podíval. Ten tón se mu nelíbil.
"Chceš tím snad něco říct?" vyjel na něj znovu.
"Třeba tvá matka byla jen záminka," uchechtl se, ale v zápětí skončil na zemi pod úderem Siriusovi pěsti.
"Tak už dost, zakřičel Lucas. Dejte oba dva pokoj. Tati vysvětli nám konečně co se mezi vámi stalo," zpražil je. Brumbál tam jen stál a pozoroval dění. Jakoby tu byl na dovolené. Pohodlně se posadil na jedinou postel a koukal do prázdna. Desmond se za Remusovi pomoci zvedl ze země a utřel si zakrvácený nos.
"Dneska máte vy Blackovi nějakou bojovnou náladu. Pořád mě mlátíte," ušklíbl se.
"Jestli nezačneš, taky ti jednu střihnu," zasyčela Rebeka.
"A taková roztomilá jsi byla," podíval se na ni. "Nuže dobrá, kde jsme to……jo už vím. Přečetl jsem nahlas první verše co byly na knize a poznal jsem se s Mínou. Nebyl vždy taková bestie. Byla dost divoká a nespoutaná a docela chladná, ale…."
"Nech mě hádat. Zamiloval jsi se do ni," pronesl do ticha Sirius.
"Přesně tak, ale Maggie jsem měl taky rád. Každá byla jiná a přesto stejná. Nedokázal jsem Maggie vrátit zpět, protože tu byla Mína, ale začala se chovat dominantně. Přemýšlela o ovládnutí světa o zničení mudlů a postupném vyhlazení nepotřebných kouzelníků. Chtěl jsem jí v tom zabránit. Chytit ji a znovu uvěznit, vrátit vládu nad tělem Maggie, ale nebylo to tak jednoduché. Přišla na to a snažila se utéct a při útěku zabila jednu rodinu. Jen proto, že stáli v uličce, kterou procházela. Po měsíci jsem ji dostal. Zničila jednu vesnici, úplně ji vypálila. Chytil jsem ji a znovu uvěznil," vyprávěl Desmond.
"Jak s tím dokáže žít?" zašeptal do ticha Remus.
"Ona o tom neví. Neřekl jsem jí to. Ona o tom ví jen okrajové informace. Má to zamlžené a já ji to nikdy neřekl, ale ví co Mína dokáže. Tím jsem mínu zradil a podvedl, tím, že jsem ji opět uvěznil"
"Jedno mi vysvětlete," ozval se Beka. "Jaktože ty jsi potřeboval na její vyvolání pouze text a Voldy ještě lektvar,"
"S Maggie jsme to upravili než…."
"Tě zmlátila," procedil Luk.
"Hmm,"
"Fajn, řekněte mi jak dostanu zpátky svou ženu," promluvil do nastalého ticha Sirius.
…..
Vrzly dveře. Všichni se po nich podívali.
"Jak se vám zde líbí?" pronesl chladný hlas.
"Hm, čemu vděčíme za návštěvu. Tři dny nás nikdo nenavštívil," pronesla chladně Rebeka. Mína si odfrkla.
"Co chcete?" vyjel na ni Sirius a Mína odtrhla pohled od Beky.
"Před časem tolik lásky a teď takový chlad,"
"Miluju ženu, které jste ukradla tělo," Mína se nehezky ušklíbla.
"Ona už se nevrátí, tak se s tím smiř," sykla na něj.
"Maggie je silná a vy ji nepodceňujte," promluvil do ticha Brumbál.
"Vy se moc neozývejte dědo vševědo," ušklíbla se. "Za chvíli si půjdete promluvit s Voldemortem,"¨
"Jaká čest," usmál se Brumbál.
"A ty zlato si to užij, už tu dlouho nebudeš," sykla s úsměvem a obrátila se.
"Tátu nech být a raději se poměř s někým stejně dobrým?" křikla na ni Beka. Mína se otočila.
"Je to odvaha nebo bláznovství?"
"Řekla bych, že od každého trochu," pronesl klidně. Mína k ní přešla a nahnula se k ní.
"Vím, že tam máma někde je a ona najde způsob jak tě zajmout," Mina se na ni zadívala zvláštním pohledem. Odvrátila se a se smíchem odkráčela z místnosti.
"Máma tam někde je," pronesla po nějaké době ticha Rebeka. "Když se na mě podívala, na pár vteřin jsem ji tam viděla. Byla to máma a ne ta mrcha,"
"Beko to se ti zdá," zašeptal Luk.
"Nezdá vím, co jsem viděla," podívala se na něj. "Jen ať si počká, až se dostanu z této kopky, pozná kdo je to Rebeka Blacková,"

30. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:16 | Maky
30.
"Taky tě rád vidím Míno," prohlížel si ji Desmond a ona na něj upírala své chladné oči.
"Cože vy se znáte?" vyjekl Sirius, když mu došel význam jeho slov. Mína se nevesele zasmála.
"Copak Desi, ty jsi jim to neřekl? Nepochlubil jsi se?"
"Jen jsem jim neřekl celou pravdu," opravil ji.
"Měl jsi strach, že?" pronesla a ušklíbla se. Přešla k němu a jak ještě ležel na zemi tak ho pořádně kopla, až se přetočil na záda.
"To si můžeš ušetřit," zahučel na ni.
"Desmonde můžeš nám to nějak vysvětlit?" vyjela na něj Rebeka.
"To raději ani ne," prohodil a vyškrábal se na nohy.
"Víte proč Maggie Desmonda opustila?" podívala se na všechny s ošklivým úšklebkem démonka.
"Protože zabil tři lidi, když mu půjčila knihu," řekl Sirius netrpělivě.
"A víc podrobností vám k tomu neřekli?"
"Je to jejich věc," prohodil Remus, který ji celou dobu ostražitě sledoval.
"Tady náš přítelíček Desmond si od Maggie půjčil knihu. Od této doby mě Maggie moc dobře zná."
"Jak to myslíš?" vyštěkl Sirius netrpělivě.
"Toho chytráka nenapadlo nic chytřejšího, než přečíst latinský text, který je napsán na první straně knihy."
"Bylo to nechtěně, netušil jsem co to udělá," vyhrkl Desmond.
"Jenže jsi to udělal a tím mě osvobodil,"sykla Mína.
"Pokoušel jsem se ji zastavit, ale mezi tím zabila tři lidi,"
"Ano, ano, neměli zaclánět a pokoušet se mě zastavit," řekla s uspokojením a začala kolem nich přecházet. Beka ji sledovala a tiše vzlykala a ostatní nebyli schopni slova. Sirius pozoroval démonku a snažil se v ní najít aspoň náznak své ženy, náznak toho, že tam Maggie někde je.
"Pokoušet se tě zastavit?" zakřičel Desmond. "Vždyť té holčičce nebylo ani pět," Mína si odfrkla.
"Byla na špatném místě ve špatnou dobu,"
"Její rodiče jsi upálila za živa, jen jsi tam stála a poslouchala jak křičí,"
"Sklapni," vyštěkla a popadla ho za ruku na které se ihned objevily puchýře od spáleniny.
"Neměli ti pomáhat,"
"Co se to s tebou stalo Míno!," zašeptal do ticha.
"Podvedl jsi mě, obelstil jen abys dostal zpátky Maggie," řekla ledově a poslední slovo pronesla s opovržením. Voldemort celou scenérii sledoval s úšklebkem a potěšením.
"Nejhorší je zhrzená žena," pronesl Pán Zla a přešel k Míně. "Vítám tě mezi námi,"
"Jsem vám vděčná, že jsme mě osvobodil, ale nepočítejte se mnou. Odejdu," obrátila se na něj.
"To bych nedoporučoval. Já jsem tu Pán všeho zla. Se mnou by jsi mohla mít neomezené možnosti. Přidej se ke mně. Se mnou si budeš moci dělat co budeš chtít a to vše pod mou ochranou."
"Pokud to příjmu, uvědomte si, že nebudu váš pejsek. Nepřijdu na zavolání. Půjdu kam chci a kdy chci. Nebudu dělat vaši špinavou práci. Udělám jen to sama budu chtít," pronesla povýšeně a pohlédla mu do očí.
"Myslím, že si budeme rozumět," pronesl s úšklebkem Voldemort.
"V to doufám," zasyčela.
"Maggie nedělej to," zakřičel Sirius. Démonka se na něj prudce otočila, až jí šaty zašustili po zmrzlé trávě. Přejela ho od hlavy až k patě, pomalu k němu přešla a sklonila se těsně k jeho obličeji
"Sirius Black. Nechápu jak tě mohla milovat. Ještě já cítím tu pachuť tohoto citu," zasyčela mu do tváře. "A jestli sis to neuvědomil Maggie tu zrovna není a nedoufej, že se kdy vrátí. Už jen to, že musím nosit tvoje dítě je opovrhující," obrátila se a pomalu přešla k Belatrix.
"Odveď je," přikázala. "Zavřete je do nějaké kopky."
"Ty mi nemáš co…." začala ledově Belatrix, ale Maggie ji silo vrazila ruku do břicha a jakoby prorazila břišní stěnu. Belatrix začala lapat po dechu. Mina jemně natočila hlavu na stranu a prohlížel jsi ji.
"Máš nějaké námitky?" zeptala se sladce a její ruka se jemně rozzářila a pootočila vpravo. Bellatrix zavřeštěla.
"Ne-mám," vypravila ze sebe přerývaně.
"Hodná holka, " usmála se Mína a ruku vytáhla. Belatrix opět začala volně dýchat. Začala si prohmatávat břicho, ale nikde žádná známka po ráně. Pořádně se nadechla a kývla na Smrtijedy, kteří drželi zajatce. Už znovu nechtěla zažít ten pocit, jako, když jí někdo pálí vnitřnosti. Každý Smrtijed popadl jednoho z vězňů a na Voldemortovo kývnutí se přemístili pryč z travnaté louky na okraji lesa. Jediný koho odvedli byl Sirius, Rebeka, Desmond, Lucas, Remus a Brumbál. Ostatní zůstali nevěřícně stát uprostřed mýtiny.
V hale velkého sídla najednou vyšlehli plameny a stála v nich nádherná žena. Přejela to pohledem.
"Tady vy žijete?"odfrkla si, když si to prohlédla. "A to si říkáte Pán všeho zla?" otočila se na Voldemorta. Ten její poznámku přešel bez povšimnutí.
"Desidé ti ukáže tvé komnaty," kývl na démonku a sám odkráčel pryč.
Mezi tím panovala v kopce vřava. Nikdo nechápal jak se to mohlo stát.
"Proč jsi nám to sakra neřekl?" okřikl Desmonda Sirius. "Proč nám to ona neřekla? Proč nám neřekla, že ve svém nitru má ještě někoho?"
"Taky by ses tím nechlubil," podíval se na něj.
"Řekněte mi co uděláme, musíme něco vymyslet," přecházel Sirius nervózně po zatuchlé kobce.
"Siriusi, uklidni se," promluvil Remus.
"Uklidni se? Uklidni se? Jak se mám sakra uklidnit, když z mojí ženy je démonská svině," vyjel na něj.
"Sexy démonská svině," opravil ho Desmond a Sirius udělal několik kroků, že mu jednu vrazí, ale Beka si před něj pohotově stoupla.
"Co když něco udělá Rachel?" podívala se na něj uslzelýma očima.
"Neublíží ji," promluvil poprvé od incidentu Brumbál.
"Jak to víte?" podíval se na něj Luk. Brumbál se nadechl, že mu odpoví, ale vložil se do toho Remus.
"Ať chce a nebo nechce, to dítě je její,"
"Nevím o čem to doprdele mluvíš,"vyjel na něj Sirius.
"Ale víš o čem to doprdele mluvím," opáčil Remus naštvaně a všichni si ho prohlíželi. Takové slovo v jeho slovníku není.
"Je to její dcera, část ní. Nedokáže ji zabít,"pokračoval.
"Remus má pravdu, to je i má úvaha," pronesl Brumbál.
"Fajn teď konec úvah, raději mi řekněte jak ji zachráníme,"
"Potřebujeme ten lektvar a taky latinský text," řekl Desmond klidně, jakoby měli jít nakoupit.
"Vždyť Voldemort žádný text nepotřeboval."
"Ne protože ho odříkávala Desidé, copak jsi to neviděl?" vyjekl.
"Promiň já byl trochu v šoku," křikl Sirius.
"Trápí mě jedna věc," ozval se najednou Luk. "Mína řekla, že jsi ji podvedl," obrátil se na otce. "Jak?"

29. Kapitola MB

10. listopadu 2011 v 21:15 | Maky
29. Kapitola
Už deset minut poslouchala tlumený hovor, ale nedokázala rozeznat o koho se jedná a ani co říkají. Nemohla se ani pohnout a víčka měla tak těžká, že po minutě pokusů je otevřít to vzdala. Cítila se celá rozlámaná, jakoby nespala několik let. Chtěla spát hrozně se jí chtělo spát, ale hovor ji rušil. Nevěděla kde je, ani co se děje a byla jí to naprosto jedno. Teď byla unavená a tělo jí dávalo jasně najevo, že už nechce vnímat. Naposledy se zavrtěla a opět usnula. Zdál se jí podivný sen o temných místnostech a různých osobách.
Konečně se cítila aspoň trochu odpočatě. Tělo jí už trochu poslouchalo a po nějakém čase konečně dostala energii na to, aby otevřela oči.V místnosti byla tma, jen pouliční lampa svítila do oken. Chvíli sledovala okno a snažila se vzpomenout si, co se vlastně stalo, ale nějak to měla zastřené. Místo vzpomínek, jen šedá mlha. Rozhlédla se kolem a zjistila, že je u sebe v pokoji. V křesle seděl shrbený Sírius a spal. Maggie se musela usmát. Pořád má oni strach i když moc dobře ví, že nemusí. Konečně se jí vybavilo co se opravdu stalo. Vzpomněla si jak se složila na chodbě. Přetočila se na bok a pozorovala ho. Klidně oddechoval, hlavu složenou na opěradle.
"Já toho chlapa miluju," špitla do ticha a opět zavřela oči. Po nějaké době znovu usnula.
Už potřetí otevřela oči. Spatřila Remuse jak se v rohu baví s Tonksovou. Protáhla se, aby na sebe upoutala pozornost, ale ti dva byli až příliš zabráni do hovoru. Posadila se, ale ty dva ona očividně moc nezajímala. Usmála s a vystrčila nohy z vyhřáté postele. Ovanul je chladný vánek a Maggie bojovala s myšlenkou, že by z postele raději nelezla, ale pak se svezla dolů. Jako každé ráno přejela rukou po břiše, aby zkontrolovala Rachel. Přehodila přes sebe župan a zamířila pryč. Ušklíbla se a přešla k diskutující dvojici.
"Dobré ráno, až si to vyřídíte, přijďte za námi do kuchyně," řekla jim a otevřela dveře. Remus jen kývl, ale dál se dohadoval s Nym. Zakroutila hlavou, zavřela dveře a v tom se ozval výkřik: Meg a oba vystřeli z pokoje.
"Díky, že jste mě začali vnímat," ušklíbla se Maggie,když se k ní připojili.
"Meg, jak se cítíš?" vypálil Remus. "Měla by jsi si ještě lehnout."
"Ne to je dobrý, cítím se docela dobře," řekla a sešla ze schodů. "Jen jsem trochu přecenila své schopnosti."
"A kdy to neděláš?" ozvala se z úšklebkem Nym.
"Velice vtipné," zašklebila se na ni Maggie a otevřela dveře do kuchyně.
"Meg," vykřikl Sirius a hnal se k ní."Já tě přerazím,"
"Taky tě miluju zlato," opáčila Maggie, políbila ho na tvář a posadila se na nejbližší židli.
"Víš jak jsi mě vyděsila?" zamračil se na ni.
"Promiň," podívala se na něj omluvně.
"Kde je Beka?" zeptala se po chvíli, když do sebe nacpala několik toastů. Všichni na ni hleděli. Maggie jen pokrčila rameny.
"Jak víš, že tu je?" podíval se na ni Remus.
"Jsem její matka," opáčila Maggie a zvedla se k odchodu. Trochu zavrávorala a Sirius ji pohotově podepřel.
"Ještě, že tě mám," ušklíbla se na něj a společně vyrazili pryč. Chytil ji kolem pasu a ona si užívala jeho blízkosti. Bloudila vzpomínkami v době, kdy spolu chodili v Bradavicích a pak i po nich a teď je to tu zase. Vzala si ho. Kdyby jí tohle řekli před několika lety asi by se jim vysmála. Přitiskla se k němu ještě víc a položila si hlavu na jeho rameno. Usmál se.
"Meg, i když jsi naprosto šílená a někdy mám sto chutí tě zaškrtit……..přesto tě miluju," zašeptal Sirius. Maggie se usmála. Vyšlapali po schodech, zastavili se před dveřmi do Rebečina pokoje a po jemném zaklepání vešli, ale to co viděli opravdu nečekali. Beka nebyla v pokoji sama Seděla na posteli a vedle ní Luk. Oba dva se vášnivě líbali ani jeden nezaznamenal, že byli vyrušeni. Sirius očividně zbrunátněl a nadechl se, aby své emoce pustil ven, ale Maggie ho zarazila svým, naprosto klidným.
"Ehm, ehm," Mladé to natolik vyděsilo, že od sebe odskočili na několik metrů a zhluboka dýchali.
"Jak vidím, velice dobře se bavíte," pronesla do ticha a přejížděla pohledem z jednoho na druhého.
"No…. My," zahučel Lucas ale to už se Siriusovi vrátil hlas a vyhrkl.
"Co si jako myslíte, že tady děláte,"zahřměl.
"Tati do toho ti nic není," zamračila se Rebeka, ale on si jí nevšímal. Udělal několik kroků k Lukovi a zastavil se těsně před ním.
"Nech mou dceru nepokoji," řekl ledově a mířil na něj prstem.
"Nebo co? Myslíte si, že se vás bojím?" podíval se na něj Luk a bojovně vystrčil bradu. Sirius se nadechl, že mu na to něco odpoví, ale to už si řekla Maggie, že ho vysvobodí. Přestala se culit tomu jak si Sirius ochraňuje svou rodinu, udělala krok a ještě prskajícího Siriuse vytáhla ven.
"Meg, co to děláš?" podíval se na ni nazlobeně.
"Nech je přece být," usmála se na něj.
"No to teda nenechám, nepřeji si, aby moje dcera chodila s někým takovým,"
"Ale zlato, vadí ti jen to, že je to Desmondův syn," dala ruce v bok.
"To není pravda, on není pro ni ten pravý,"
"To by měla posoudit ona nemyslíš?"
"Ublíží ji," zakřičel.
"Nekřič," zasyčela Maggie. "Ty jsi poslechl, když ti tvoje matka, řekla, že se mnou nemůžeš chodit? Neposlechl, stejně jsi se mnou zůstal,"
"Ale to je přece něco jiného. Jeho otec je kriminálník,"
"To ten tvůj taky,"
"Neměla by jsi stát na mé straně?"
"Já stojím na tvé straně, jen si myslím, že Rebeka je dost stará na to, aby sama poznala, kdo je pro ni ten pravý," podívala se mu zpříma do očí. " A rozhodně je to lepší, než její minulé výběry," Sirius si povzdechl a dál zarytě koukal na nějaký neviditelný bod za ní.
"Nebuď jak malý, dej tomu čas a uvidíš. Když jí ublíží, nechám tě s ním o samotě," Sirius se zasmál.
…..
"No tak, dělejte," zakřičel Moody na celý dům. V tom vedle něj doskočil Luk, který sbíhal schody.
"Kampak si myslíš, že jdeš," podíval se na něj.
"Já jdu taky,"
"No to víš, že jo a tvůj otec mě zabije," přejel ho Moody pohledem. Ze schodů se přihnal Desmond, Remus a Kingsley.
"Můžeme jít," vydechl Remus.
"On taky?" podíval se na Desmonda Moody a sjel ho opovržlivým pohledem.
"Chci vám pomoci," řekl odhodlaně Desmond a vyrazil ke dveřím dřív než ho někdo zarazil. Ostatní vyrazili za ním. Lucas udělal krok, ale jeho otec se otočil a zarazil ho.
"Na to zapomeň mladý muži," řekl a zavřel dveře. Nenávistně je sledoval, ale najednou ho někdo drapl zezadu za hábit. Nadskočil.
"Pšt, jdeme," zašeptala mu Beka do ucha.
"Maggie mě zabije," zasténal Luk, ale to už ho obklopili plameny a společně s Bek zmizel.
Maggie zpozorněla. Zvedla hlavu od Smrtijeda, kterého před chvíli srazila k zemi a viděla jen jak se na kraji lesa objevili plameny a poté tam stály dvě osoby. Kolem panovala hrozná vřava. Míchali se tam postavy Fénixova řádu a Smrtijedů. Občas proběhl i nějaký ten bystrozor.
"Já je přerazím," ozvalo se dvojhlasně a Maggie sledovala dva muže jak hledí na Beku s Lukem.
"Desi, Siriusi, přerazím je já," zahučela Maggie a vyrazila k nim, ale v tom jí do cesty vstoupila další osoba.
"Ale, ale, kohopak to tu máme," ušklíbla se.
"Tam kde jsi ty a tvůj přítelíček Voldemort, budu i já," přejela ji pohledem Maggie.
"Vedeš tu monology?" zeptala se posměšně.
"Desidé, na to, že opět půjdeš k čertu, tak si nějak moc fandíš nemyslíš?" odfrkla si. Desidé si ji prohlédla a rozesmála se ďábelským smíchem.
"Těším se až tu bude," vykřikla a se smíchem zmizela v plamenech. Co to mělo být, zeptala se sama sebe. Rozhlédla se, aby zjistila kde je Rebeka s Lucasem, ale ti se někam vytratili. Otočila se a všimla si Smrtijeda jak pozvedl hůlku proti ní. Nestihla zareagovat a on ji odhodil stranou. Maggie se snažila dopadnout na záda, aby nějak neuškodila dítěti, ale nepovedlo se, tak aspoň předpažila ruce, aby zmírnila pár. Dopadla a cítila jak jí v jednom z prstů křuplo. Zavila bolestí a pomalu se zvedala ze země, ale v tom jí někdo popadl za vlasy a vytáhl na kolena. Sykla a ucítila něčí hůlku.
"Dost," rozlehl se Voldemortův hlas po celé krajině. "Odhoďte hůlky nebo ji zabiju," zakřičel. Maggie jen zírala směrem, kterým musela. Dnes nemá dobrý den. Z nějakého nepochopitelného důvodu se nemohla pohnout a ani přemístit. Sledovala jak členové řádu pomalu sklánějí hůlky a předávají je Smrtijedům, kteří je surově táhnou k Voldemortovi.
"Tak je to správně,"pochválil ledově.
"Pusťte ji," křikl Sirius.
"Ale no tak bratránku, přece by ses nezlobil," ozval se nad Maggie hlas Belatrix a přitáhla Maggie ještě víc.
"Nechte ji být a vemte raději mě," zakřičel na něj.
"Blacku, o tebe vůbec zájem nemám, ale tady s Maggie mám jisté plány," promluvil Voldemort. "A vy to vše uvidíte," dodal. Maggie zbledla. Co chce dělat. Zabít ji, přede všemi, aby ukázal, že mu už nic nestojí v cestě? Ještě, že je Harry stále v Bradavicích, prolétlo jí hlavou.
"Maggie," pronesl tiše a stisk konečně povolil. Obrátila se na něj. "Krásná žena s duší démona. Ideální," přešel k ní. "A proč ho držet na uzdě,"pokračoval klidně. Maggie vytřeštila oči.
"Ne," špitla neslyšně.
"Je to strach co vidím,"
"Nedělej to," řekla. V jejím hlase bylo slyšet tolik strachu. Ona vždy pevná, nikdy jí nic nevyděsilo ani nevyvedlo z míry, ale teď. Tolik strach. Třásla se.
"To byl skvělý nápad Desidé,"
"To není skvělý nápad, ale sebevražda," vykřikla a z učí jí stekla slza. "Nedokážeš to. Nedokážeš ji udržet na uzdě. Nebude mít důvod tě poslechnou. Posadí se na tvé místo,"
"Proč říkáš ona, vždyť je to část tebe," pronesla klidně Desidé.
"To nikdy," zasyčela Maggie.
"Tome nedělej to," podívala se na něj vyděšeně. "Zabije tě,"
"Nedělej, že máš o mě strach?"
"Raději ty než ona,"
"Nevíš co dokáže, neznáš ji,"
"Mám to pojištěné. Ona je část tebe, tudíž mě nemůže zabít a pak je tu ještě ten malí spratek uvnitř tvého těla"
"Jí tohle ale nezajímá,"
"Mezi námi je dohoda. Nesmíš mě zabít a tudíž ona taky ne," pronesl klidně Voldemort.
"Meg o čem to mluví? Jaká dohoda," zeptal se Sirius.
"To byla cena," pronesla potichu. "Cena za tvou svobodu. On mi půjčil Petra a já mu slíbila, že ho nezabiji. Nesmím dát smrtelnou ránu."
"Dost řečí, ať to máme za sebou," ozvala se netrpělivě Desidé a přešlapovala.
"Klid má milá, trpělivost,"
"Naposledy tě žádám, nedělej to," zasténala zoufale Maggie a slzy jí tekly proudem. "Jestli se dostane k mé moci. Zničí půlku Londýna, jen proto že se jí chtělo,"
"Mlč, dost už žvástů," zasyčel Voldemort. "Abys věděla, že jsem velkorysí, můžeš se rozloučit," Maggie zavřela oči a setřela slzy. Pomalu se zvedla a přešla k první osobě.
"Rebeko Anne Blacková," pronesla tiše a upřela uslzelé oči na svou dceru, která ji se strachem pozorovala. Dávej na sebe pozor a hlavně buď šťastná a slib mi jednu věc," podívala se na ni zpříma. "Vyhýbej se jí. Co nejdál můžeš. Mám tě ráda zlato," zašeptala a pořádně ji objala.
"Taky tě mám ráda mami," rozplakala se. Pohladila ji po tváři a přešla dál.
"Desmonde," pronesla, políbila ho na tvář a něco mu pošeptala do ucha, tak aby to nikdo neslyšel. Pak se od něj odtáhla obejmula se s Remusem a kývla na Brumbála.
"Luku, postarej se o mou dceru a pamatuj," provrtala ho pohledem "Jestli jí zlomíš srdce, zlomím ti nohy," pronesla naprosto klidně a přešla k poslední osobě, které se vrhla do náruče.
"Miluju tě, pamatuj si to. Nic to nezmění," zašeptala a naposledy ho políbila. Poslední polibek. "Postarej se o děti a vzkaž Harrymu, že ho mám ráda a ať na sebe dává pozor," zašeptala pohladila ho po tváři a on ji se strachem pozoroval. Ona věděla do čeho jde, ale on to netušil a nevěděl jak jí pomoci. "Siriusi," řekla a ohlédla se. Chci po tobě jen dvě věci."
"Cokoli," vydechl. Maggie se smutně usmála.
"Slib mi, že až se narodí Rachel ,dostaneš ji odtud za každou cenu," řekla naléhavě "A to důležitější. Musíš mě zabít," pronesla a hlas se jí zlomil.
"Co?" vykřikl Sirius.
"Máte čas do doby než se narodí, ale jakmile bude na světě, vaše jediná starost bude mě zabít,"
"To neudělám, Meg,"
"Musíš," zašeptala.
"Dost tohohle srdceryvného šílenství," zasyčel Voldemort, několika kroky přešel k Meg a drapl jí za krk. Sirius vystřelil, ale Smrtijedi ho popadl za paže a srazili k zemi.
"To ne," zakřičel. Maggie od nich odvrátila uslzenou tvář. Voldemort ji předal Desidé a Belatrix a sám přešel k místu, kde jedním mávnutím hůlkou vyčaroval zlatý pohár, plný rudé tekutiny.
"Brzy budeš tady sestřičko," zasyčela jí do ucha Desidé.
"Nedělej to," zasténala skoro neslyšně Maggie.
"Bude se zlobit a pomstí se ti za to, že jsi držela uvězněnou ve svém těle,"
"Chtěla jsem se jí zbavit, ale .."
"Ale to by jsi už nebyla ty, nebyla by jsi ohnivec. Ona je tvou součástí. Ona je tvou duší. Ona je démonka, pravá démonka a ty jsi držela uzavřenou hluboko ve své mysli,"
"Pusťte mé přátele, máte mě, oni vás nijak neohrožují,prosím" podívala se na Belatrix a ta se rozesmála.
"Hrdá Maggie Greyová umí i prosit?" zeptala se posměšně. Maggie si odfrkla.
"Zemřeš jako první,"zasyčela. Voldemort přešel před ně. Desidé a Belatrix ji srazili na kolena a Voldemort ji násilím vlil tekutinu do krku. Maggie se rozkašlala a dopadla na všechny čtyři. Těžce oddechovala.
"Ne," vyrazila ze sebe skřek.
"Ale ano," promluvila znovu, ale to úplně jiným tonem.
"Vrať se zpátky, tady nemáš právo,…"
"Právo já jsem vězněna ve tvé hlavě několik let. Konečně se taky ujmu vlády,"
"Nedělej to," zasténala.
"Maggie, Maggie já neumím odpouštět," zasyčela znovu. Všichni to sledovali. Bylo vidět, kdy se na povrch dostává démonka a kdy Maggie. Bránila se, hádala se sama se sebou. Smrtijedi se chechtali, ale členům řádu do smíchu nebylo. S napětím sledovali jejich souboj.
"Běž pryč," zakřičela s plna hrdla a najednou vše ustalo bylo ticho a Maggie klečela a těžce oddechovala. Všichni ji sledovali a pár lidem se ulevilo, když v tom hbitě zvedla hlavu a všechny si prohlédla a přejela je neveselým úšklebkem. Zvedla se na nohy. A prokřupala krk.
"Konečně svobodná," zasyčela ledově. Rukama přejela celé své tělo a prohrábla si vlasy. Podívala se na svůj odraz v kaluži vody. Odfrkla si a mávla rukou. Najednou na sobě měla dlouhé rudé šaty s hlubokým výstřihem a vysokým rozparkem. Přejela si rukama po šíji a napřáhla před sebe ruku ve které vyšlehl plamen a už v nich třímala dvě červené jehlice, které se bodla do stočených vlasů. Podívala se na Siriuse a on viděl, že v jejich očích poskakují plameny. Její pohled jindy plný lásky teď čišel chladem a opovržením. Přešla k Voldemortovi a položila mu dva prsty na rameno a pomalu ho obešla a její prsty přejeli přes záda k druhému rameni. Jemně se o něj opřela a z jejích šatů koukalo koleno a část stehna. Desmond se neudržel a hvízdl.
"Desmonde ty jeden parchante ještě žiješ?" pronesla posměšně a přešla k němu.
"Jak vidíš," řekla. Démonka se k němu nahnula a políbila ho jejích jazyky se propletly ve vášnivém polibku. Po několika minutách se odtáhla. Ona si ho změřila.
"Ahoj," pronesla sladce a v zápětí její rysy ztvrdly a ona ho udeřila až zavrávoral a složil se k zemi. Podíval se na ni a otřeli ji krev ze rtu.
"Taky tě rád vidím Míno,"

28. Kapitolaa MB

10. listopadu 2011 v 21:12 | Maky
28.
"Maggie ne," stihl ještě vykřiknout Sirius, než zmizela v plamenech. "Ženská jedna paličatá,"zanadával a zvedal se.
"Nesmíš jí to mít za zlé,"ozval se Remus a povzbudivě ho poplácal po rameně. "ona prostě musela,"
"Já vím, ale může to být past, možná tam na ni Voldemort čeká,"
"Myslíš, že se nedokáže ubránit?" ozvala se pobaveně Nym.
"Mám o ni strach. Jdu za ní,"rozhodl se Sirius a vyběhl schody z kuchyně. Popadl hábit co visel na stojanu a vyběhl ven. Nebyl ani pár kroků v parku a s hlasitým prásk zmizel.
Maggie šla po vyšlapané cestičce ve sněhu. Snažila se zahnat slzy. Párkrát zamrkala a zhluboka se nadechla. Konečně dorazila na místo, které hledala. Zastavila se a zírala před sebe. Z těžkých mraků se začal sypat sníh, pomalu se snášel a pokrýval zemi čerstvou nadílkou. Nedokázala to dál zadržet stála tam koukala na kámen a slzy se jí proudem kutálely po tváři. Cítila takovou hořkost a nespravedlnost.Jediné co teď sledovala byl datum vytesaný v kameni 30. ledna. Na datum, které vždy slavila v Bradavicích velkou oslavou na datum, kdy byla šťastná. Při pohledu na číslice pod ním jí bodlo u srdce 31. říjen. Jak nenáviděla tohle datum, tento den, kdy přišla o svou nejlepší kamarádku o část svého srdce o část své duše. Dnes by měla narozeniny. Její kamarádka Lily Evansová by dnes měla narozeniny nebýt toho proklatého dne. Chodila sem každý rok. Tolik se jí stýskalo. Rozplakala se už nemohla dál zadržovat slzy, zadržovat smutek. Podlomila se jí kolena a ona se zhroutila do sněhu. Klečela a pozorovala náhrobek své kamarádky a svého bratra. Nikdy nechápala jak se ti dva mohly dát dohromady, ale víc nechápala sebe a Siriuse. Jak dokáže postoj k člověku změnit jediný polibek. Klečela na studené zemi a jemně se třásla. Teď jí bylo vše jedno. Její veškerá ostražitost byla ta tam.Kdyby se vedle ní přemístili Smrtijedi asi by si toho ani nevšimla. Byla tu jen ona a její smutek. Najednou ji někdo jemně chytil za rameno. Jemně sebou trhla a vzhlédla. Spatřila šedé oči, které tolik milovala. Byla vděčná, že je tu. Chtěla se k němu přitisknout, ale neměla sílu vstát.
"Maggie?" zašeptal a přidřepl si k ní. "Nesmíš si to tak brát. Teď je jim určitě lépe, nejsou ve válce,"
"Stýská se mi, tak strašně moc se mi stýská,"zavzlykala.
"Já vím, cítím to samé. My všichni,"
"Hmm jen já jsem se z toho takto sesypala," zahučela tlumeně.
"Máš na to právo," řekl pobaveně Sirius a ona se na něj tázavě podívala. "Hormony," dodal a Maggie se musela usmát.
"Úsměv ti sluší. A teď vstávej než moje holčička dostane rýmu,"prohodil a vytáhl ji na nohy.
"Půjdeme?"
"Počkej," špitla ještě otočila se a mávla hůlkou. Na hrobě se objevili nádherné bílé lilie.
"Tak můžeme," řekla a přitiskla se k němu.
"Jo a měli by jsme sebou pohnout," dodal suše Sirius a koukal před sebe. Maggie se rychle otočila a viděla, že k nim kráčí dvě ženy. Jedna s rudými vlasy a druhá s rozvrkočeným účesem.
"Ahoj Des," prohodila otráveně Maggie a probodávala démonku pohledem. "Ta minulá nakládačka ti nestačila?"
"Bratránku, drž si tu svou příšerku na vodítku," zasyčela Belatrix směrem k Siriusovi.
"Ty,….." začala Maggie, ale Sirius ji stiskl ruku.
"Teď se nebudeme prát," prohodil.
"Copak máš strach?" zeptala se posměšně Bella.
"Jen z toho, že by tě museli odnést v krabičce od zápalek," zasyčel.
"Maggie, Maggie ty jsi tak předpověditelná," prohodila líně Desidé. "To je problém vás, jak bych to řekla….dobrých. Vždy uděláte to co se od vás čeká,"
"Vůbec mě neznáš," řekla ledově Maggie. "Jak mě chceš zabránit, abych neodešla?"
"Hm ty nikdy z boje neutíkáš. Spoléhám na to, že kvůli pomstě se mnou budeš bojovat,"
"Zklamu tě. Nikdy nespoléhej,"řekla a mrštila po ní ohnivou kouli, obě ženy to odhodilo dozadu. Popadla Siriuse a rychle vyrazila pryč.
"Musíme se dostat za hřbitovní zeď, pak už bude bariera natolik silná, že nás odtud přenesu," vysvětlila a přeskočila přes jeden hrob následována Siriusem.
"Víš co mě štve zlato? Že mě nikdy neposloucháš,"
"Jo tohle máme společné,"houkla. Dalším skokem přeběhli na hlavní cestu a zamířili k bránce, před kterou se přemístila Desidé.Oba se škubnutím zastavili. Sirius pozvedl hůlku, ale Maggie ho zarazila.
"Co je to s tebou?" zeptala se udiveně Desidé. "Copak se děje?"
"Tohle není dobrý," zašeptal jí Sirius do ucha, protože se kolem nich začali seskupovat Smrtijedi.
"Odtud neutečeš, potřebovala bys dva ohnivce, aby ses odtud dostala," zakřičela. Maggie se zašklebila. Pravou ruku si položila na břicho, levou popadla Siriuse.
"Díky," řekla vesele a poté je obklopily plameny a zmizeli.
"Co to bylo sakra," zařvala Belatrix, která zrovna doběhla. "Říkala jsi, že bude bojovat, že nám neuteče, že se odtud nepřemístí,"křičela.
"Sklapni ty huso. Něco se s ní děje. Znám ji až příliš dobře. Něco se děje. Je moc ostražitá. Vyhýbá se boji," přemýšlela nahlas Desidé.
"A co to znamená?" vřískl někdo.
"Na to musíme přijít,"
………
V kuchyni se najednou objevily plameny a když zmizely stála tam Maggie se Siriusem a smáli se na celé kolo.
"Bože to byl výraz," smál se Sirius. "Myslím, že nečekala, že se odtamtud přemístíme,"
"Vidím, že se dobře bavíte," ozval se dotčeně Remus.
"Velice dobře.Právě jsme si hráli na honičku s démonkou a Belatrix,"
"Jak jsi to udělala?" obrátil se na ni Sirius.
"Desidé mi řekla jak se odtamtud dostat, tak jsem to využila. Jeden ohnivec nemá dost energie, aby přešel přes zábranu, ale já nejsem jen jeden ohnivec,"zazubila se Meg.
"Jste blázni víte o tom?"ozvala se Tonksová.
"To jsme. Aspoň jsem se protáhla, ale nezapomenu jim, že se tam objevili. To mě nemohou nechat aspoň jít za svou kamarádkou?"zahučela naštvaně.
"Voldemort je Voldemort," řekl Remus a posadil se zpátky ke stolu.
"Teď pokud mě omluvíte si půjdu lehnout," řekla Maggie a vyrazila pryč z kuchyně. Prošla halou a vyšlapal schody, ale na odpočívadle se jí zamotala hlava. Opřela se o stěnu a snažila se dýchat.
"Zlato, jsi v pohodě?" zeptal se Sirius, který vyšel chvíli po ní.
"Ne," zašeptala a sjela po stěně k zemi.